Temperament: Porovnání verzí

Řádek 247: Řádek 247:
 
=== Faktoriální ===
 
=== Faktoriální ===
 
==== Eysenckovo pojetí temperamentu ====
 
==== Eysenckovo pojetí temperamentu ====
 +
[[Soubor:Eysenck-deleni.png|right|Pojetí temperamentových typů podle Eysencka]]
 
* Psychometricky založená
 
* Psychometricky založená
 
* Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
 
* Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
Řádek 318: Řádek 319:
 
:::* Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný
 
:::* Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný
 
::* Tolerance - kritičnost
 
::* Tolerance - kritičnost
 +
 
==== Keirseovo vymezení ====
 
==== Keirseovo vymezení ====
 
* Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi
 
* Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi

Verze z 3. 11. 2013, 15:47

Temperament (z lat. temperamentum, řec. krasis = správné mísení, poměr) označuje povahové vlastnosti jedince. Jde o charakteristický způsob reagování, chování, prožívání a jednání osobnosti. Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí. Vyhraněné temperamentové typy se dnes označují pojmem akcentovaná osobnost.

Pojetí temperamentu

  • Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti
  • Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě
  • Lze jimi člověka obecně charakterizovat
  • Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně
  • Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi
  • Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého
  • Některé definice:
  • Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy
  • Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí
  • S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování
  • Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi
  • Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr
  • V Čechách mylně odvozováno od řeckého „tempus“ (čas, léto) – užíván pojem „letora“
  • Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti

Základní teorie temperamentu

Humorální (klasická) teorie

  • Antika
  • Učení vypracoval Galenos (lékař129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.)
  • Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je
  • Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč
  • Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje
  • Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo
  • Sucho, chladno – černá žluč
  • Sucho, teplo – žluč
  • Vlhko, chladno – hlen
  • Vlhko, teplo – krev
  • Určeny typy temperamentu
  • Krev – sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce)
  • Hlen – flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy)
  • Žluč – cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny)
  • Černá žluč – melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující)
  • Toto vymezení se používá dodnes
  • I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají

Konstituční teorie temperamentu

  • Biopsychické resp. Morfologické koncepce
  • Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností
  • Patří sem:
  • Fyziognomika
  • Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje)
  • Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti)
  • Frenologie
  • Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy
  • Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti
  • F.J. Gall
  • Konstituční typologie temperamentu
  • Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje)
  • E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA)
  • Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.)
  • Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes

Fyziognomika

  • Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka
  • Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod.
  • Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu
  • Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) – zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje)
  • Dále se jí zabýval i Hippokrates
  • První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný)
  • Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky – nadšení pro fyziognomiku
  • Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků
  • Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi – na pohled hezkému a neškodnému člověku)
  • Tyto předsudky často setrvávají dodnes
  • Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje)
  • v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku
  • např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz – je asi smutný nebo něco podobného
  • fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí
  • např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob…
  • otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto
  • psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech

Frenologie

  • „psychodiagnostická metoda“, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o „vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah“ z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti
  • Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall
  • Tři základní myšlenky:
  • Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané „duše“
  • Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech)
  • Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.)
  • U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech
  • Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní
  • Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka
  • Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny
  • Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují
  • Frenologie měla mnoho stoupenců
  • Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit
  • Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi
  • Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech
  • Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže
  • Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka

Kretchmerova konstituční typologie

  • Vymezuje a zobecňuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný „tělesný typ“, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob
  • Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů
  • Typy (tělesný typ – typ temperamentu – choroba):
  • pyknický – cyklotymní – cyklofrenie
  • zaoblená postava, kratší končetiny
  • střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední
  • afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita)
  • leptosomní – shizotymní – schizofrenie
  • útlá postava, vysoký
  • přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro
  • rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností
  • atletický – viskozní – epilepsie
  • silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku
  • výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost
  • záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost
  • nejméně přesně popsán, často opomíjen
  • dysplastický
  • různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy
  • hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že:
  • cyklotym může být:
  • hypomanický (přiznačný bujarostí)
  • praktický realista (pohodlný humorista)
  • dobromyslný (měkký a poddajný)
  • schizotym
  • hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý…)
  • středně schizotymní (chladný, důsledný…)
  • anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný…)
  • temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka:
  • básník
  • cyklotym – realista, humorista
  • schizotym – patetik, romantik, formalista
  • badatel
  • cyklotym – názorný, popisující empirik
  • schizotym – exaktní logik, systematik, metafyzik
  • vůdce
  • cyklotym – odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel
  • schizotym – idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor

Sheldonova konstituční typologie

  • vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků)
  • hodnotí je v kategoriích temperamentových typů
  • tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem
  • základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci
  • vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm
  • ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti
  • dělení
  • endoderm (endomorf -> visceroton)
  • základ pro střeva, zažívací orgány a útroby
  • odpovídá piknikovi (cyklothym)
  • mesoderm (mesomorf -> somatoton)
  • základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány
  • odpovídá atletikovi (viskózní typ)
  • ektoderm (ektomorf -> cerebroton)
  • základ pro kůži, smyslové orgány a nervy
  • odpovídá leptosomovi (schyzotym)
  • typické rysy:
  • viscerotonie (endomorf – pyknik)
  • uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření
  • somatotonie (mesomorf – atletik)
  • sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko
  • cerebrotonie (ektomorf – leptosom)
  • napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost
  • některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950)

Psychofyziologické

  • vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy
  • založil I.P. Pavlov
  • odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu
  • úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti
  • nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce:
  • vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti
  • Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij – síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím
  • V. D. Nebylicyn – psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech

I.P.Pavlov

Dělení dle I.P.Pavlova
  • Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři „základní typy nervové soustavy“ (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit)
  • Přiřadil je k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem
  • Základní typy CNS dle Pavlova:
  • Sangvinik – silný, vyrovnaný, pohyblivý
  • Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců
  • Flegmatik – silný, vyrovnaný, pomalý
  • Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním
  • Cholerik – silný, nevyrovnaný
  • Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem
  • Melancholik – slabý
  • Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ)
  • Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů
  • Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích)
  • Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum
  • U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů
  • Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí
  • Otázka – změna biotypu či překrytí?
  • Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že:
  • Dominující prvosignální soustava
  • převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou
  • Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze
  • Dominující druhosignální odraz
  • Snadné odtržení od skutečnosti
  • Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, „Tím hůře pro fakta“
  • Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu

N.I.Krasnogorskij

  • Experimentální práce s dětmi
  • Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím
  • Různé typy:
  • CENTRÁLNÍ - Sangvinik a flegmatik
  • Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy
  • Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou
  • Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik – pomalý, těžkopádný, sangvinik – živý, neklidný)
  • VZRUŠIVÝ - Cholerik
  • Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace
  • Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí
  • SLABÝ - Melancholik
  • Celková slabost kůry i podkoří
  • Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem

V.D.Nebylicyn

  • Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem
  • Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy
  • Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech
  • Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem
  • Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu:
  • Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad)
  • Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost
  • Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů)
  • Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé)
  • Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu)
  • Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti)
  • Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi)
  • Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky)
  • Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností)
  • psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu
  • úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu

Primárně psychologické

Jungovy typy osobnosti

  • rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ
  • čtyři základní funkce JÁ jsou:
  • čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění)
  • myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži)
  • cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla)
  • intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění)
  • dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého
  • Introverse
  • zaměřenost duševní energie dovnitř
  • abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem
  • *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie
  • Extraverse
  • Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům
  • Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti:
  • Introvertně zaměřený
  • Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta)
  • Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost)
  • Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání)
  • Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi)
  • Extravertně zaměřený
  • Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality)
  • Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům)
  • Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů)
  • Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu)

Faktoriální

Eysenckovo pojetí temperamentu

Pojetí temperamentových typů podle Eysencka
  • Psychometricky založená
  • Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
  • Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe
  • Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka
  • Existence tří nezávislých temperamentových vlastností:
  • Bipolárně koncipovaná dimenze „introvertovanost-extravertovanost“ (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování)
  • Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista)
  • Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní)
  • Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála)
  • Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti)
  • Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.)
  • Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení)
  • tato škála připojena teprve dodatečně
  • První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy
  • Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech
  • Vytvořil dotazník EPI (česky EOD – Eysenckův osobnostní dotazník)
  • Přiřazení typů:
  • Introvertovaný, nestabilní – melancholik
  • Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý
  • Introvertovaný, stabilní – flegmatik
  • Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný
  • Extravertovaný, nestabilní – cholerik
  • Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní
  • Extravertovaný, stabilní – sangvinik
  • Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný
  • Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost)
  • Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě
  • U labilních introvertů – osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii
  • U labilních extrovertů – vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám
  • Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů
  • Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti
  • Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna
  • Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují:
  • Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování)
  • Determinující emocionální aspekty chování
  • Projevující se v sociálním chování
  • Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků:
  • Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti
  • Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
  • Zda se projevují aktivitou či pasivitou
  • Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní
  • Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem
  • Jednotlivé dimenze:
  • Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice
  • Sebedůvěra – pocity méněcennosti
  • Bdělost – nevšímavost
  • Pohotovost k udržování kontaktu s okolím
  • Impulzivita – uvážlivost
  • Sebeomezování – bezstarostnost
  • Vážnost, svědomitost - lehkovážnost
  • Objektivita – přecitlivělost
  • Přecitlivělý člověk má pocit že „je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou
  • Dimenze vyjadřující emoční dispozice
  • Veselost – deprese
  • Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická
  • Emoční nezralost – emoční zralost
  • Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení
  • Nervozita – klidnost
  • Stabilita – cykloidnost
  • Stabilita x kolísání nálad (veselá – smuná, hněv – apatie atd.)
  • Nesmělost – vnitřní jistota
  • Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci
  • Dimenze vyjadřující sociální dispozice
  • Ascendence (troufalost) – bojácnost
  • Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost
  • Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím
  • Družnost – soběstačnost
  • Sociálně iniciativní – sociálně pasivní
  • Přátelskost – hostilita
  • Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný
  • Tolerance - kritičnost

Keirseovo vymezení

  • Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi
  • Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera):
  • Schizotymní, hyperstenický
  • Schizotymní, anestetický
  • Cyklotymní, depresivní
  • Cyklotymní, hypomanický
  • Typy temperamentu:
  • Umělecký (artisan) temperament
  • Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu…
  • Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti
  • Opatrovnický (guardian) temperament
  • Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu
  • Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci
  • Racionální (rational) temperament
  • Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu
  • Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci
  • Idealistický (idealist) temperament
  • Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení
  • Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé
  • Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu
  • Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií

Další teorie temperamentu

Heymans a Wiersma

Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti

Pojetí bazální struktury psychické autoregulace

Pojetí psychické variabilnosti osobnosti