Výzkum dýchání

  • fonetika je hodně interdisciplinární (anatomie, fyzika, psychologie, patologie, telekomunikace, informatika, sociologie, rétorika, lingvistika)
  • rozdělení metod:
- objektivní × subjektivní (hodně v minulosti)
- přímé × nepřímé (neměří něco přímo, z výsledků se dá jen vyvozovat)
- invazivní × neinvazivní


Dýchání

  • výměna plynů mezi organismem a vnějším prostředím
  • nádech – bránice (snižuje se), mezižeberní svaly
  • výdech – mezižeberní svaly, ale většinou je pasivní
  • hrudní dýchání (dostální)
  • břišní dýchání (abdominální)
  • většinou kombinace obou


Metody sledování

Spirometrie

  • zjišťuje různé funkce plic
  • jak statické, tak dynamické parametry
  • vitální kapacita – maximální objem k dispozici pro dýchání, asi 3,5–4 l
- úplný výdech → úplný nádech
  • reziduální objem – zbytkový vzduch, který nejde vytlačit ven, prostě tam je, asi 0,8 l (2 l)
  • dechový (respirační) objem – množství vzduchu vyměněného během jednoho dechového cyklu (v klidovém stavu), asi 0,5 l
  • vdechový rezervní objem (IRV – „inspiratory reserve volume“) – rozdíl mezi normálním nádechem a maximálním nádechem
  • výdechový rezervní objem (ERV)
  • dechová frekvence – asi 12 cyklů/min (v klidovém stavu)
  • minutová ventilace – 12 cyklů za minutu × 0,5 l = asi 6 l – důležité při zátěžových testech
  • spirometr – dva válce v sobě, ve vnějším je voda, vnitřní se vysouvá nahoru


Respirační indukční pletysmografie (RIP)

  • sleduje pohyb svalů při dýchání
  • kolem hrudníku a břicha jsou připevněné pásy
  • nepřímá metoda
  • změny generují magnetické pole → proud → zápis
  • nádechová deklinace – první nádech největší, další pak menší, až se dojde zase na minimum (takové schody nakřivo)
  • intonační deklinace – ten samý obrázek, „stupně“ jsou přízvučné slabiky (např. v angličtině)
  • artikulační deklinace


  • studie Moon & Lindblom (2003)„Two experiments on oxygen consumption during speech production – vocal effort and speaking tempo, 15th ICPhS Barcelona“ (kongres)
- požadavek minimální energie
- teorie H & H (Lindblom) – hyper- a hypoartikulace – mluvčí v dané komunikační situaci té situaci přizpůsobují své artikulační ústrojí
- jestli to vůbec lze posoudit – tichá a normální řeč téměř stejné energetické požadavky, hlasitá o něco víc
- rychlá řeč asi o čtvrtinu náročnější
- aby se vůbec něco zjistilo, musí se měřit hodně dlouho (7 minut)
  • studie Winkworth et al. (1994)„Variability and consistency in speech breathing during reading – Lung volumes, speech intensity, and linguistic factors“
- metoda RIP
- jak často se nadechuje při čtení
- když je na téže pozici čárka, nadechuje se častěji
- 3% nádechů na nesmyslných pozicích


Reference

  • Janota, P. - Ptáček, M. (1997): Technika fonetické práce. Praha: Fonetický ústav FF UK.
  • Ladefoged, P. (2003): Phonetic data analysis. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Ball, M. J. - Code, C. (1997): Instrumental clinical phonetics. London: Whurr Publishers.
  • Painter, C. (1979): An introduction to instrumental phonetics. Baltimore: University Park Press.
  • Borden, G. J. - Harris, K. S. (1984): Speech science primer. Baltimore: Williams & Wilkins. (6. kapitola)
  • Scott, S. K. - Wise, R. J. S. (2003): Functional imaging and language: A critical guide to methodology and analysis. Speech Communication, roč. 41, s. 7-21.


Zpět na rozcestník: Metody fonetické práce | Fonetika