Základní ekonomické otázky a zákonitosti, teorie nabídky a poptávky na mikroekonomické úrovni.: Porovnání verzí

Řádek 27: Řádek 27:
 
<br>
 
<br>
 
[[Soubor:Nabídka poptávka.png|náhled|Marshallovy nůžky]]
 
[[Soubor:Nabídka poptávka.png|náhled|Marshallovy nůžky]]
Nabídka a poptávka je jednou ze základních ekonomických teorií. Nabídka představuje množství zboží, které je vyráběno nebo jinak zprostředkováváno na trh za určitou cenu. Na druhé straně poptávka představuje množství zboží, které jsou zákazníci ochotni odkoupit za určitou cenu. Rozlišujeme nabídku i poptávku individuální, tržní a souhrnnou.<br>
+
'''Nabídka a poptávka''' je jednou ze základních ekonomických teorií. Nabídka představuje množství zboží, které je vyráběno nebo jinak zprostředkováváno na trh za určitou cenu. Na druhé straně poptávka představuje množství zboží, které jsou zákazníci ochotni odkoupit za určitou cenu. Rozlišujeme nabídku i poptávku individuální, tržní a souhrnnou. Grafickou reprezentací nabídky a poptávky jsou tzv. '''Marshallovy nůžky'''.<br>
 
<br>
 
<br>
Tyto fenomény se vzájemně střetávají<br>
+
Tyto fenomény se vzájemně střetávají. Ideálním stavem trhu je, když se nabídka rovná poptávce, tzv. '''tržní rovnováha'''. V praxi toto znamená, že vše, co je vyrobeno se prodá a žádným spotřebitelům zboží nechybí. Pokud je nabídka větší než poptávka, zboží začně přebývat a "ležet" výrobcům ve skladech, čímž se zbytečně spotřebovaly zdroje. V opačném případě je na trhu zboží nedostatek a spotřebitelé nemohou získat, co potřebují.<br>
 
<br>
 
<br>
 
Na teorii nabídky jsou také vázány dva zákony. '''Zákon rostoucí nabídky''' říká, že pokud cena zboží roste, nabídka zboží se také zvyšuje a naopak. S růstem ceny se zvyšuje zájem ze strany výrobců. Zároveň zvýšení cen umožňuje získání více výrobních faktorů a tím výrobu rozšířit.<br>
 
Na teorii nabídky jsou také vázány dva zákony. '''Zákon rostoucí nabídky''' říká, že pokud cena zboží roste, nabídka zboží se také zvyšuje a naopak. S růstem ceny se zvyšuje zájem ze strany výrobců. Zároveň zvýšení cen umožňuje získání více výrobních faktorů a tím výrobu rozšířit.<br>

Verze z 13. 9. 2021, 17:34

Ekonomické otázky


Základní ekonomické otázky jsou ekonomické problémy, které musí řešit každá společnost. Rozlišujeme tři základní otázky:

  1. Co a kolik vyrábět? - Jaké výrobky je třeba/možné vyrábět a v jakém množství? Jaké služby poskytovat? Každá společnost má omezené zdroje, každá trochu jinak. Může je využívat, ale nemusí. Pokud je využívá, obvykle je ničí nebo vyčerpává. Musí tak rozhodnout, jak s nimi naložit.
  2. Jak vyrábět? - Jaké způsoby a technologie pro výrobu použít? Jakým způsobem čerpat zdroje? Nebo dovážet? A v jaké míře? Je důležité rozhodovat, jak zdroje využívat a kombinovat nejen z hlediska aktuálních potřeb, ale i s výhledem do budoucnosti.
  3. Pro koho vyrábět? - Kdo bude spotřebitelem? Jak výrobky rozdělit mezi lidi? Na které trhy jsou určeny? Komu budou potřebné? Kdo je vyžaduje? Pokud by vyráběné zboží nemělo odbyt, zdroje by se zbytečně bez užitku ničily.[1]

Ekonomické systémy


Ekonomické systémy se odlišují podle toho, jak řeší a odpovídají na základní ekonomické otázky. Dělíme podle toho čtyři základní systémy - zvykový, příkazový, tržní a smíšený.

Zvykový

Zvykový systém se řídí zvyky, obyčeji a tradicemi zavedenými ve společnosti. Systém byl charakteristický pro historické společnosti, dnes se s ním setkáme převážně v rozvojových zemích. Některé zvyky a tradice ale ovlivňují ekonomii dodnes i ve vyspělých státech. Typickým příkladem může být česká tradice podávání kapra při štědrovečerní večeři, čemuž se musí každý rok trh přizpůsobit.

Příkazový

Ve společnosti s příkazovým systémem, neboli systémem centrální moci či centrálně plánovanou ekonomikou (CPE), má hlavní rozhodovací funkci stát. Stát tak řeší všechny ekonomické otázky a prostřednictvím státních institucí, příkazů a prostředků zákonodárné i výkonné moci určuje jejich odpovědi. Tento systém je spjat s totální hospodářskou funkcí státu. Typická je pro tento systém i forma zestátnění majetku - tzv. společenské vlastnictví výrobních prostředků.

Tržní

V případě tržního systému je ekonomika společnosti řízena, regulována a koordinována primárně tržním mechanismem. Vývoj ekonomiky je tak řízen automaticky nabídkou a poptávkou po určitém zboží, vývojem cen, dosahováním zisků nebo ukončením neefektivních výrob. Tržní mechanismus funguje nejlépe při dokonalé konkurenci. Tržní cenu by neměl ovlivňovat pouze jeden silný výrobce či spotřebitel.

Smíšený

Smíšený systém vzniká z tržního systému, kde je nedokonalá konkurence některé firmy dominují (tzv. monopoly) nebo existují jiné vztahy narušující tržní mechanismus. Do tržního prostředí tak začne zasahovat stát, který má významnou, ale ne dominantní roli. Dominantní role stále patří tržnímu mechanismu. Funkce státu ve smíšeném systému je korigující, snaží se zmírňovat nedokonalosti tržního systému, přerozděluje funkce státního rozpočtu a vytváří ekonomickou legislativu. Smíšený tržní systém je charakteristický pro současné vyspělé státy.[1]

Ekonomické zákonitosti

Zákon vzácnosti

Zákon vzácnosti nám říká, že za vzácné můžeme považovat to, co nemůžeme mít kdykoliv a v jakémkoliv množství. Jsou tedy nějak omezené a musí se s nimi proto šetřit a nakládat rozvážně (ekonomicky). Jelikož je tyto zdroje možné použít různými způsoby, je úkolem ekonomie zkoumat jejich optimální využití. Mezi vzácné zdroje patří jak zdroje přírodní, tak i lidské výrobky, výrobní kapitál, peníze nebo i lidský čas.

Zákon ekonomie času

Zákon ekonomie času navazuje na zákon vzácnosti. Jelikož je lidský čas vzácný, mělo by se s ním šetřit a rozumně nakládat. Na lidském času je vázána i dostupnost ostatních zdrojů, které mohou být omezené kvůli času nutnému vynaložit pro jejich dobývání. Lidstvo se proto neustále potýká se snahou dosáhnout stejné produkce za kratší dobu nebo vyšší produkce za stejný čas - tzv. zvyšování produktivity práce.

Zákon klesajících výnosů

Teorie nabídky a poptávky


Marshallovy nůžky

Nabídka a poptávka je jednou ze základních ekonomických teorií. Nabídka představuje množství zboží, které je vyráběno nebo jinak zprostředkováváno na trh za určitou cenu. Na druhé straně poptávka představuje množství zboží, které jsou zákazníci ochotni odkoupit za určitou cenu. Rozlišujeme nabídku i poptávku individuální, tržní a souhrnnou. Grafickou reprezentací nabídky a poptávky jsou tzv. Marshallovy nůžky.

Tyto fenomény se vzájemně střetávají. Ideálním stavem trhu je, když se nabídka rovná poptávce, tzv. tržní rovnováha. V praxi toto znamená, že vše, co je vyrobeno se prodá a žádným spotřebitelům zboží nechybí. Pokud je nabídka větší než poptávka, zboží začně přebývat a "ležet" výrobcům ve skladech, čímž se zbytečně spotřebovaly zdroje. V opačném případě je na trhu zboží nedostatek a spotřebitelé nemohou získat, co potřebují.

Na teorii nabídky jsou také vázány dva zákony. Zákon rostoucí nabídky říká, že pokud cena zboží roste, nabídka zboží se také zvyšuje a naopak. S růstem ceny se zvyšuje zájem ze strany výrobců. Zároveň zvýšení cen umožňuje získání více výrobních faktorů a tím výrobu rozšířit.

Zákon klesající poptávky říká, že pokud cena zboží roste, poptávka po něm klesá a naopak. Zvýšením cen se snižuje počet zákazníků, kteří jsou ochotni nebo si mohou dovolit zboží koupit. Naopak snížení cen zpřístupňuje zboží většímu množství spotřebitelů.

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 ZLÁMAL, Jaroslav, Simona MUSILOVÁ a Jana BELLOVÁ. Základy ekonomie: Učební texty pro distanční studium [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzikální chemie, Olomouc, 2011 [cit. 2021-8-30].

Související stránky

Klíčová slova