Uživatel:Zdenka.Cizkova: Porovnání verzí

(Stránka vyprázdněna)
 
Řádek 1: Řádek 1:
  
== [[Vývoj informační politiky USA a EU]] ==
 
 
Co má informační politika USA a EU společného a v čem se naopak liší? Jaké byly počátky informační politiky a jaké jsou významné milníky? Co stojí za vznikem informační politiky?
 
 
=== Průřez ===
 
Obě informační politiky vznikly podobně a zpočátku měly i stejné vize a cíle. Vznik informační politiky v USA můžeme doložit v 90. letech, kdy tehdejší více-prezident Billa Clintona Albert Gorea podporoval šíření informačních technologií. Dále podporoval zvyšování počítačové gramotnosti, souhlasil s propojováním škol a institucí pomocí internetu. Především se zasazoval o vytvoření Globální počítačové infrastruktury. Koncept této infrastruktury představil na konferenci v Buenos Aires v roce 1994. Tento rok byl tento návrh podpořen a Albert Gore vyzval všechny, aby se zapojili do globální informační struktury ('''Global information infrastructure - GII'''). Cíly se staly podpora demokracie a vzájemná spolupráce různých zemí v oblasti obchodu a ekonomie. Tato iniciativa podnítila vznik a rozvoj informační politiky. Clintonova vláda šla příkladem,  prezident začal používat e-mail a Bílý dům založil své vlastní webové stránky.
 
Oproti tomu vznik informační politiky EU je zatěžkán administrativou a byrokracií, což je pro tuto instituci podobné. Vznikly iniciativy, které jsou složitě popsány. (iniciativa '''eEurope''':'''eEurope 2002''','''eEurope 2005''','''eEurope+''' a '''i2010'''. Tyto iniciativy se nezaměřují na jednotlivého občana EU. Dáno je to rozdílnými národními legislativami, dle kterých aplikuje informační politiku.
 
 
== Obsah ==
 
=== Informační politika USA ===
 
Informační politika USA se skládá ze 3 klíčových oblastí.
 
 
1. Vytváření a rozšiřování vládních informací. Oblast zahrnuje vládní dotace, ekonomické statistiky a šíření administrativních a legislativních předpisů.
 
 
2. Rozvoj, regulace a užívání informační infrastruktury. Oblast zahrnuje regulace v oblasti telekomunikací, infrastruktura pro knihovny a školy.
 
 
3. Právní infrastruktura. Tato oblast zahrnuje účast Spojených států v různých mezinárodních smlouvách a organizacích, nastavení standardů a norem, ochrana osobních údajů, duševní vlastnictví.
 
 
'''8. červen 1993:''' Bill Clinton podepsal ''Zákon o rozšíření elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (Government Printing Office Electronic Information Enhancement Act of 1993)'', též nazývaný jako ''GPO Access''. Tato služba se týká Vládního tiskového úřadu, který poskytuje volný elektronický přístup k informacím a materiálům, které vytvořila federální vláda.
 
 
GPO je centralizovaný zdroj americké federální vlády. Cílem je sdílení a ochrana publikovaných informací. Rozhraní služby je dostupné z http://www.gpoaccess.gov/
 
 
Vývoj informační politiky v USA byl propracovaný a k vývoji se pojí několik významných chvílí.
 
 
'''Leden 2004:'''Pojem informační superdálnice se dostal do povědomí díky Gorovu proslovu na Kalifornské univerzitě v rámci summitu The Superhighway summit.
 
 
'''Listopad 1992:'''V deníku The New York Times byl uveřejněný článek "Clinton to Promote High technology, With Gore in Charge." V tomto článku je popsána informační strategie prezidenta Clintona. Dále je zde popsána podpora technologického výzkumu, který by přinesl inovace v rámci ekonomiky.
 
 
'''The National Information Infrastructure (NII)'''
 
 
Jednalo se o infrastrukturu, která se skládala z interaktivních služeb, soukromých komunikačních sítí, databáze, spotřebitelské elektroniky a schopného Hardwaru a Softwaru.
 
 
Do infrastruktury spadaly interaktivní funkce, služby vytvořené uživateli na míru. Principem byla neutralita, nefavorizovala žádnou konkrétní provozní společnost apod.
 
 
'''1993: Prezidentem USA byl zvolen Bill Clinton a více-prezidentem se stal Al Gore a NII představovala hlavní prioritu vlády USA.'''Oba pánové program zpopularizovali různými způsoby. Bílý dům začal fungovat online, prezident začal používat e-mail, byly vytvořeny webové stánky Bílého domu, dokumenty byly uchovávány v elektronické podobě.
 
 
'''15.9.1993:'''Vydání oficiálního vládního dokumentu '''National Information Infrastructure: Agenda for Action'''(https://eric.ed.gov/?id=ED364215), který oficiálně zahájil program NII.
 
 
'''Cíle NII'''
 
 
1. Propojení knihoven, nemocnic a škol do jedné sítě
 
 
2. Elektronická agenda federální vlády USA
 
 
'''Základní cíle:'''
 
 
1. Ochrana duševního vlastnictví
 
 
2. Podpora soukromých investic
 
 
3. Podpora inovací a nových aplikací
 
 
4. Veřejnosti přístupné informace za přijatelnou cenu
 
 
5. Uživatelsky přívětivá interaktivní řešení
 
 
6. Spolehlivost a bezpečnost sítě
 
 
7. Vylepšení rozsahu rádiových frekvencí
 
 
8. Zlepšení komunikaci v rámci samosprávy a státní správy
 
 
9. Zkvalitnění služeb státu občanům Utopické vize v rámci NII:
 
 
- Drobní podnikatelé a výrobci by mohli dostávat zakázky elektronickou formou a z celého světa
 
 
- Sociální a zdravotnické služby by měly být přístupné online, bez čekání ve frontě
 
 
- Vzdělání by bylo přístupné pro všechny
 
 
- Bankovní služby, sledování nových filmů, hraní videoher by mohl dělat vše z domova
 
 
- Snadnější zkontaktování vládních úředníků, elektronické žádání o vládní podporu či získávat vládní informace pomocí knihovny nebo místních organizací
 
 
- Podniky  a jiné vládní agentury by si mohly předávat informace mezi sebou elektronicky a tím by zlepšili své služby a šetřili životní prostředí (menší spotřeba papíru)
 
 
'''GII'''
 
 
'''Březen 1994: Projev Al-Goreho na konferenci v Buenos Aires, kde vyzval všechny k zapojení do Global Information Infrastructure'''
 
 
GII měla za hlavní cíl podporu demokracie. Dále měla dopomoci ke vzájemné kooperaci národů, a být klíčová pro ekonomický růst. GII vedla k rozvoji informační společnosti na celém světě.
 
 
'''Události 11. září 2001'''Atentát na spojené státy otřásl celým světem. V USA do té doby fungovala ochrana dat v naprostém pořádku. Po útoku došlo ve vládních agenturách k restruktualizaci systémů a na povrch vyplavala otázka v problematice ochrany a zabezpečení dat. (https://wikisofia.cz/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_bezpe%C4%8Dnost_-_jej%C3%AD_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A9_aspekty,_hrozby_a_minimalizace_rizika)
 
 
'''Informační politika USA v současnosti'''
 
 
V dnešní době se USA dostávají pod velmi silný tlak ostatních národů. Informace daleko častěji unikají na veřejnost a to způsobuje neklid obyvatelstva.
 
Současný prezident Donald Trump postupně odkrývá vládní dokumenty. Jeho snahou je zklidnit rozbouřené emoce a přiblížit vládní organizace obyvatelstvu.
 
 
 
'''Informační politika Evropské unie'''
 
 
Informační politika Evropské unie je definovaná samotnou EU. Jedná se o ''Procesy ovlivňování způsobů nakládání s informacemi ve společnosti.''K rozvoji informační společnosti dochází v jednotlivých členských zemí Evropské unie.
 
 
Informační politika EU staví základy a třech pilířích:
 
 
1. Vývoj, výzkum a podpora pro využívání a vytváření informačních technologií
 
 
2. Šíření podvědomí mezi občany EU o výhodách a možnostech, které Evropská unie nabízí
 
 
3. Rozvoj informační společnosti
 
 
Zodpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena mezi komisaře Evropské komise. Komisaři jsou voleni ze všech 28 členských zemí. Předseda Jean-Claude Juncker přiděluje oblasti pro období 2014-2019 každému komisaři.
 
 
'''Projekty EU a jejich vývoj'''
 
 
'''eEurope'''
 
 
eEurope byla oznámena v roce 1990 Evropskou komisí a schválena v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie. eEurope nesla podtitul '''Informační společnost pro všechny'''a prohlašuje přístup k internetu jako právo každého občana. Úkolem je rozšiřovat digitální gramotnost Evropanů. Chce posílit důvěru v elektronické služby. Definuje 10 oblastí, kterými se chce zabývat:
 
 
1. e-security - karetní transakce a bezpečné platby
 
 
2. e-research - rychlý a kvalitní internet
 
 
3. e-education - připojení škol k internetu (v rámci[[e-learning]])
 
 
4. e-transport - zkvalitnění dopravy v Evropské unii
 
 
5. [[e-government]] - elektronická státní správa
 
 
6. e-content - digitalizace evropského kulturního dědictví
 
 
7. e-health - podpora ověřených zdravotnických informací
 
 
8. e-commerce - rozvoj elektronického obchodu
 
 
9. e-accessibility - odbourávání byrokracie, usnadnění zveřejňování informací
 
 
10. e-working - zvyšování počítačové gramotnosti
 
 
Tento projekt položil základní kámen budoucí elektronické Evropě. Od rozvoje se očekávalo zlepšení kvality života, vytvoření nových pracovních míst nebo hospodářský růst.
 
 
'''eEurope 2002 - Bring Europe online!'''
 
 
Projekt eEurope se zpočátku potýkal s nespolehlivým a hlavně drahým připojením k internetu a nízkou gramotností občanů. Tyto překážky se projekt snažil vyřešit, aby mohlo dojít k rozvoji. V druhé etapě '''eEurope 2002'''byly zaznamenané výsledky. Počet připojených domácností k internetu se zdvojnásobil. V roce 2000 bylo připojeno 18% domácností a v roce 2002 bylo připojeno 43% domácností. Ceny internetu se snížily a s technologickým vývojem se zlepšovala i kvalita připojení. Tato etapa měla stále za cíl zajistit levnější, rychlejší a bezpečnější internetové připojení pro všechny. Podporovat používání internetu.
 
 
'''eEurope+'''
 
 
Tento akční plán byl vytvořen pro kandidátské země. Cíle vycházely z projektu eEurope a důraz byl kladen na zmenšení [[digital divide]]. Další podmínkou bylo přijetí legislativy ve spojení s informační společností. Česká republika tento program přijala v roce 2001.
 
 
'''eEurope 2005'''
 
 
Tento plán byl představen na summitu Evropské rady v Seville v roce 2002, který navazuje na plán eEurope 2002.
 
Cílem bylo rozšíření veřejných online služeb např. e-health, e-learning nebo e-government. Plán také vyžaduje bezpečnost a ochranu informační struktury. eEurope 2005 byl řízen Řídícím výborem. Členy jsou představitelé členských a kandidátských zemí a zástupci Evropské komise.
 
 
'''i2010 - An European Information Society'''
 
(https://wikisofia.cz/wiki/Iniciativa_i2010)
 
 
Tato nová strategie si kladla za cíl tyto tři priority:
 
 
1. Pomocí ICT zkvalitňovat veřejné služby a tím i kvalitu života jednotlivých občanů členských zemí
 
 
2. Jednotný Evropský informační prostor
 
 
3. Inovace a investice do informačních a komunikačních technologií
 
 
'''Digitální agenda 2020'''
 
 
Tento akční plán byl představen 19. května 2010 jako jedna ze sedmi iniciativ širší strategie rozvoje EU s názvem Evropa 2020 pro udržitelný růst podporující začlenění.
 
Součástí je sedm cílů, které jsou ošetřeny 100 následných opatření, z nichž 31 je legislativa. [http://europa.eu/rapid/press-release_IP-10-581_cs.htm?locale=cs Tisková zpráva: Digitální agenda: Komise předkládá akční plán na podporu prosperity a blahobytu Evropy]
 
 
 
'''Cíle Digitální agendy'''
 
 
1. Zvýšení důvěry a bezpečnosti
 
 
2. Podpora výzkumu a inovací v IKT
 
 
3. Počítačová gramotnost a služby dostupné online
 
 
4. Nový jednotný trh
 
 
5. Zvýšení přístupu Evropanů k rychlému a superrychlému internetu
 
 
 
 
 
'''Související články'''
 
[[E-government]]
 
[[Open Access]]
 
[[Informační průmysl]]
 
[[Informační legislativa]]
 
 
'''Klíčová slova'''
 
[[Informační politika]], [[Evropská unie]], [[E-government]]
 
 
 
'''Bibliografie'''
 
 
- webové stránky EU iniciativy i2010, včetně dokumentů
 
http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/index_en.htm
 
- strategický dokument i2010
 
http://ec.europa.eu/information_society/doc/factsheets/035-i2010-en.pdf
 
 
- neziskové stránky k NII
 
http://www.ibiblio.org/nii/
 
 
-Evropský informační portál o informační společnosti
 
http://ec.europa.eu/information_society/index_en.htm
 
 
'''Externí odkaz'''
 
 
https://ec.europa.eu/commission/commissioners/2014-2019_en#bootstrap-fieldgroup-nav-item--project-team--2
 

Aktuální verze z 18. 1. 2019, 11:30