Vědomí, jeho struktura, organizace a funkce. Obsah vědomí a nevědomí: Porovnání verzí

Řádek 11: Řádek 11:
  
 
====Proud vědomí====
 
====Proud vědomí====
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice Williama Jamese'''. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />
+
Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je '''definice [https://wikisofia.cz/wiki/William_James Williama Jamese]'''[https://wikisofia.cz/wiki/William_James .] Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří '''kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost.''' James zdůrazňoval také '''biologickou účelnost vědomí''', tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. <ref name=":0" />
  
 
====Vědomí vs. bezvědomí====
 
====Vědomí vs. bezvědomí====
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti). <ref name=":0" />
+
Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je '''bdělost''' neboli '''vigilance (alertness).''' Míra vigilance určuje '''luciditu''', tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je '''bezvědomí.''' Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je '''narkóza. Somnolence a sopor''' jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme '''kóma.''' Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme '''vegetativní stav'''. <ref name=":0" />
 +
 
 +
Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli '''uvědomování (awareness)''', neboli "vědomí, že jsme při vědomí" - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností '''sebereflexe''' se pravděpodobně lišíme od zvířat. <ref name=":0" />
  
 
===Funkce vědomí===
 
===Funkce vědomí===
Řádek 24: Řádek 26:
  
 
==Nevědomí==
 
==Nevědomí==
 +
<br />Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu '''nevědomí,''' tedy jakýsi "''souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání"''<ref name=":0" />''.'' Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména '''[https://wikisofia.cz/wiki/Psychoanalýza psychoanalýza]'''.
 +
 +
=== Freudovo klasické pojetí nevědomí ===
 +
'''Sigmund Freud''' rozděluje nevědomé procesy na '''předvědomé (deskriptivně nevědomé),''' tedy obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí, a na '''dynamicky nevědomé,''' tedy obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením '''obranných mechanismů,''' které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů.
 
<br />
 
<br />
  
Řádek 32: Řádek 38:
  
 
===Daniel Dennett===
 
===Daniel Dennett===
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů.  
+
Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize ''Conscousness Explained'' z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů.  
  
 
====Základní pojmy====
 
====Základní pojmy====
 
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.
 
'''Heterophenomenology / Heterofenomenologie''': Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.
  
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o Descartesův omyl neexituje žádné centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).  
+
'''Carthesian theatre / Karteziánské divadlo:''' Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o "Descartesův omyl", protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).  
  
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme. To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?  
+
'''Central meaner / hlavní myslitel:''' ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?  
  
 
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.  
 
'''Multiple-drafts model''': Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.  
  
 
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====
 
====Podstata Dennetovy teorie vědomí====
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.  
+
Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.  
  
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako "kouzelnou místnost" v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu "informace vstoupí do vědomí", jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: "Takže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně?" (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikdy a nikdy nekončí, nemáš žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy určitá reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celéko kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén.  
+
Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako "kouzelnou místnost" v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu "informace vstoupí do vědomí", jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: "T''akže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně''?" (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.  
  
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných činností přisuzovaných vědomí, např. řeč, Dennett se přiklání k modelu pandemonia neboli soitěže různých elementů v mozku "bojujících o kontrolu".   
+
Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k '''modelu pandemonia''' neboli soutěže různých elementů v mozku "bojujících o kontrolu".   
  
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje Baldwinovým efektem - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku těchto evolučních adaptací.<ref>Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books </ref>   
+
Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje '''Baldwinovým efektem''' - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.<ref>Dennett, C. D. (1991). ''Consciousness explained.'' London: Penguin Books </ref>   
  
  

Verze z 25. 11. 2019, 00:40

Vědomí

Definice pojmu vědomí

Pojem vědomí je poměrně komplikovaný a můžeme se setkat s různými definicemi. Historicky bylo vědomí a jeho problematika spíše filozofickou doménou, v současnosti se však můžeme setkat s více neurofyziologickými pohledy na věc. Neexistuje však obecně uznávaná definice.

Vědomí můžeme například označit jako jednu ze základních kvalit života nebo lidmi sdílenou zkušenost. Rozsah pojmu vědomí může zahrnovat prožívání (veškeré duševní dění), uvědomování prožívaného (znovuprožití bezprostředně prožívaného) a uvědomování si sebe jako prožívajícího. Pojem vědomí může označovat jednak obsahy prožívání/uvědomování, jednak samotnou činnost prožívání/uvědomování. [1]

Také jej můžeme definovat jako obvyklý stav uvědomování si vnějších a vnitřních podnětů – tato definice však není zcela úplná, neboť vědomí zahrnuje jednak monitorování sebe a svého okolí a zároveň reflektované reprezentování vnímaného, stejně tak schopnost kontrolovat/řídit své chování a kognitivní aktivity. [2]

Kognitivně-psychologický pohled na věc dává vědomí do souvislosti se zaměřenou pozorností, nejedná se však o totožné pojmy, spíše o překrývající se množiny. Vědomí zahrnuje pocit, že si něco uvědomujeme, a zároveň obsah uvědomovaného. [3] Některé prožitky se stávají součástí vědomí bez účasti zaměřené pozornosti. [4]

Proud vědomí

Slavnou a často zmiňovanou definicí vědomí je definice Williama Jamese. Ten vědomí popisoval jako spojitý proud psychických zážitků (stream of consciousness). Mezi základní vlastnosti vědomí podle něj patří kontinuita, osobní charakteristika, proměnlivost. James zdůrazňoval také biologickou účelnost vědomí, tedy že nám umožňuje selekci důležitých podnětů, což dává vědomí určitou logiku a schopnost směřovat k cíli. Tedy že vědomí nám usnadňuje adaptaci na prostředí díky možnosti volit. Vědomě volit potřebujeme v situacích, kdy se setkáváme s novými podněty a potřebujeme alternativní způsob adaptace. Je zřejmé, že James se do velké míry inspiroval Darwinovou evoluční teorií. [4]

Vědomí vs. bezvědomí

Některé teorie či definice vědomí vymezují vůči bezvědomí, tedy že klíčovým předpokladem pro vědomí je bdělost neboli vigilance (alertness). Míra vigilance určuje luciditu, tedy jasnost vědomí. Zjednodušeně tedy můžeme říct, že opakem vědomí je bezvědomí. Uměle navozený stav bezvědomí v lékařství je narkóza. Somnolence a sopor jsou kvantiativními poruchami vědomí typické snížením lucidity. Stav hlubokého bezvědomí, kdy je narušen retikulárně-aktivační systém nazýváme kóma. Stav, kdy je rekulárně-aktivační systém funkční, avšak je vážně poškozena mozková kůra (jedinci mohou tedy mít určitou míru bdělosti), nazýváme vegetativní stav. [4]

Je potřeba však pojmy vědomí a bdělosti odlišovat, jelikož pouhý stav bělosti automaticky neimplikuje vědomí (consciousness). Vědomím rozumíme zpravidla něco více než pouhou bdělost, a obvykle tím máme na mysli uvědomování (awareness), neboli "vědomí, že jsme při vědomí" - jsme jako lidé schopni nejenom cítit a prožívat, ale prožívané také reflektovat (sledovat, popisovat, hovořit o něm). Touto schopností sebereflexe se pravděpodobně lišíme od zvířat. [4]

Funkce vědomí

Z evolučního hlediska je vědomí adaptací, tedy pomáhá nám se lépe přizpůsobit okolnímu světu. Podle Johna Kihlstroma má vědomí z hlediska přizpůsobení dvě hlavní funkce. Jednou z nich je sledování (monitoring) sebe sama a okolí tak, že dochází k reprezentaci vjemů ve vědomí. Proces monitoringu silně souvisí se selektivní pozorností. Druhou funkcí je ovládání (controlling) sebe sama a okolí, díky čemuž realizujeme své behaviorální i kognitivní aktivity a jsme schopni vyhodnocovat výsledky našeho jednání. [2][4]

Z hlediska kognitivní psychologie je účast vědomí zásadní pro osvojování nových explicitních znalostí a dovedností, pro vyhledávání informací v dlouhodobé paměti a je důležité pro průběh různých myšlenkových operací. Podle jiných kognitivních psychologů však není vědomí pro proces zpracování informací tak zásadní, neboť si mnohdy uvědomujeme až výsledky kognitivních operací, nikoliv však jejich průběh. [4]

Mezi další funkce vědomí patří to, že je nositelem naší osobní identity, umožňuje vnitřní řeč a tedy je podle některých autorů důležité pro myšlení, protože schopnost verbalizovat mentální stavy nám dopomáhá k jejich uvědomování. Vědomí napomáhá i komunikaci s druhými a navazování interpersonálních vztahů. [4]

Nevědomí


Pojem vědomí můžeme rovněž vymezovat vůči pojmu nevědomí, tedy jakýsi "souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání"[4]. Podle tohoto pojetí jsou obsahy vědomí výsledkem interakce vědomých a vevědomých procesů. Z předpokladu existence nevědomí, podvědomí či předvědomí vychází mnoho psychologických teorií, zejména psychoanalýza.

Freudovo klasické pojetí nevědomí

Sigmund Freud rozděluje nevědomé procesy na předvědomé (deskriptivně nevědomé), tedy obsahy, které mohou být v případě potřeby vyvolány do vědomí, a na dynamicky nevědomé, tedy obsahy (vzpomínky, fantazie, přání...), jejichž existenci můžeme pouze předpokládat a jež se mohou stát vědomými až po překonání nějakého odporu. Odpor vzniká působením obranných mechanismů, které chrání vědomí před vstupem nežádoucích obsahů.

Historicky-filozofický pohled na vědomí


Současné teorie vědomí

Daniel Dennett

Daniel Dennett, americký filozof a kognitivní vědec, ve své známé knize Conscousness Explained z roku 1991 revolucionizuje pohled na to, jak chápeme lidské vědomí, a přináší mnoho vlivných teorií a pojmů.

Základní pojmy

Heterophenomenology / Heterofenomenologie: Dennett vysvětluje, že introspekce není pozorováním našich vnitřních dějů, ale spíše je jedná o teoretizování o našich prožitcích, zkušenostech. Tudíž „čistá“ fenomenologie není v tomto případě použitelná jakožto neutrální prostředek zkoumání vědomí. Místo ní Dennett zavádí metodu Heterofenomenologie, která funguje z pozice třetí osoby (pohled odkudkoliv, pohled vědy), kdy zaznamenáváme verbální chování popisující vědomé prožitky prvních osob. Takto lze tradiční behaviorální výzkum sloučit s perspektivou první osoby. I když mentální události nejsou vědeckými daty, neznamená to ještě, že by nemohly být vědecky studovány. Černé díry nebo geny také nejsou součástí vědeckých dat, a přesto o nich máme uspokojivé vědecké teorie.

Carthesian theatre / Karteziánské divadlo: Pojem zavedený Dennettem jakožto posměšný název pro hluboce zakořenění běžný mýtus (pozůstatek Karteziánského dualismu = Karteziánský materialismus), že vědomí se vyskytuje v určitém místě mozku, že existuje místo, kde jsou informace získané smysly přehrány na scéně „divadla“, kde je pozoruje jakýsi homunkulus/človíček, který a základě zde získaných informací dělá rozhodnutí a vydává rozkazy. Jedná se však o "Descartesův omyl", protože neexituje žádné takové centrum (cartesian bottleneck, finish line, working space).

Central meaner / hlavní myslitel: ·Dennettova heterofenomenologie také pracuje s předpokladem, že uvnitř mysli „někdo je“. Pokud se vůbec něco pokusíme interpretovat, nezbývá nám než předpokládat existenci osoby, jejíž komunikativní činnost interpretujeme (zkrátka že lidé nejsou pouhými zobies). To však neznamená, že v naší mysli existuje nějaký „loutkař“. Pokud však neexistuje Hlavní myslitel, odkud významy / záměry promluv pocházejí?

Multiple-drafts model: Dennetův model, jímž se snaží nahradit představu Karteziánského divadla. Podle tohoto modelu procesy v mozku probíhají paralelně, rozpoznání nebo rozlišení rysů objektů probíhá pouze jednou, nedochází k žádné sekundární reprezentaci v Karteziánském divadle (protože neexistuje). Tyto obsahy mysli se mohou, ale nemusí, dostat do vědomí. Mohou být upravovány „do nekonečna“, v jakémkoliv bodě času tak existuje několik návrhů (drafts) různých segmentů obsahů mysli, a to v různých fázích, finální fáze neexistuje. V mozku neexistuje žádný předěl, cílová čára, která by odlišovala předprožitkové a postprožitkové segmenty.

Podstata Dennetovy teorie vědomí

Podle Dennetta je lidské vědomí jedno z posledních přežívajících tajemství. A ačkoliv spousta vědců by řekla, že samozřejmě zavrhují Karteziánský dualismus i jeho pozůstatek Karteziánský materialismus, stejně si vědomí intuitivně představují jako ono Karteziánské divadlo - kouzelné místo, kde je naše vědomí lokalizováno. A ačkoliv tedy moderní věda oficiálně Descartovu teorii zavrhla, představa Karteziánského divadla se neustále vrací nás strašit. Pokud bychom přijali dualismus, znamenalo by to vzdát se šance na to vědomí skutečně pochopit.

Dennett se snaží rozbít v nás přetrvávající pozůstatky karteziánského dualismu mysli a těla. Jakožto folkoví/laičtí psychologové si vědomí si často představujeme jako "kouzelnou místnost" v našem mozku, kde se vše spojuje dohromady a dává smysl. V různých výše zmíněných definicích či konceptech vědomí často používáme výrazy typu "informace vstoupí do vědomí", jako by skutečně informace v našem mozku putovaly do nějakého konrétního místa, za cílovou čáru. Dennet říká: "Takže funkcí vědomí je prezentovat výsledky nějakých skrytých komputačních procesů - ale prezentovat komu? Královně?" (s. 255) Kde se všechny ty náčrty, informace spojí? Nikde. Distribuovaný obsah zanechá stopy (vzpomínky) nebo vymizí. Tento proces nikde a nikdy nekončí, nemá žádný cíl ani výsledek. Dennett tedy navrhuje chápat vědomí jako aktivitu mozku, nikoliv jako jeho subsystém/místo. Vědomí neznamená příjezd na místo určení, ale měli bychom jej chápat spíše jako proces, kdy nějaká reprezentace překoná určitý práh (treshold) míry aktivace celého kortexu (mozkové kůry) nebo jeho velkých částí. Vědomí tedy Dennett chápe jako vystupující fenomén, aktivní proces.

Co se týče intencionálních činností přisuzovaných vědomí jako je například řeč, Dennett se přiklání k modelu pandemonia neboli soutěže různých elementů v mozku "bojujících o kontrolu".

Celkově vztato Dennett považuje vědomí za produkt evoluce, přimčež argumentuje Baldwinovým efektem - jedinci, kteří mají největší fenotypovou plasticitu, tedy jsou v průběhu života schopni pružně a efektivně reagovat na měnící se podmínky prostředí, budou mít větší evoluční úspěšnost. Tedy lidské vědomí, které nám tuto přizpůsobivost v našem chování umožňuje, vznikla v důsledku evolučních adaptací.[5]



Odkazy

Reference

  1. Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.
  2. 2,0 2,1 Atkinson, R. L. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
  3. Sternberg, J. S. (2009). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 4,7 Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
  5. Dennett, C. D. (1991). Consciousness explained. London: Penguin Books

Literatura

Externí odkazy

Zdroje obrázků

Klíčová slova