Výpůjční služby: Porovnání verzí

 
Řádek 143: Řádek 143:
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]
 
[[Kategorie:Teoretické a obecné aspekty knihovnictví a informací]]
[[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]
 

Aktuální verze z 25. 1. 2019, 10:43

Výpůjční služby spočívají ve zpřístupňování dokumentů uživatelům z knihovního či jiného specializovaného fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních výpůjčních služeb z fondu jiné knihovny. Výpůjčka zachycuje půjčení jedné knihovní jednotky jednomu čtenáři absenčně nebo prezenčně v souladu s výpůjčním řádem knihovny.

Legislativa výpůjčních služeb

Podle zákona 257/2001 Sb. O knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb ( Knihovní zákon ), patří výpůjční služby mezi základní služby každé knihovny. Základní služby poskytuje podle § 4 Knihovního zákona knihovna bezplatně. Vyhláška 88/2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb. stanovuje náležitosti Meziknihovní výpůjční služby tzv. MVS a určuje, které knihovny poskytují Mezinárodní meziknihovní služby tzv. MMS (nebo metodickou pomoc při MMS ).

Autorský zákon a výpůjční služby

Knihovna je při půjčování dokumentů povinna řídit se zákonem č. 121/2000 Sb. O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ( Autorský zákon ). Podle § 37 Autorského zákona je knihovna oprávněna poskytovat pouze to, k čemu má knihovní licenci, smluvní licenci nebo jedná-li se o díla určená k volnému užití.

Výpůjčka

  1. Výpůjční transakce s dokumentem provedená za účelem užívání ve stanoveném časovém období, směrovaná přímo k uživateli, nebo mezi institucemi.
  2. Přímé zapůjčení dokumentu uživateli včetně registrovaných výpůjček v rámci knihovny.
  3. Fyzický přesun dokumentů z jejich místa uložení na jiné místo po určené časové období.[1]

Výpůjční proces

Výpůjční proces zahrnuje činnosti od stanovení požadavku na výpůjčku až po vrácení zapůjčeného dokumentu.

Tento proces má 4 základní prvky:

Registrace uživatelů

  1. vyplnění evidenční karty (osobní údaje, podpis čtenáře)
  2. zařazení čtenáře (student, dítě, dospělý,...)
  3. seznámení čtenáře s knihovnou (seznámení s knihovním řádem)
  4. vystavení čtenářského průkazu + čtenářský poplatek

Zajišťování výpůjček

  1. příjem objednávek
  2. realizace a evidence výpůjček
  3. prodloužení výpůjčky
  4. rezervace
  5. vrácení výpůjčky

Vyhledávání ve skladu

Zde knihovník vyhledá ve skladu požadovanou knihu dle signatury, abecedy nebo MDT.

Urgenční agenda

Zasílání upomínek čtenářům. Existují dvě etapy:

  1. vypsání upomínky - zasílají se až 3 upomínky
  2. vybrání poplatku

Výpůjčka absenční

Absenčním půjčováním se rozumí půjčování dokumentů mimo prostory knihovny. Při absenčním půjčování je čtenář i knihovník povinen řídit se výpůjčním řádem knihovny.

Předmětem absenční výpůjčky jsou

  • Textové dokumenty a dokumenty se statickým obrazem bez ohledu na jejich formu
  • Tištěné knihy a časopisy
  • Zvukové a audiovizuální záznamy (tato výpůjčka je vázána na smlouvu s nositeli práv)
  • Zvukové dokumenty
  • Databáze a počítačové programy, počítačové hry (je možné pouze v souladu se zakoupenou licencí)

Výpůjčka prezenční

Prezenčním půjčováním se rozumí půjčování dokumentů pouze v prostorách knihovny (studovnách, čítárnách apod.). Prezenční výpůjčky se nemusí sice evidovat, ale jejich evidence je výhodná pro správnou akvizici v knihovně.[2]

Předmětem prezenční výpůjčky jsou

  • Vzácné dokumenty - staré tisky, cenná díla
  • Potřebné dokumenty - ty, které knihovna potřebuje k provozu (slovník, firemní katalogy)
  • Hodnotné dokumenty - mají literární, historickou nebo vědeckou hodnotu (první vydání)
  • Počítačové programy, databáze, počítačové hry, pouze v souladu se zakoupenou licencí
  • Diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce
  • Mikrofilmy a jiná mikromédia pouze pro účely výzkumu a soukromého studia

Evidence výpůjček

Je podstatou výpůjčního procesu a liší se podle velikosti a zaměření knihovny.

  • evidence v AKS - pomocí čárových kódů
  • sáčkový systém - každý čtenář má svůj sáček
  • systém žádanek - v odborných knihovnách, je precizní, ale složitý

Meziknihovní výpůjční služby (dále jen MVS)

MVS jsou souborem výpůjčních, informačních a reprografických služeb, které mezi sebou uskutečňují knihovny s cílem zpřístupnit svým uživatelům knihovní dokumenty bez ohledu na místo jejich uložení. Jsou formou kooperace knihoven i jejich komunikace a důležitou součástí realizace mezinárodního programu IFLA – Univerzální dostupnost publikací.[3]

MVS patří mezi základní služby a je tedy službou bezplatnou. Slouží k zprostředkování dokumentu, který není ve fondu knihovny. Dožádaná knihovna je povinna žádající knihovně pro jejího uživatele dokument ze svého knihovního fondu zprostředkovat tak, že požadovaný dokument žádající knihovně zapůjčí nebo jí poskytne jeho kopii.[3]

Knihovna by měla mít zpracovanou koncepci meziknihovních výpůjčních služeb, ve které se zaměří především na:

  • dokumenty půjčované jiným veřejným knihovnám
  • typy dokumentů, které lze půjčit a které nikoliv
  • délku výpůjční lhůty dokumentů
  • případy, kdy požádá o dokumenty jiné knihovny
  • metody zasílání
  • způsob placení vynaložených nákladů na tuto službu
  • opatření v případě ztráty nebo poškození dokumentů [4]

Typy meziknihovních služeb (MS)

  1. Meziknihovní informační služby (MIS)
  2. Meziknihovní výpůjční služby (MVS)
  3. Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (MMVS)
  4. Meziknihovní reprografické služby (MRS)

Cirkulační výpůjční služby

1. vnitřní cirkulace - mezi odděleními v knihovně
2. vnější cirkulace - ústřední knihovna půjčuje menším knihovnám

  • hvězdicová
  • kruhová

Elektronické dodávání dokumentů (EDD)

Elektronické dodávání dokumentů (EDD) je službou knihoven, kdy všechny transakce při dodávání dokumentů jsou vyřizovány elektronicky. Pokud knihovna poskytuje tyto služby jednotlivci nebo jiné knihovně, sjednává si předem smlouvu. V této smlouvě se žadatel zavazuje, že získaný elektronický dokument má pouze pro svoji potřebu. Jedná se o službu placenou. První knihovnou v ČR, která poskytovala tyto služby byla Státní technická knihovna, která nyní spolupracuje s více knihovnami. [2]

Služba funguje na základě uživatelského konta u dané knihovny či instituce a složení zálohy pro pozdější platby objednávek. Na základě těchto dvou kroků uživatel obdrží přihlašovací údaje přes které má přístup do knihovního fondu, kde stačí vyhledat dokument a provést objednávku kopie dokumentu. Tu obdrží nejpozději do 48 hodin na svojí e-mailovou adresu či konto ve formě PDF.

Příklady projektů EDD v České republice:

  • Virtuální polytechnická knihovna - sjednocuje v souborném katalogu VPK periodika více než 50 českých knihoven, z nichž 39 knihoven nabízí své fondy prostřednictvím VPK, ostatní knihovny nabízejí své služby prostřednictvím klasických meziknihovních služeb[2]
  • eDDO - systém knihoven (tzv. digitalizačních pracovišť), které se rozhodly poskytovat formou document delivery elektronické kopie z dokumentů ze svého fondu. Cílem je zjednodušit přístup k fondům knihoven s humanitním zaměřením co největšímu počtu uživatelů[2]

Licencované databáze

Jedná se zejména o předplatné odborných periodik či jiných placených dokumentů z celé škály vědních oborů. Nevýhodou licencovaných databází z hlediska uživatele je fakt, že knihovna často nezíská prostředky na prodloužení licence a uživatel tak ztratí k dokumentu přístup. Provoz licencovaných databází si mohou dovolit pouze velké instituce nebo univerzity, které na provoz a udržitelnost mají dostatek finančních prostředků. Příkladem licencované databáze je např. EZB – Elektronická knihovna časopisů Národní knihovny nebo PEZ – Portál elektronických zdrojů Univerzity Karlovy.

E-výpůjčky knih

V současné době je možné jako alternativu pro výpůjčku tištěné knihy využít i její elektronickou verzi. Možnost e-výpůjčky nabízí stále více veřejných knihoven.

Tímto způsobem lze půjčovat:

  • Díla k volnému užití – nebo-li díla k jejichž zpřístupnění dal autor souhlas, nebo díla, kde od smrti autora či dalšího tvůrce uplynula zákonná lhůta pro možnost volného zveřejnění (viz. Autorský zákon). Taková díla lze stáhnout prostřednictvím webové stránky knihovny. Například Městská knihovna v Praze tímto způsobem nabízí volně dostupná díla určená pro povinnou četbu.
  • Díla, která na základě smlouvy o spolupráci s komerční firmou knihovna zprostředkuje svým uživatelům. Příkladem takové spolupráce mezi knihovnou a komerční firmou jsou elektronické výpůjčky prostřednictvím firmy E-reading. Registrovaný čtenář knihovny přes své konto v knihovně má možnost zdarma stahovat e-výpůjčky, a to prostřednictvím on-line katalogu své knihovny. Výpůjčky firmě hradí knihovna, menší knihovny mohou využít finančních prostředků z některého z dostupných grantů. Takto získané e-výpůjčky lze číst na čtečkách nebo na telefonech a tabletech s OS či iOS prostřednictvím bezplatné aplikace.

Závěr

Výpůjční služby patří mezi základní služby každé knihovny bez ohledu na její zaměření (veřejné či specializované). Každý člověk potřebuje praktické informace, které mu pomáhají řešit každodenní problémy - osobní nebo profesní povahy. Knihovna by při poskytování výpůjčních služeb měla vycházet především z dobré znalosti svého koncového uživatele. Pokud knihovna ví, kdo jsou její uživatelé a jaké mají informační požadavky, dokáže nastavením svých knihovnických procesů dobře uspokojit informační potřeby svých uživatelů.

Odkazy

Reference

  1. PLANKOVÁ, Jindra. Výpůjčka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-11-22]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001919&local_base=KTD
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: Vybrané problémy [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1421/podzim2009/VIKBA04/stocklova_05.pdf
  3. 3,0 3,1 Metodické pokyny pro meziknihovní služby v České republice. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: NK ČR, 2002, 2012 [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/sluzby/mvs-metpokyny
  4. KOONTZ, Christie a Barbara GUBBIN. Směrnice IFLA: služby veřejných knihoven. 2. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-612-7.


Použitá literatura

  1. Metodické pokyny pro meziknihovní služby v České republice. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: NK ČR, 2002, 2012 [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/sluzby/mvs-metpokyny
  2. KOONTZ, Christie a Barbara GUBBIN. Směrnice IFLA: služby veřejných knihoven. 2. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-612-7.
  3. PLANKOVÁ, Jindra. Výpůjčka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-11-22]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001919&local_base=KTD.
  4. STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: Vybrané problémy [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1421/podzim2009/VIKBA04/stocklova_05.pdf
  5. ŠVEJDA, Jan. Status uživatele. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-12-16]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001817&local_base=KTD.

Související články

Externí odkazy

Klíčová slova

výpůjčky, meziknihovní výpůjčky, absenční výpůjčky, prezenční výpůjčky, status uživatele, status výpůjčky, informační služby, MVS, MS, výpůjční služby