Stavba sluchového ústrojí

Verze z 20. 1. 2015, 01:22, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Anatomie ucha.
  • ucho je periferní sluchový orgán

Vnější ucho

Boltec

Směrové slyšení

  • předozadní, hornodolní a něco mezi
  • boltec je orientován dozadu → zepředu přijímá velké spektrum frekvencí, ale odzadu se odrážejí jen o tu chrupavku, ohýbají se spíš hlubší tóny → jde to rozeznat
  • zvuk k bubínku přichází dvakrát – jednou přímo a podruhé ten odražený od všech těch záhybů (ten je slabší)

Prostorové slyšení

  • do jednoho ucha přijde zvuk dříve než do druhého (rozdíl asi 18 cm)
  • jiná hlasitost (a fáze?) zvuku
  • + částečně ochranná funkce

vnější zvukovod

  • ochranná funkce
  • nejlépe přenáší frekvence v rozmezí 3–4 kHz
  • zakončen bubínkem
- není ke zvukovodu kolmo, ale v horní části je asi o 6 mm zkosený směrem ven
- plocha asi 85 mm2, činná plocha (ta vibrující) asi 55 mm2
- zachycování zvuku, převod mechanického vlnění


Střední ucho

  • kladívko – dosedá na bubínek → přenáší vibrace pomocí pevného prostředí
  • kovadlinka
  • třmínek
  • všechny spojeny pružnými svaly – jeden? z nich je ochranný, pokud se vyskytnou náhlé hlasitější signály (asi 80 dB), které trvají déle než 30 ms, sval se zpevní a chrání ucho před náporem hlasitých signálů
  • vyplněno vzduchem
  • spojeno s nosohltanem Eustachovou trubicí
- vyrovnávání atmosférického tlaku
← střední ucho vystláno sliznicí → třeba někdy doplnit vzduch, jinak by došlo k prohnutí bubínku dovnitř a ztrátě sluchu


Vnitřní ucho

  • třmínek doléhá na oválné okénko
- membrána oddělující střední a vnitřní ucho
- asi 3 mm2 ← kmitání, které se děje na velké ploše bubínku, je třeba „zesílit“, aby bylo schopno pohnout kapalinou → na oválném okénku působí na menší plochu
  • pod oválným je okrouhlé okénko
  • na rozdíl od ostatních dvou částí je vyplněno kapalinou – velmi těžko stlačitelná → musí tam být membrána a ne tvrdá část, aby se kapalina mohla „přelévat“ (okénka jdou „proti sobě“)
Náčrt hlemýždě s průřezem.

Hlemýžď

  • asi 2,5 závitu (asi 3 cm)
  • vyplněn dvěma kapalinami (perilymfou – v chodbičkách a endolymfou – mezi membránami)
  • dvě chodbičky propojeny ve vrcholku hlemýždě
  • mezi chodbičkami bazilární a Reisnerova membrána
  • mezi membránami uloženo vlastní sluchové ústrojí – Cortiho ústrojí
- jeho funkcí je převod mechanického vlnění na nervové vzruchy
- skládá se z podpůrných buněk, na nichž jsou vlasové buňky (asi 20 000, s věkem odumírají) – vlasové buňky uspořádány do vé
- pokud se rozvlní perilymfa, přenáší se to na endolymfu a tektoriální membránu a z nich na vlasové buňky → sluchovým nervem je vzruch přenášen do centrálního nervového systému
- na začátku hlemýždě se vnímají vysoké tóny, na konci nejhlubší


Reference

  • Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
  • Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
  • Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
  • Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika