Teoretický koncept sociální komunikace. Základní složky komunikačního procesu. Komunikační modely. Podrobný rozbor jednoho vybraného díla z oblasti sociální komunikace: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 40 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}
+
'''[[Sociální komunikace|Sociální komunikací]]''' je proces, při kterém si lidé vyměňují [[Informace|informace]]. Jde o akt vysílání a přijímání sdělení jednou nebo více osobami. Je podmínkou a předpokladem existence jakéhokoliv lidského společenství. Komunikace je vždy ovlivňována [[Motivace|Motivací]]. Tato sdělení mohou být zkreslena [[Komunikační šum|šumem]], objevují se v kontextu, ovlivňují nás a poskytují možnost [[Zpětná vazba|zpětné vazby]]. Jedná se o součást našeho každodenního života. Každé sdělení má také svoji morální hodnotu. V současné době se komunikace považuje za transakční proces, ve kterém je každý účastník komunikace zároveň komunikátor a zároveň příjemce. Současně tedy hovoří a naslouchá.
'''[[Sociální komunikace|Sociální komunikací]]''' je proces, při kterém si lidé vyměňují [[Informace|informace]]. Jde o akt vysílání a přijímání sdělení jednou nebo více osobami. Je podmínkou a předpokladem existence jakéhokoliv lidského společenství. Komunikace je vždy ovlivňována [[Motivace|Motivací]]. Tato sdělení mohou být zkreslena šumem, objevují se v kontextu, ovlivňují nás a poskytují možnost [[Zpětná vazba|zpětné vazby]]. Jedná se o součást našeho každodenního života. Každé sdělení má také svoji morální hodnotu. V současné době se komunikace považuje za transakční proces, ve kterém je každý účastník komunikace zároveň komunikátor a zároveň příjemce. Současně tedy hovoří a naslouchá.
 
  
 
Slovo [[Komunikace|komunikace]] pochází z latinského ''"communicare"'' – sdílet, stýkat se, radit se s někým nebo z lat.''"communicatio"'' - spojování, sdělování. Termín komunikace má mnoho významů, jde o interdisciplinární pojem.
 
Slovo [[Komunikace|komunikace]] pochází z latinského ''"communicare"'' – sdílet, stýkat se, radit se s někým nebo z lat.''"communicatio"'' - spojování, sdělování. Termín komunikace má mnoho významů, jde o interdisciplinární pojem.
  
Podle [[Jiří Cejpek|Jiřího Cejpka]] nelze sociální komunikaci zjednodušovat jen na komunikační akt mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. Zkušenosti, znalosti, prožitek, projev citu nebo umělecké [[Představivost|představivosti]] lze zaznamenat na hmotu (text) nebo do energie (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace. [[Marie Königová]] pokládá společenskou komunikaci za základní kategorii [[Informační věda|informační vědy]], jako její cíl uvádí sdělení faktu, nebo myšlenky, které zvýší znalost příjemce a poznání jako smysl komunikace.
+
Podle [[Jiří Cejpek|Jiřího Cejpka]] nelze sociální komunikaci zjednodušovat jen na [[Komunikační akt|komunikační akt]] mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. Zkušenosti, znalosti, prožitek, projev citu nebo umělecké [[Představivost|představivosti]] lze zaznamenat na hmotu (text) nebo do energie (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace. [[Marie Königová]] pokládá společenskou komunikaci za základní kategorii [[Informační věda|informační vědy]], jako její cíl uvádí sdělení faktu, nebo myšlenky, které zvýší znalost příjemce a poznání jako smysl komunikace.
  
 
==Dvě úrovně složitosti==
 
==Dvě úrovně složitosti==
  
 
Mezilidská komunikace se realizuje ve dvou úrovních složitosti:<br />
 
Mezilidská komunikace se realizuje ve dvou úrovních složitosti:<br />
'''1. [[Komunikační akt]]'''
+
'''1. Komunikační akt'''
 
* Zahrnuje jednoduché způsoby komunikace v relativně uzavřeném celku.  
 
* Zahrnuje jednoduché způsoby komunikace v relativně uzavřeném celku.  
 
* Jeho hranice jsou vytvářeny komunikační situací, obsahem, záměrem a dobou trvání.
 
* Jeho hranice jsou vytvářeny komunikační situací, obsahem, záměrem a dobou trvání.
Řádek 15: Řádek 14:
  
 
'''2. [[Komunikační proces]]'''
 
'''2. [[Komunikační proces]]'''
* Zahrnuje komplexní vzájemné působení účastníků komunikace vytvářené několika komunikačními akty. Je složitější a s delším trváním popř. pravidelným opakováním.  
+
* Zahrnuje komplexní vzájemné působení účastníků komunikace vytvářené několika komunikačními akty. Je složitější a s delším trváním, popř. pravidelným opakováním.  
 
* Příklad: dva kamarádi se pravidelně schází nad šálkem čaje, aby si spolu zahráli šachy, diskutovali o politice a vyměnili si názory na řadu témat.  
 
* Příklad: dva kamarádi se pravidelně schází nad šálkem čaje, aby si spolu zahráli šachy, diskutovali o politice a vyměnili si názory na řadu témat.  
  
Řádek 26: Řádek 25:
 
# '''Komunikace v malé skupině''' (skupina 5 – 10 lidí)
 
# '''Komunikace v malé skupině''' (skupina 5 – 10 lidí)
 
# '''Veřejná komunikace''' (komunikace mezi mluvčím a posluchači)
 
# '''Veřejná komunikace''' (komunikace mezi mluvčím a posluchači)
# '''[[Masová komunikace]]''' (noviny, časopisy, rozhlas, televize, film,…)
+
# '''[[Masová komunikace]]''' (noviny, časopisy, [[Rozhlas|rozhlas]], [[Televize|televize]], film,…)
  
 
== Funkce lidské komunikace ==
 
== Funkce lidské komunikace ==
  
Podle Zbyňka Vybírala byly tyto funkce rozděleny do kategorií, jak je tradičně vnímala [[lingvistika]]:
+
Podle [[Zbyněk Vybíral|Zbyňka Vybírala]] byly tyto funkce rozděleny do kategorií, jak je tradičně vnímala [[lingvistika]]:
  
 
* '''Informativní funkce''' – předat zprávu, doplnit jinou, oznámit, prohlásit...
 
* '''Informativní funkce''' – předat zprávu, doplnit jinou, oznámit, prohlásit...
Řádek 43: Řádek 42:
 
# '''Období dokumentové komunikace''' - s fází rukopisného a tištěného textu (vznik písma před 5000 lety a [[Johannes Gutenberg|Gutenbergem]] zdokonalený [[Knihtisk|knihtisk]] v polovině 15. století), podle [http://cs.wikipedia.org/wiki/Marshall_McLuhan McLuhana] fonetické období - slovo psané pomocí fonetické abecedy přímo ovlivňuje [[řeč]], gramatiku, [[syntax]], artikulaci a společenské využití jazyka.
 
# '''Období dokumentové komunikace''' - s fází rukopisného a tištěného textu (vznik písma před 5000 lety a [[Johannes Gutenberg|Gutenbergem]] zdokonalený [[Knihtisk|knihtisk]] v polovině 15. století), podle [http://cs.wikipedia.org/wiki/Marshall_McLuhan McLuhana] fonetické období - slovo psané pomocí fonetické abecedy přímo ovlivňuje [[řeč]], gramatiku, [[syntax]], artikulaci a společenské využití jazyka.
 
# '''Období elektronické komunikace''' - objev elektřiny v polovině 18. stol., který McLuhan uvádí jako významné médium, vytvářející v lidské komunikaci časový a prostorový faktor.
 
# '''Období elektronické komunikace''' - objev elektřiny v polovině 18. stol., který McLuhan uvádí jako významné médium, vytvářející v lidské komunikaci časový a prostorový faktor.
 +
 +
== Vývojové trendy v komunikaci informací ==
 +
*Industrializace a komercionalizace, specializace ([[Informační průmysl|informační průmysl]]).
 +
*Urychlování produktového toku, odstraňování zprostředkovatelských článků, [[E-komerce|e-komerce]].
 +
*Elektronický prodej fyzických nosičů (např. knih).
 +
*Download [[Elektronický dokument|elektronických dokumentů]].
 +
*Překrývání (konvergence, integrace) informačních, kulturních a “volnočasových” aktivit.
 +
*Slábnutí veřejných služeb, nejasná [[Informační politika|informační politika]] - důvod: při současné globalizaci informačních toků v celosvětových sítích je obtížné předvídat, zda poskytovaná veřejná podpora (např. dotace státu) bude mít vůbec nějaký efekt.
 +
*Vzrůstání významu individuálních forem přístupu k informacím.
 +
*Nadvláda americké angličtiny, ohrožení “nepočítačových” jazyků.
 +
* [[Digitální propast. Definice digitální propasti, základní dimenze digitální propasti, demografické skupiny nejvíce ohrožené digitální propastí ve vyspělém světě|Digital divide]], information rich – information poor.
  
 
==Rozlišujeme komunikace==
 
==Rozlišujeme komunikace==
Řádek 52: Řádek 62:
 
* Adresní x neadresní
 
* Adresní x neadresní
 
* Synchronní x asynchronní
 
* Synchronní x asynchronní
 
== Vývojové trendy v komunikaci informací ==
 
*Industrializace a komercionalizace, specializace ([[Informační průmysl|informační průmysl]]).
 
*Urychlování produktového toku, odstraňování zprostředkovatelských článků, [[E-komerce| e-komerce]].
 
*Elektronický prodej fyzických nosičů (např. knih).
 
*Download [[Elektronický dokument|elektronických dokumentů]].
 
*Překrývání (konvergence, integrace) informačních, kulturních a “volnočasových” aktivit.
 
*Slábnutí veřejných služeb, nejasná informační politika - důvod: při současné globalizaci informačních toků v celosvětových sítích je obtížné předvídat, zda poskytovaná veřejná podpora (např. dotace státu) bude mít vůbec nějaký efekt.
 
*Vzrůstání významu individuálních forem přístupu k informacím.
 
*Nadvláda americké angličtiny, ohrožení “nepočítačových” jazyků.
 
* [[Digitální propast. Definice digitální propasti, základní dimenze digitální propasti, demografické skupiny nejvíce ohrožené digitální propastí ve vyspělém světě|Digital divide]], information rich – information poor.
 
  
 
==Základní složky komunikačního procesu==
 
==Základní složky komunikačního procesu==
Řádek 69: Řádek 68:
 
Subjekt, který chce komunikovat, má stejný nebo podobný komunikační (kódovací) systém. Formuluje a odesílá sdělení, přijímá odpověď a reaguje na její obsah.  
 
Subjekt, který chce komunikovat, má stejný nebo podobný komunikační (kódovací) systém. Formuluje a odesílá sdělení, přijímá odpověď a reaguje na její obsah.  
 
====Kódování====
 
====Kódování====
Proces komunikace začíná v tom okamžiku, kdy jedna strana chce určitou myšlenku vyslat straně druhé. Odesílatel musí myšlenku transformovat do formy, kterou může odeslat a která bude srozumitelná příjemci. Tato transformace se nazývá [[Kódování|kódování]] kódování – převedení myšlenky do mluvené či psané formy.<ref name=":4">Elektronické studijní materiály. Mendelova univerzita v Brně[online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54079</ref>
+
Proces komunikace začíná v tom okamžiku, kdy jedna strana chce určitou myšlenku vyslat straně druhé. Odesílatel musí myšlenku transformovat do formy, kterou může odeslat a která bude srozumitelná příjemci. Tato transformace se nazývá [[Kódování|kódování]] – převedení myšlenky do mluvené či psané formy.<ref name=":4">Elektronické studijní materiály. Mendelova univerzita v Brně[online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54079</ref>
 
Sdělení se kóduje do symbolů, kterými jsou například:
 
Sdělení se kóduje do symbolů, kterými jsou například:
 
* zvukové symboly - slova, pláč, smích a pod.,
 
* zvukové symboly - slova, pláč, smích a pod.,
Řádek 77: Řádek 76:
  
 
====Sdělení====
 
====Sdělení====
Je to soustava symbolů, která je přenášena prostřednictvím komunikačních kanálů. Sdělení může být přijímáno jedním či více komunikačními kanály jako je například zrak či sluch. Dále může být také přijímáno verbálně či neverbálně, například gesty, mimikou či pohledy.
+
Je to soustava symbolů, která je přenášena prostřednictvím [[Komunikační kanál|komunikačních kanálů]]. Sdělení může být přijímáno jedním či více komunikačními kanály jako je například zrak či sluch. Dále může být také přijímáno verbálně či neverbálně, například gesty, [[Mimika|mimikou]] či pohledy.
  
 
Sdělení má charakteristickou strukturu:
 
Sdělení má charakteristickou strukturu:
 
* komunikační záměr a cíl
 
* komunikační záměr a cíl
* sémantický smysl pro komunikátora
+
* [[Sémantika|sémantický]] smysl pro komunikátora
 
* věcný obsah
 
* věcný obsah
 
* sémantický smysl pro příjemce
 
* sémantický smysl pro příjemce
 
* komunikační efekt a vliv na příjemce
 
* komunikační efekt a vliv na příjemce
  
====[[Komunikační kanály]] a prostředky====
+
====Komunikační kanály a prostředky====
 
Média, prostřednictvím kterých se přenášejí sdělení.  
 
Média, prostřednictvím kterých se přenášejí sdělení.  
 
Definujeme je prostřednictvím smyslů:
 
Definujeme je prostřednictvím smyslů:
Řádek 100: Řádek 99:
  
 
====Dekódování====
 
====Dekódování====
Poté, co příjemce určitým komunikačním kanálem obdrží příjemce danou informaci, začíná proces [[Dekódování|dekódování]] – převod zprávy zpět na myšlenku. To zahrnuje mnoho sub-procesů jako je porozumění mluvenému či psanému slovu, interpretace gest a výrazů tváře a podobně. <ref name=":4">Elektronické studijní materiály. Mendelova univerzita v Brně[online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54079</ref> Důležitou roli sehrává přiměřený způsob kódování ze strany komunikátora, protože každé slovo může mít různé významy.
+
Poté, co příjemce určitým komunikačním kanálem obdrží danou informaci, začíná proces [[Dekódování|dekódování]]. To zahrnuje mnoho sub-procesů jako je porozumění mluvenému či psanému slovu, interpretace gest a výrazů tváře a podobně. <ref name=":4">Elektronické studijní materiály. Mendelova univerzita v Brně[online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54079</ref> Důležitou roli sehrává přiměřený způsob kódování ze strany komunikátora, protože každé slovo může mít různé významy.
  
 
====Zpětná vazba====
 
====Zpětná vazba====
Prostřednictvím zpětné vazby komunikanta uskutečňuje v potvrzování o pochopení sdělení. Je to také reakce na přijatou zprávu, podoba potvrzení a způsob naší interpretace. Teprve zpětná vazba komunikanta dává informaci komunikátoru, co a jak sdělil. A celková zpětná vazba dává komunikujícím možnost nějak sdělení upravovat, přizpůsobovat či měnit dle určité situace. Zpětnou vazbu dostáváme i od vlastní komunikace tím, že slyšíme vlastní slova, uvědomujeme si polohu těla apod.<ref name=":2">KUNRTOVÁ, Alena. Nonverbální komunikace ve výuce. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Dostupné také z: https://theses.cz/id/p5f796/Diplomov_prce.pdf</ref>
+
Zpětná vazba je reakcí na přijatou zprávu, podoba potvrzení a způsob naší interpretace. Teprve zpětná vazba komunikanta dává informaci komunikátorovi, co a jak sdělil. A celková zpětná vazba dává komunikujícím možnost nějak sdělení upravovat, přizpůsobovat či měnit dle určité situace. Zpětnou vazbu dostáváme i od vlastní komunikace tím, že slyšíme vlastní slova, uvědomujeme si polohu těla apod.<ref name=":2">KUNRTOVÁ, Alena. Nonverbální komunikace ve výuce. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Dostupné také z: https://theses.cz/id/p5f796/Diplomov_prce.pdf</ref>
  
 
====Šum====
 
====Šum====
Řádek 111: Řádek 110:
 
[[Komunikační kontext]] je souhrnný rámec, v němž komunikace probíhá. Závisí na tom, čím je komunikace ovlivňována. Zaměřuje se na celkové sdělení, kdy stejná slova nebo chování mohou mít odlišný význam při použití v různých situacích či souvislostech. <ref name=":2">KUNRTOVÁ, Alena. Nonverbální komunikace ve výuce. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Dostupné také z: https://theses.cz/id/p5f796/Diplomov_prce.pdf</ref>
 
[[Komunikační kontext]] je souhrnný rámec, v němž komunikace probíhá. Závisí na tom, čím je komunikace ovlivňována. Zaměřuje se na celkové sdělení, kdy stejná slova nebo chování mohou mít odlišný význam při použití v různých situacích či souvislostech. <ref name=":2">KUNRTOVÁ, Alena. Nonverbální komunikace ve výuce. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Dostupné také z: https://theses.cz/id/p5f796/Diplomov_prce.pdf</ref>
 
Má několik složek. Může být:
 
Má několik složek. Může být:
* fyzický kontext – prostředí, ve kterém se komunikace odehrává (místnost, park, publikum na učebně a pod.)
+
* fyzický kontext – prostředí, ve kterém se komunikace odehrává (místnost, park, publikum na učebně apod.)
 
* kulturní kontext – životní styl, přesvědčení a hodnoty účastníků. Jde o pravidla určující, co je dobré a co špatné v rámci určité lidské komunity.  
 
* kulturní kontext – životní styl, přesvědčení a hodnoty účastníků. Jde o pravidla určující, co je dobré a co špatné v rámci určité lidské komunity.  
* sociálně-psychologický kontext – sociální pozice účastníků a jejich vzájemné vztahy, motivace ovlivňuje vztah mezi zdrojem a příjemcem.
+
* sociálně-psychologický kontext – sociální pozice účastníků a jejich vzájemné vztahy, [[Motivace|motivace]] ovlivňuje vztah mezi zdrojem a příjemcem.
 
* časový kontext – znamená pozici sdělení v posloupnosti konkrétních událostí. Například při zprávě o dopravní nehodě přítele nemluvíme stejným tónem jako o výhře v sázkové kanceláři.
 
* časový kontext – znamená pozici sdělení v posloupnosti konkrétních událostí. Například při zprávě o dopravní nehodě přítele nemluvíme stejným tónem jako o výhře v sázkové kanceláři.
  
 
==Komunikační modely==
 
==Komunikační modely==
[[Komunikační model|Komunikačních modelů]] rozlišujeme desítky, každý se zaměřuje na různé komunikační situace, zohledňuje jiné části či složky komunikace, např. u [[Claude Shannon|Shannona]] to je kanál, [[Charles E. Osgood|Osgood]] a [[Wilbur Schramm
+
[[Komunikační model|Komunikačních modelů]] rozlišujeme desítky, každý se zaměřuje na různé komunikační situace, zohledňuje jiné části či složky komunikace, např. u [[Claude Shannon|Shannona]] to je kanál, [[Charles E. Osgood|Osgood]] a [[Wilbur Schramm|Schramm]] pracují s účastníky komunikace, Berlo upozorňuje na zprávu jako fenomén. <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
|Schramm]] pracují s účastníky komunikace, Berlo upozorňuje na zprávu jako fenomén. <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
 
 
===Aristotelův model===
 
===Aristotelův model===
[[Aristoteles]] chápal komunikaci jako verbální aktivitu, ve které se mluvčí (ten, kdo mluví) snaží přesvědčit posluchače, tedy dosáhnout vlastního cíle, a to pomocí nějaké taktické konstrukce argumentu a přednesu projevu.
+
[[Aristoteles]] chápal komunikaci jako verbální aktivitu, ve které se mluvčí snaží přesvědčit posluchače, tedy dosáhnout vlastního cíle, a to pomocí nějaké taktické konstrukce argumentu a přednesu projevu.
  
Komunikaci popsal v termínech řečník (orator) či mluvčí, přednášející(speaker) sestavuje argument, který má být představen v projevu (speech) posluchačům(hearers, listeners), tedy publiku (audience). Mluvčí je zde chápán jako iniciátor celé komunikace, jeho promluva (komunikát) i posluchač (recipient) se objevují v každé další komunikační teorii, ale chápání čtvrtého elementu, tj. formy, se mění. Forma je výsledkem vlivu vzájemné kombinace předchozích tří prvků, ale zpětný vliv zde neplatí – forma působí pouze jednosměrně a neovlivňuje ostatní složky.
+
Komunikaci popsal v termínech řečník (orator) či mluvčí, přednášející (speaker) sestavuje argument, který má být představen v projevu (speech) posluchačům (hearers, listeners), tedy publiku (audience). Mluvčí je zde chápán jako iniciátor celé komunikace, jeho promluva (komunikát) i posluchač (recipient) se objevují v každé další komunikační teorii, ale chápání čtvrtého elementu, tj. formy, se mění. Forma je výsledkem vlivu vzájemné kombinace předchozích tří prvků, ale zpětný vliv zde neplatí – forma působí pouze jednosměrně a neovlivňuje ostatní složky.
  
Aristoteles svůj komunikační model, který je považován za první „model sociální komunikace“ a za základ všech dalších komunikačních teorií, popsal v díle Rétorika. I přesto, že jako první vyčlenil a pojmenoval jednotlivé části komunikačního procesu, model stále nezohledňuje další okolnosti komunikačního procesu(jako např. jeho důsledky, vlivy, atd.). <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
+
Aristoteles svůj komunikační model, který je považován za první „model sociální komunikace“ a za základ všech dalších komunikačních teorií, popsal v díle Rétorika. I přesto, že jako první vyčlenil a pojmenoval jednotlivé části komunikačního procesu, model stále nezohledňuje další okolnosti komunikačního procesu (jako např. jeho důsledky, vlivy, atd.). <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
 +
 
 +
===Lasswellův model===
 +
Lasswellův model je komunikační model navržený v roce 1948 [[Harold Lasswell|Haroldem Lasswellem]], profesorem na Yale University. Tento model se snaží definovat komunikaci tak, že se zaměří na následující proměnné: kdo sdělil, co bylo řečeno, jakým kanálem byl sdělován, komu byl určen a co vytvořilo komunikaci. Tento model, navzdory tomu, že je jedním z prvních, kdo se zabývá otázkou komunikace, je také považován za jeden z nejvlivnějších. Popisuje komunikační proces jako lineární a jednosměrný. Organizace tohoto modelu položila základy vědeckého výzkumu komunikačního procesu.
 +
 
 +
[[File:Lasswell’s Model of Communication.gif|thumb|Lasswellův model]]
 +
 
 +
'''Silné stránky modelu'''
 +
* Jedná se o jednoduchý a srozumitelný model, protože nedoplňuje komunikační proces a zaměřuje se na jeho nejzákladnější prvky.
 +
* Platí prakticky pro jakýkoli typ komunikace, bez ohledu na typ média, které je vytvořeno, na koho je odesílatel a příjemce, nebo na jaký typ zprávy se přenáší
 +
* Byl to první model, který se zaměřil na vliv určitého typu komunikace a na studium jeho účinků.
 +
 
 +
'''Slabé stránky modelu'''
 +
* Příjemce neuvádí žádnou zpětnou vazbu, která je součástí modernějších a komplexnějších komunikačních modelů.
 +
* Žádná zmínka o šumu, která je jakýmkoliv prvkem komunikace (obvykle součástí kanálu), nemůže bránit procesu přenosu informací.
 +
* Jedná se o lineární model komunikace, který může být problémem při studiu výměn informací, v nichž přijímající a emitent průběžně vyměňují role. <ref>Model Lasswell v čem se skládá, prvky, výhody a nevýhody. Thpanorama [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://cs.thpanorama.com/articles/cultura-general/modelo-de-lasswell-en-qu-consiste-elementos-ventajas-y-desventajas.html</ref>
  
 
===Shannon-Weaver model===
 
===Shannon-Weaver model===
Jedním z hlavních modelů, které položily široce akceptovaný základ modernímu studiu komunikace, je práce [[Claude Shannon|C. E. Shannona]] a [[Warren Weaver|W. Weavera]]: Matematická teorie komunikace z r. 1949. Práce vznikala v průběhu 2. svět. války v telefonních laboratořích firmy Bell, kde se řešil problém co nejúčinnějšího využití kanálů komunikace, tedy problém, jak přenést daným kanálem co nejvíce informací a jak měřit, kolik informace je daný kanál schopen „přepravit“. Autoři definovali 3 roviny problémů při studiu komunikace: 1. rovinu A – tech. problémy (nakolik přesně lze symboly přenášet); 2. rovinu B – sémantické problémy (nakolik přesně odpovídají přenášené symboly zamýšleným významům); 3. rovinu C – problémy účinnosti (nakolik účinně ovlivnil adresátem přijatý význam jeho jednání). Shannon a Weaver vypracovali v podstatě lineární model, který především zachycuje zákl. složky komunikace: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Teorie_komunikace
+
Jedním z hlavních modelů, které položily široce akceptovaný základ modernímu studiu komunikace, je práce [[Claude Shannon|C. E. Shannona]] a [[Warren Weaver|W. Weavera]]: Matematická teorie komunikace z r. 1949. Práce vznikala v průběhu 2. svět. války v telefonních laboratořích firmy Bell, kde se řešil problém co nejúčinnějšího využití kanálů komunikace, tedy problém, jak přenést daným kanálem co nejvíce informací a jak měřit, kolik informace je daný kanál schopen „přepravit“. Autoři definovali 3 roviny problémů při studiu komunikace: 1. rovinu A – technických problémy (nakolik přesně lze symboly přenášet); 2. rovinu B – sémantické problémy (nakolik přesně odpovídají přenášené symboly zamýšleným významům); 3. rovinu C – problémy účinnosti (nakolik účinně ovlivnil adresátem přijatý význam jeho jednání). Shannon a Weaver vypracovali v podstatě lineární model nazvaný [https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Teorie_komunikace Shannon-Weaver model], který především zachycuje zákl. složky komunikace. <ref>JIRÁK, Jan. Teorie komunikace. Sociologická encyklopedie [online]. 2018 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Teorie_komunikace</ref>
  
 +
[[File:Shannon communication system.svg|thumb|Shannon-Weaver model]]
  
 
'''Silné stránky modelu'''
 
'''Silné stránky modelu'''
Řádek 139: Řádek 153:
  
 
'''Slabé stránky modelu'''
 
'''Slabé stránky modelu'''
* nezohledňuje obsah a význam zprávy (Model zobrazuje matematickou teorii týkající se přenosu signálu, jeho záměrem není
+
* nezohledňuje obsah a význam zprávy (model zobrazuje matematickou teorii týkající se přenosu signálu, jeho záměrem není soustředit se na sémantický význam zprávy nebo její efekt na posluchače)
soustředit se na sémantický význam zprávy nebo její efekt na posluchače. )
+
* linearita a nedostatek zpětné vazby (komunikace je znázorněna jen jako jednosměrná, [[Informační zdroj|informačnímu zdroji]] tedy chybí velmi důležitá zpětná vazba, která je nutná k upravení výkonu, způsobu komunikace dle potřeb příjemce zprávy a jeho reakcí. Informační zdroj je zde postaven do role aktivního subjektu řízení a na příjemce je nahlíženo jen jako na pasivní cíl absorbující informace.)
* linearita a nedostatek zpětné vazby (Komunikace je znázorněna jen jako jednosměrná, [[Informační zdroj|informačnímu zdroji]] tedy chybí velmi
 
důležitá zpětná vazba, která je nutná k upravení výkonu, způsobu komunikace dle potřeb
 
příjemce zprávy a jeho reakcí. Informační zdroj je zde postaven do role aktivního subjektu
 
řízení a na příjemce je nahlíženo jen jako na pasivní cíl absorbující informace.)
 
 
* nejsou zohledňovány vztahy a záměry účastníků komunikace
 
* nejsou zohledňovány vztahy a záměry účastníků komunikace
 
* přílišná statičnost modelu
 
* přílišná statičnost modelu
 
* není zohledněna povaha užívaného média (kanálu) <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
 
* není zohledněna povaha užívaného média (kanálu) <ref name=":1">SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.</ref>
 
===Lasswellův model===
 
Komunikační model navržený v roce 1948 [[Harold Lasswell|Haroldem Lasswellem]], profesorem na Yale University. Tento model se snaží definovat komunikaci tak, že se zaměří na následující proměnné: kdo sdělil, co bylo řečeno, jakým kanálem byl sdělován, komu byl určen a co vytvořilo komunikaci. Tento model, navzdory tomu, že je jedním z prvních, kdo se zabývá otázkou komunikace, je také považován za jeden z nejvlivnějších. Popisuje komunikační proces jako lineární a jednosměrný. Organizace tohoto modelu položila základy vědeckého výzkumu komunikačního procesu
 
 
'''Silné stránky modelu'''
 
* Jedná se o jednoduchý a srozumitelný model, protože nedoplňuje komunikační proces a zaměřuje se na jeho nejzákladnější prvky.
 
* Platí prakticky pro jakýkoli typ komunikace, bez ohledu na typ média, které je vytvořeno, na koho je odesílatel a příjemce, nebo na jaký typ zprávy se přenáší
 
* Byl to první model, který se zaměřil na vliv určitého typu komunikace a na studium jeho účinků.
 
 
'''Slabé stránky modelu'''
 
* Příjemce neuvádí žádnou zpětnou vazbu, která je součástí modernějších a komplexnějších komunikačních modelů.
 
* Žádná zmínka o hluku, která je jakýmkoliv prvkem komunikace (obvykle součástí kanálu), nemůže bránit procesu přenosu informací.
 
* Jedná se o lineární model komunikace, který může být problémem při studiu výměn informací, v nichž přijímající a emitent průběžně vyměňují role. <ref>Model Lasswell v čem se skládá, prvky, výhody a nevýhody. Thpanorama [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://cs.thpanorama.com/articles/cultura-general/modelo-de-lasswell-en-qu-consiste-elementos-ventajas-y-desventajas.html</ref>
 
  
 
==Zdroje==
 
==Zdroje==
Řádek 176: Řádek 173:
 
[[Sociální komunikace]]<br />
 
[[Sociální komunikace]]<br />
 
[[Shannon a weaver model]]<br />
 
[[Shannon a weaver model]]<br />
[[Komunikace]]
+
[[Komunikace]]<br />
 +
[[Lasswellův model]]<br />
 +
[[Komunikační schéma]]<br />
  
 
===Klíčová slova===
 
===Klíčová slova===

Aktuální verze z 28. 10. 2020, 09:16

Sociální komunikací je proces, při kterém si lidé vyměňují informace. Jde o akt vysílání a přijímání sdělení jednou nebo více osobami. Je podmínkou a předpokladem existence jakéhokoliv lidského společenství. Komunikace je vždy ovlivňována Motivací. Tato sdělení mohou být zkreslena šumem, objevují se v kontextu, ovlivňují nás a poskytují možnost zpětné vazby. Jedná se o součást našeho každodenního života. Každé sdělení má také svoji morální hodnotu. V současné době se komunikace považuje za transakční proces, ve kterém je každý účastník komunikace zároveň komunikátor a zároveň příjemce. Současně tedy hovoří a naslouchá.

Slovo komunikace pochází z latinského "communicare" – sdílet, stýkat se, radit se s někým nebo z lat."communicatio" - spojování, sdělování. Termín komunikace má mnoho významů, jde o interdisciplinární pojem.

Podle Jiřího Cejpka nelze sociální komunikaci zjednodušovat jen na komunikační akt mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. Zkušenosti, znalosti, prožitek, projev citu nebo umělecké představivosti lze zaznamenat na hmotu (text) nebo do energie (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace. Marie Königová pokládá společenskou komunikaci za základní kategorii informační vědy, jako její cíl uvádí sdělení faktu, nebo myšlenky, které zvýší znalost příjemce a poznání jako smysl komunikace.

Dvě úrovně složitosti

Mezilidská komunikace se realizuje ve dvou úrovních složitosti:
1. Komunikační akt

  • Zahrnuje jednoduché způsoby komunikace v relativně uzavřeném celku.
  • Jeho hranice jsou vytvářeny komunikační situací, obsahem, záměrem a dobou trvání.
  • Příklad: malý kluk se zeptá staršího pána kolik je hodin.

2. Komunikační proces

  • Zahrnuje komplexní vzájemné působení účastníků komunikace vytvářené několika komunikačními akty. Je složitější a s delším trváním, popř. pravidelným opakováním.
  • Příklad: dva kamarádi se pravidelně schází nad šálkem čaje, aby si spolu zahráli šachy, diskutovali o politice a vyměnili si názory na řadu témat.

Mezi komunikačními procesy a komunikačními akty neexistuje ostrá dělicí čára!

Formy komunikace v závislosti na počtu účastníků

  1. Intrapersonální komunikace (hovoříme sami se sebou)
  2. Interpersonální komunikace (interakce s jinými osobami)
  3. Komunikace v malé skupině (skupina 5 – 10 lidí)
  4. Veřejná komunikace (komunikace mezi mluvčím a posluchači)
  5. Masová komunikace (noviny, časopisy, rozhlas, televize, film,…)

Funkce lidské komunikace

Podle Zbyňka Vybírala byly tyto funkce rozděleny do kategorií, jak je tradičně vnímala lingvistika:

  • Informativní funkce – předat zprávu, doplnit jinou, oznámit, prohlásit...
  • Instruktážní funkce - navést, zasvětit, naučit, dát recept...
  • Persuazivní funkce – přesvědčit, aby adresát změnil názor; získat někoho na svou stranu, ovlivnit...
  • Funkce zábavní – rozveselit druhého, rozveselit sebe, rozptýlit, „jen tak“ si popovídat...

Historie

Vývoj sociální komunikace můžeme rozdělit do 3 základních období:

  1. Období řečové komunikace (před 90 - 40 tisíci lety – vznik prvních jazyků) – doba převažování jednoho smyslu (sluchu) a velký význam paměti.
  2. Období dokumentové komunikace - s fází rukopisného a tištěného textu (vznik písma před 5000 lety a Gutenbergem zdokonalený knihtisk v polovině 15. století), podle McLuhana fonetické období - slovo psané pomocí fonetické abecedy přímo ovlivňuje řeč, gramatiku, syntax, artikulaci a společenské využití jazyka.
  3. Období elektronické komunikace - objev elektřiny v polovině 18. stol., který McLuhan uvádí jako významné médium, vytvářející v lidské komunikaci časový a prostorový faktor.

Vývojové trendy v komunikaci informací

  • Industrializace a komercionalizace, specializace (informační průmysl).
  • Urychlování produktového toku, odstraňování zprostředkovatelských článků, e-komerce.
  • Elektronický prodej fyzických nosičů (např. knih).
  • Download elektronických dokumentů.
  • Překrývání (konvergence, integrace) informačních, kulturních a “volnočasových” aktivit.
  • Slábnutí veřejných služeb, nejasná informační politika - důvod: při současné globalizaci informačních toků v celosvětových sítích je obtížné předvídat, zda poskytovaná veřejná podpora (např. dotace státu) bude mít vůbec nějaký efekt.
  • Vzrůstání významu individuálních forem přístupu k informacím.
  • Nadvláda americké angličtiny, ohrožení “nepočítačových” jazyků.
  • Digital divide, information rich – information poor.

Rozlišujeme komunikace

  • Verbální x neverbální
  • Formální x neformální
  • Zaznamenávaná x nezaznamenávaná
  • Na blízko x na dálku
  • Adresní x neadresní
  • Synchronní x asynchronní

Základní složky komunikačního procesu

Komunikátor

Subjekt, který chce komunikovat, má stejný nebo podobný komunikační (kódovací) systém. Formuluje a odesílá sdělení, přijímá odpověď a reaguje na její obsah.

Kódování

Proces komunikace začíná v tom okamžiku, kdy jedna strana chce určitou myšlenku vyslat straně druhé. Odesílatel musí myšlenku transformovat do formy, kterou může odeslat a která bude srozumitelná příjemci. Tato transformace se nazývá kódování – převedení myšlenky do mluvené či psané formy.[1] Sdělení se kóduje do symbolů, kterými jsou například:

  • zvukové symboly - slova, pláč, smích a pod.,
  • neverbální bezdotykové symboly - úsměv, pokývání, ukázání prstem a pod.,
  • skutečný fyzický dotyk - podání ruky, pohlazení a pod.

Způsob kódování výrazně ovlivňuje pochopení obsahu sdělení.

Sdělení

Je to soustava symbolů, která je přenášena prostřednictvím komunikačních kanálů. Sdělení může být přijímáno jedním či více komunikačními kanály jako je například zrak či sluch. Dále může být také přijímáno verbálně či neverbálně, například gesty, mimikou či pohledy.

Sdělení má charakteristickou strukturu:

  • komunikační záměr a cíl
  • sémantický smysl pro komunikátora
  • věcný obsah
  • sémantický smysl pro příjemce
  • komunikační efekt a vliv na příjemce

Komunikační kanály a prostředky

Média, prostřednictvím kterých se přenášejí sdělení. Definujeme je prostřednictvím smyslů:

  • auditivní (hovořená, mluvená- verbální řeč)
  • vizuální (mimika, gesta, pohyby těla apod.)
  • taktilní (dotyky, strkání, údery apod.)
  • čichový (vnímání vůně těla apod.)
  • teplotní (tělesné teplo apod.)
  • chuťový (vnímání chutě apod.)“[2]

Příjemce - komunikant, recipient

Příjemce přijímá určité odesílané informace od komunikátora. Na počátku nezasahuje do sdělení a později se přidává a komunikační role se začnou střídat, aby komunikace byla efektivní. [2] Při dialogickém rozhovoru je takové střídání základní podmínkou efektivní komunikace.

Dekódování

Poté, co příjemce určitým komunikačním kanálem obdrží danou informaci, začíná proces dekódování. To zahrnuje mnoho sub-procesů jako je porozumění mluvenému či psanému slovu, interpretace gest a výrazů tváře a podobně. [1] Důležitou roli sehrává přiměřený způsob kódování ze strany komunikátora, protože každé slovo může mít různé významy.

Zpětná vazba

Zpětná vazba je reakcí na přijatou zprávu, podoba potvrzení a způsob naší interpretace. Teprve zpětná vazba komunikanta dává informaci komunikátorovi, co a jak sdělil. A celková zpětná vazba dává komunikujícím možnost nějak sdělení upravovat, přizpůsobovat či měnit dle určité situace. Zpětnou vazbu dostáváme i od vlastní komunikace tím, že slyšíme vlastní slova, uvědomujeme si polohu těla apod.[2]

Šum

Šum může mít sémantickou, psychologickou nebo technickou podobu, zdrojem může být komunikátor, příjemce nebo prostředí komunikačního kanálu. Intenzita šumu může dosahovat takové úrovně, že přijaté sdělení není totožné se sdělením odevzdaným.

Komunikační kontext

Komunikační kontext je souhrnný rámec, v němž komunikace probíhá. Závisí na tom, čím je komunikace ovlivňována. Zaměřuje se na celkové sdělení, kdy stejná slova nebo chování mohou mít odlišný význam při použití v různých situacích či souvislostech. [2] Má několik složek. Může být:

  • fyzický kontext – prostředí, ve kterém se komunikace odehrává (místnost, park, publikum na učebně apod.)
  • kulturní kontext – životní styl, přesvědčení a hodnoty účastníků. Jde o pravidla určující, co je dobré a co špatné v rámci určité lidské komunity.
  • sociálně-psychologický kontext – sociální pozice účastníků a jejich vzájemné vztahy, motivace ovlivňuje vztah mezi zdrojem a příjemcem.
  • časový kontext – znamená pozici sdělení v posloupnosti konkrétních událostí. Například při zprávě o dopravní nehodě přítele nemluvíme stejným tónem jako o výhře v sázkové kanceláři.

Komunikační modely

Komunikačních modelů rozlišujeme desítky, každý se zaměřuje na různé komunikační situace, zohledňuje jiné části či složky komunikace, např. u Shannona to je kanál, Osgood a Schramm pracují s účastníky komunikace, Berlo upozorňuje na zprávu jako fenomén. [3]

Aristotelův model

Aristoteles chápal komunikaci jako verbální aktivitu, ve které se mluvčí snaží přesvědčit posluchače, tedy dosáhnout vlastního cíle, a to pomocí nějaké taktické konstrukce argumentu a přednesu projevu.

Komunikaci popsal v termínech řečník (orator) či mluvčí, přednášející (speaker) sestavuje argument, který má být představen v projevu (speech) posluchačům (hearers, listeners), tedy publiku (audience). Mluvčí je zde chápán jako iniciátor celé komunikace, jeho promluva (komunikát) i posluchač (recipient) se objevují v každé další komunikační teorii, ale chápání čtvrtého elementu, tj. formy, se mění. Forma je výsledkem vlivu vzájemné kombinace předchozích tří prvků, ale zpětný vliv zde neplatí – forma působí pouze jednosměrně a neovlivňuje ostatní složky.

Aristoteles svůj komunikační model, který je považován za první „model sociální komunikace“ a za základ všech dalších komunikačních teorií, popsal v díle Rétorika. I přesto, že jako první vyčlenil a pojmenoval jednotlivé části komunikačního procesu, model stále nezohledňuje další okolnosti komunikačního procesu (jako např. jeho důsledky, vlivy, atd.). [3]

Lasswellův model

Lasswellův model je komunikační model navržený v roce 1948 Haroldem Lasswellem, profesorem na Yale University. Tento model se snaží definovat komunikaci tak, že se zaměří na následující proměnné: kdo sdělil, co bylo řečeno, jakým kanálem byl sdělován, komu byl určen a co vytvořilo komunikaci. Tento model, navzdory tomu, že je jedním z prvních, kdo se zabývá otázkou komunikace, je také považován za jeden z nejvlivnějších. Popisuje komunikační proces jako lineární a jednosměrný. Organizace tohoto modelu položila základy vědeckého výzkumu komunikačního procesu.

Lasswellův model

Silné stránky modelu

  • Jedná se o jednoduchý a srozumitelný model, protože nedoplňuje komunikační proces a zaměřuje se na jeho nejzákladnější prvky.
  • Platí prakticky pro jakýkoli typ komunikace, bez ohledu na typ média, které je vytvořeno, na koho je odesílatel a příjemce, nebo na jaký typ zprávy se přenáší
  • Byl to první model, který se zaměřil na vliv určitého typu komunikace a na studium jeho účinků.

Slabé stránky modelu

  • Příjemce neuvádí žádnou zpětnou vazbu, která je součástí modernějších a komplexnějších komunikačních modelů.
  • Žádná zmínka o šumu, která je jakýmkoliv prvkem komunikace (obvykle součástí kanálu), nemůže bránit procesu přenosu informací.
  • Jedná se o lineární model komunikace, který může být problémem při studiu výměn informací, v nichž přijímající a emitent průběžně vyměňují role. [4]

Shannon-Weaver model

Jedním z hlavních modelů, které položily široce akceptovaný základ modernímu studiu komunikace, je práce C. E. Shannona a W. Weavera: Matematická teorie komunikace z r. 1949. Práce vznikala v průběhu 2. svět. války v telefonních laboratořích firmy Bell, kde se řešil problém co nejúčinnějšího využití kanálů komunikace, tedy problém, jak přenést daným kanálem co nejvíce informací a jak měřit, kolik informace je daný kanál schopen „přepravit“. Autoři definovali 3 roviny problémů při studiu komunikace: 1. rovinu A – technických problémy (nakolik přesně lze symboly přenášet); 2. rovinu B – sémantické problémy (nakolik přesně odpovídají přenášené symboly zamýšleným významům); 3. rovinu C – problémy účinnosti (nakolik účinně ovlivnil adresátem přijatý význam jeho jednání). Shannon a Weaver vypracovali v podstatě lineární model nazvaný Shannon-Weaver model, který především zachycuje zákl. složky komunikace. [5]

Shannon-Weaver model

Silné stránky modelu

  • jednoduchost
  • obecná platnost
  • kvantifikovatelnost
  • nejčastěji užívaný jednoduchý komunikační model v teorii komunikace
  • model, který rozdělením komunikačního procesu na individuální jednotky dal podnět ke vzniku komunikačních modelů, které poskytly již důkladné rozpracování tohoto procesu
  • intelektuální inspirace pro komunikační teoretiky vedoucí k dalším teoriím a výzkumům – v té době nutné oživení této vědecké komunity

Slabé stránky modelu

  • nezohledňuje obsah a význam zprávy (model zobrazuje matematickou teorii týkající se přenosu signálu, jeho záměrem není soustředit se na sémantický význam zprávy nebo její efekt na posluchače)
  • linearita a nedostatek zpětné vazby (komunikace je znázorněna jen jako jednosměrná, informačnímu zdroji tedy chybí velmi důležitá zpětná vazba, která je nutná k upravení výkonu, způsobu komunikace dle potřeb příjemce zprávy a jeho reakcí. Informační zdroj je zde postaven do role aktivního subjektu řízení a na příjemce je nahlíženo jen jako na pasivní cíl absorbující informace.)
  • nejsou zohledňovány vztahy a záměry účastníků komunikace
  • přílišná statičnost modelu
  • není zohledněna povaha užívaného média (kanálu) [3]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 Elektronické studijní materiály. Mendelova univerzita v Brně[online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=54079
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 KUNRTOVÁ, Alena. Nonverbální komunikace ve výuce. Olomouc, 2012. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav pedagogiky a sociálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. PaedDr. Václav Klapal, Ph.D. Dostupné také z: https://theses.cz/id/p5f796/Diplomov_prce.pdf
  3. 3,0 3,1 3,2 SLUKOVÁ, Petra Zia. Role informace a komunikace v organizaci. Diagnostické nástroje informačních a komunikačních procesů. Praha, 2012. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí disertační práce Richard Papík.
  4. Model Lasswell v čem se skládá, prvky, výhody a nevýhody. Thpanorama [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://cs.thpanorama.com/articles/cultura-general/modelo-de-lasswell-en-qu-consiste-elementos-ventajas-y-desventajas.html
  5. JIRÁK, Jan. Teorie komunikace. Sociologická encyklopedie [online]. 2018 [cit. 2020-10-20]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Teorie_komunikace

Doporučená literatura

  • Vorlová, Růžena. Sociální komunikace. Vydání první. Zlín: Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, 2014. ISBN 978-80-7454-370-8.
  • Janoušek, Jaromír. Sociální komunikace. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1968. 172 s. Sociologická knižnice.
  • Majerová, Petra a Votavová, Michaela. Sociální komunikace: studijní skripta [CD-ROM]. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola technická a ekonomická, 2012. Požadavky na systém: Adobe Acrobat Reader. ISBN 978-80-7468-015-1.
  • Šedivý, Vladimír. Sociální komunikace. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009. 139 s. ISBN 978-80-7375-277-4.
  • Sýkora, František. Úvod do studia předmětu Sociální komunikace: sylabus. Brno: Institut mezioborových studií, 2003. 26 s.

Související články

Sociální komunikace
Shannon a weaver model
Komunikace
Lasswellův model
Komunikační schéma

Klíčová slova

komunikace, komunikátor, kanál, proces, společenství, komunikační akt