Teorie sítí a nová média

Teorie sítí

Teorie sítí spočívá ve studiu grafů jakožto reprezentací symetrických nebo asymetrických vztahů mezi diskrétními objekty. Má využití v mnoha disciplínách napříč obory - počítačová věda, ekonomie, biologie, sociologie a další. Zkoumání sítí nám může pomoci lépe pochopit například přenos, způsob distribuce a cestu informace na World Wide Webu, metabolické dráhy, logistické procesy či předvídat epidemiologické hrozby v síti kontaktů. Teorie sítí je součástí teorie grafů a spadá pod teorii systémů, kterou řeší teoretická kybernetika.

Sítě obecně chápeme jako zobrazení vztahů a vazeb mezi prvky (nejen) v sociálním prostoru. V sítích rozlišujeme tzv. uzly a hrany, které tvoří graf sítě.

Významnou osobností v teorii sítí je Albert-László Barabási, maďarsko-americký fyzik, který téma sítí zpracovává ve své knize V pavučině sítí.[1]

Sedm mostů města Královce

Matematickou hádanku, kterou vyřešil Leonard Euler v 18. století, považujeme za první problém vyřešený pomocí teorií sítí. Hádanka zněla, za je možné všechny mosty přejít takovým způsobem, aby člověk vstoupil na každý most pouze jednou. Euler jako první dokázal, že to není možné, graf totiž nelze přejít tzv. eulerovským tahem.

Konigsberg.jpg

Šest stupňů odloučení

Též známé jako six degrees of separation[2] je teorie, která říká, že se všichni lidé na planetě znají přes šest navzájem se propojených lidí. Teorie pochází z experimentu sociologa Stanleyho Milgrama, který v roce 1967 provedl pokus tzv. "malého světa".

Teorie sítí a nová média

Vznik analýz sociálních sítí (tedy social network analysis, pro potřeby dalšího textu dále jen jako SNA) se datuje do 70. let minulého století. O něco později, v polovině 90. let, výzkum sítí řeší otázku aktérství. V počátečních pracích se výzkumníci zajímali jen o dva typy aktérů – ti byli buď lidští, nebo se jednalo o jejich skupinové abstrakce. Ke změně však došlo, když mezi „uzly“ sítí byly zahrnuty i koncepty, kategorie a narativy. Kromě "obyčejné" sociální sítě se začaly řešit tzv. silné a slabé vazby, konektivita uzlů a celkový kontext, který uzly a vazby propojuje. [3]

Reference & seznam použité literatury

  1. BARABÁSI, Albert-László. V pavučině sítí. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2005, 274 s. Fénix (Paseka). ISBN 80-718-5751-3.
  2. WATTS, Duncan J. Six degrees: the science of connected age. New York: W. W. Norton, c2003, 368 s. ISBN 03-930-4142-5.
  3. Dostupné z: http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/5_soubory/5_1.html