Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí: Porovnání verzí

Řádek 6: Řádek 6:
 
Vědomí můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  <ref>Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.</ref>  
 
Vědomí můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat '''prožívání''' (veškeré duševní dění), '''uvědomování prožívaného''' (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a '''uvědomování si sebe''' jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování.  <ref>Balcar, K. (1991). ''Úvod do studia psychologie osobnosti.'' Chrudim: Mach.</ref>  
  
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. <ref>Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. </ref>
+
Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. <ref name=":1">Atkinson, R. L. (2003). ''Psychologie''. Praha: Portál. </ref>
  
 
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. <ref>Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.</ref> Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. <ref name=":0">Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.</ref>  
 
Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. <ref>Sternberg, J. S. (2009). ''Kognitivní psychologie''. Praha: Portál.</ref> Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. <ref name=":0">Plháková, A. (2003). ''Učebnice obecné psychologie.'' Praha: Academia.</ref>  
Řádek 13: Řádek 13:
 
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice Williama Jamese'''. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />
 
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice Williama Jamese'''. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />
  
==== Vědomí vs. bezvědomí ====
+
====Vědomí vs. bezvědomí====
 
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). <ref name=":0" />
 
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). <ref name=":0" />
 +
 +
=== Funkce vědomí ===
 +
Z evolučního hlediska je vědomí '''adaptací''', tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je '''sledování (monitoring''') sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je '''ovládání (controlling)''' sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. <ref name=":1" /><ref name=":0" />
 +
 +
Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro '''osvojování nových explicitních znalostí a dovedností,''' pro '''vyhledávání informací v dlouhodobé paměti''' a je důležité pro průběh různých '''myšlenkových operací.''' Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. <ref name=":0" />
 +
 +
Mezi další funkce vědomí patří to, že je '''nositelem naší osobní identity''', umožňuje '''vnitřní řeč''' a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i '''komunikaci s druhými''' a '''navazování interpersonálních vztahů'''.
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==

Verze z 21. 11. 2019, 23:12

Vědomí

Definice pojmu vědomí

Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice.

Vědomí můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat prožívání (veškeré duševní dění), uvědomování prožívaného (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a uvědomování si sebe jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. [1]

Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. [2]

Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. [3] Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. [4]

Proud vědomí

Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je definice Williama Jamese. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost. James zdůrazňoval také biologickou účelnost vědomí, tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. [4]

Vědomí vs. bezvědomí

Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je bdělost neboli vigilance (alertness). Míra vigilance určuje luciditu, tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je bezvědomí. Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je narkóza. Somnolence a sopor jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme kóma. Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). [4]

Funkce vědomí

Z evolučního hlediska je vědomí adaptací, tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je sledování (monitoring) sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je ovládání (controlling) sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. [2][4]

Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro osvojování nových explicitních znalostí a dovedností, pro vyhledávání informací v dlouhodobé paměti a je důležité pro průběh různých myšlenkových operací. Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. [4]

Mezi další funkce vědomí patří to, že je nositelem naší osobní identity, umožňuje vnitřní řeč a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i komunikaci s druhými a navazování interpersonálních vztahů.

Odkazy

Reference

  1. Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.
  2. 2,0 2,1 Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
  3. Sternberg, J. S. (2009). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

Literatura

Externí odkazy

Zdroje obrázků

Klíčová slova