Základní ekonomické otázky a zákonitosti, teorie nabídky a poptávky na mikroekonomické úrovni.

Ekonomické otázky


Základní ekonomické otázky jsou ekonomické problémy, které musí řešit každá společnost. Rozlišujeme tři základní otázky:

  1. Co a kolik vyrábět? - Jaké výrobky je třeba/možné vyrábět a v jakém množství? Jaké služby poskytovat? Každá společnost má omezené zdroje, každá trochu jinak. Může je využívat, ale nemusí. Pokud je využívá, obvykle je ničí nebo vyčerpává. Musí tak rozhodnout, jak s nimi naložit.
  2. Jak vyrábět? - Jaké způsoby a technologie pro výrobu použít? Jakým způsobem čerpat zdroje? Nebo dovážet? A v jaké míře? Je důležité rozhodovat, jak zdroje využívat a kombinovat nejen z hlediska aktuálních potřeb, ale i s výhledem do budoucnosti.
  3. Pro koho vyrábět? - Kdo bude spotřebitelem? Jak výrobky rozdělit mezi lidi? Na které trhy jsou určeny? Komu budou potřebné? Kdo je vyžaduje? Pokud by vyráběné zboží nemělo odbyt, zdroje by se zbytečně bez užitku ničily.[1]

Ekonomické systémy


Ekonomické systémy se odlišují podle toho, jak řeší a odpovídají na základní ekonomické otázky. Dělíme podle toho čtyři základní systémy - zvykový, příkazový, tržní a smíšený.

Zvykový

Zvykový systém se řídí zvyky, obyčeji a tradicemi zavedenými ve společnosti. Systém byl charakteristický pro historické společnosti, dnes se s ním setkáme převážně v rozvojových zemích. Některé zvyky a tradice ale ovlivňují ekonomii dodnes i ve vyspělých státech. Typickým příkladem může být česká tradice podávání kapra při štědrovečerní večeři, čemuž se musí každý rok trh přizpůsobit.

Příkazový

Ve společnosti s příkazovým systémem, neboli systémem centrální moci či centrálně plánovanou ekonomikou (CPE), má hlavní rozhodovací funkci stát. Stát tak řeší všechny ekonomické otázky a prostřednictvím státních institucí, příkazů a prostředků zákonodárné i výkonné moci určuje jejich odpovědi. Tento systém je spjat s totální hospodářskou funkcí státu. Typická je pro tento systém i forma zestátnění majetku - tzv. společenské vlastnictví výrobních prostředků.

Tržní

V případě tržního systému je ekonomika společnosti řízena, regulována a koordinována primárně tržním mechanismem. Vývoj ekonomiky je tak řízen automaticky nabídkou a poptávkou po určitém zboží, vývojem cen, dosahováním zisků nebo ukončením neefektivních výrob. Tržní mechanismus funguje nejlépe při dokonalé konkurenci. Tržní cenu by neměl ovlivňovat pouze jeden silný výrobce či spotřebitel.

Smíšený

Smíšený systém vzniká z tržního systému, kde je nedokonalá konkurence některé firmy dominují (tzv. monopoly) nebo existují jiné vztahy narušující tržní mechanismus. Do tržního prostředí tak začne zasahovat stát, který má významnou, ale ne dominantní roli. Dominantní role stále patří tržnímu mechanismu. Funkce státu ve smíšeném systému je korigující, snaží se zmírňovat nedokonalosti tržního systému, přerozděluje funkce státního rozpočtu a vytváří ekonomickou legislativu. Smíšený tržní systém je charakteristický pro současné vyspělé státy.[1]

Ekonomické zákonitosti

Zákon vzácnosti

Zákon vzácnosti nám říká, že za vzácné můžeme považovat to, co nemůžeme mít kdykoliv a v jakémkoliv množství. Jsou tedy nějak omezené a musí se s nimi proto šetřit a nakládat rozvážně (ekonomicky). Jelikož je tyto zdroje možné použít různými způsoby, je úkolem ekonomie zkoumat jejich optimální využití. Mezi vzácné zdroje patří jak zdroje přírodní, tak i lidské výrobky, výrobní kapitál, peníze nebo i lidský čas.

Zákon ekonomie času

Zákon klesajících výnosů

Teorie nabídky a poptávky

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 ZLÁMAL, Jaroslav, Simona MUSILOVÁ a Jana BELLOVÁ. Základy ekonomie: Učební texty pro distanční studium [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra fyzikální chemie, Olomouc, 2011 [cit. 2021-8-30].

Související stránky

Klíčová slova