Teorie pole: Porovnání verzí

Řádek 13: Řádek 13:
 
* '''"E"''' = '''psychologické okolí'''
 
* '''"E"''' = '''psychologické okolí'''
 
'''Chování je tedy funkcí osobnosti a prostředí'''. Psychologové nepředpokládali, že chování determinují osobnost a prostředí současně. Předpokládali, že osobnost jedince dominuje veškerému dění.<ref name="allport">Allport, G. (1947). The Genius of Kurt Lewin. Journal of Personality(16). Retrieved from: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-6494.1947.tb01073.x/abstract</ref>
 
'''Chování je tedy funkcí osobnosti a prostředí'''. Psychologové nepředpokládali, že chování determinují osobnost a prostředí současně. Předpokládali, že osobnost jedince dominuje veškerému dění.<ref name="allport">Allport, G. (1947). The Genius of Kurt Lewin. Journal of Personality(16). Retrieved from: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-6494.1947.tb01073.x/abstract</ref>
 
+
== Základní pojmy ==
 
+
Základními pojmy teorie pole jsou: '''životní prostor, prostředí, osobnost, chování a valence'''.
 +
=== Životní prostor ===
 +
Životní prostor označují rozmanitá koexistující fakta, která předurčují a ovlivňují chování jedince v daném momentu. Chování je funkcí životního prostoru. Životní prostor nebo také psychologické pole je výsledkem interakce mezi osobností a prostředím.<ref name="deutsch">Deutsch, M. (1954). Field Theory in Social Psychology. Handbook of Social Psychology(2). Retrieved from: http://www.tc.columbia.edu/i/a/document/9576_FieldTheoryinSocialPsychology.pdf</ref>
 +
Charakteristiky životního prostoru nebo osobnosti jsou vyvoditelné z pozorovatelného chování v určitém prostředí. Lewin popsal životní prostor novorozence jako pole, které je nejasně rozlišitelné a rozpoznatelné. Budoucnost a očekávání v tomto poli neexistují, dítě je ovlivňováno situací bezprostředně a okamžitě, nemá žádnou představu o jeho minulých zážitcích, zkušenostech a jeho životní prostor postrádá dimenzi času
 +
Rozlišování životního prostoru probíhá také v dimenzi reálnost-nereálnost. Rozdílný stupeň rozvoje nereálnosti koresponduje se stupněm rozvoje fantazie. Obě složky zahrnují jak přání, tak obavy. Stupeň nereálnosti je spojen s nejvnitřnějšími vrstvami osobnosti. Tento fakt je obzvláště důležitý pro pochopení užití herních a projektivních metod ve studiu osobnosti a pro užití her ve zkoumání sociální interakce.<ref name="lewin">Lewin, K. (1939). Field Theory and Experiment in Social Psychology: Concepts and Methods. American Journal of Sociology(6), pp. 868-896.</ref>
  
 
== Zdroje ==
 
== Zdroje ==
 
<references />
 
<references />

Verze z 28. 10. 2014, 12:34

Teorie pole má základy ve fyzice, kde její kořeny položili významní vědci jako např. Michael Faraday či James Clerk Maxwell. Hlavní myšlenkou bylo, že pokud je známa hmota, rychlost, směr a místo můžeme předpovídat, jak se daná hmota bude chovat, když se dostane do interakce s hmotou jinou. Pokud tuto hmotu pozorujeme, jak se chová v určitém prostředí, můžeme poté usuzovat na vlastnosti daného pole. Tyto fyzikální poznatky byly převedeny do sociálního prostředí tvarovými psychology, zejména Kurtem Lewinem.

Lewin zdůrazňoval, že pokud se má psychologie stát řádnou vědní disciplínou bylo by vhodné, kdyby se determinanty chování daly znázornit v matematických termínech.

Pro Lewinovu psychologii je charakteristický psychologický přístup. Tvrdil, že psychologické fenomény by měly být vysvětlovány psychologickými pojmy, avšak ve své teorii se drží fyzikální terminologie. Interakce mezi jedincem a prostředím se odehrává prostřednictvím jedincova chování. Aby bylo možné odvozovat psychologické zákonitosti, je nutné se zaměřit na jednotlivé psychologické procesy, zejména na jejich vnímání. Je důležité pozorovat chování samo o sobě, ne jeho důsledky. Byl si vědom toho, že vědu nelze postavit na intuici, je nutné jí postavit na pozorovatelných faktech. Jeho přístupu, kdy je chování člověka ovlivněno jeho psychologickými charakteristikami a zároveň i prostředím, dal Lewin název psychologická ekologie.[1]

Lewinovu teorii pole je možné znázornit jednoduchým vzorcem:

B = f (P, E )

Chování je tedy funkcí osobnosti a prostředí. Psychologové nepředpokládali, že chování determinují osobnost a prostředí současně. Předpokládali, že osobnost jedince dominuje veškerému dění.[2]

Základní pojmy

Základními pojmy teorie pole jsou: životní prostor, prostředí, osobnost, chování a valence.

Životní prostor

Životní prostor označují rozmanitá koexistující fakta, která předurčují a ovlivňují chování jedince v daném momentu. Chování je funkcí životního prostoru. Životní prostor nebo také psychologické pole je výsledkem interakce mezi osobností a prostředím.[1] Charakteristiky životního prostoru nebo osobnosti jsou vyvoditelné z pozorovatelného chování v určitém prostředí. Lewin popsal životní prostor novorozence jako pole, které je nejasně rozlišitelné a rozpoznatelné. Budoucnost a očekávání v tomto poli neexistují, dítě je ovlivňováno situací bezprostředně a okamžitě, nemá žádnou představu o jeho minulých zážitcích, zkušenostech a jeho životní prostor postrádá dimenzi času Rozlišování životního prostoru probíhá také v dimenzi reálnost-nereálnost. Rozdílný stupeň rozvoje nereálnosti koresponduje se stupněm rozvoje fantazie. Obě složky zahrnují jak přání, tak obavy. Stupeň nereálnosti je spojen s nejvnitřnějšími vrstvami osobnosti. Tento fakt je obzvláště důležitý pro pochopení užití herních a projektivních metod ve studiu osobnosti a pro užití her ve zkoumání sociální interakce.[3]

Zdroje

  1. 1,0 1,1 Deutsch, M. (1954). Field Theory in Social Psychology. Handbook of Social Psychology(2). Retrieved from: http://www.tc.columbia.edu/i/a/document/9576_FieldTheoryinSocialPsychology.pdf
  2. Allport, G. (1947). The Genius of Kurt Lewin. Journal of Personality(16). Retrieved from: http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1467-6494.1947.tb01073.x/abstract
  3. Lewin, K. (1939). Field Theory and Experiment in Social Psychology: Concepts and Methods. American Journal of Sociology(6), pp. 868-896.