Způsoby organizace a financování zdravotní péče: Porovnání verzí

Řádek 54: Řádek 54:
 
<br />
 
<br />
  
===Typy zdravotních služeb===
+
===Typy zdravotních služeb ve zdravotnickém systému===
  
 
====Ambulantní péče====
 
====Ambulantní péče====
Řádek 65: Řádek 65:
 
V případě péče poskytované v prostředí pacienta se jedná o návštěvní službu a domácí péči. Zdravotníci poskytují péči v domácím prostředí pacienta, může se jedna o ošetřovatelskou péči, léčebně rehabilitační péči nebo paliativní péči (péče o umírající).<ref name=":0" />
 
V případě péče poskytované v prostředí pacienta se jedná o návštěvní službu a domácí péči. Zdravotníci poskytují péči v domácím prostředí pacienta, může se jedna o ošetřovatelskou péči, léčebně rehabilitační péči nebo paliativní péči (péče o umírající).<ref name=":0" />
  
==== Pohotovostní a neodkladná péče ====
+
====Pohotovostní a neodkladná péče====
'''Pohotovostní péče''' je zajišťována v případě náhlého onemocnění nebo úrazu mimo běžnou ordinační dobu lékařů nebo v případě nepřítomnosti ošetřujícího lékaře. Ve větších lokalitách jsou poskytovány pohotovostní služby jako '''lékařská služba první pomoci''' nebo '''ústavní pohotovostní služba.''' Pohotovostní služby existují i pro náhlá stomatologická onemocnění.  
+
'''Pohotovostní péče''' je zajišťována v případě náhlého onemocnění nebo úrazu mimo běžnou ordinační dobu lékařů nebo v případě nepřítomnosti ošetřujícího lékaře. Ve větších lokalitách jsou poskytovány pohotovostní služby jako '''lékařská služba první pomoci''' nebo '''ústavní pohotovostní služba.''' Pohotovostní služby existují i pro náhlá stomatologická onemocnění.<ref name=":0" />
  
Pro případy těžkých onemocnění, kdy není možné, aby se pacient sám přepravil k lékaři či je nezbytné rychlé ošetření a přeprava do zdravotnického zařízení, existuje v ČR '''zdravotnická záchranná služba,''' jedná se o tzv. '''neodkladnou péči'''. Jedná se zejména o případy náhlých stavů bezprostředně ohrožujících život nebo představují riziko vážného ohrožení zdraví.
+
Pro případy těžkých onemocnění, kdy není možné, aby se pacient sám přepravil k lékaři či je nezbytné rychlé ošetření a přeprava do zdravotnického zařízení, existuje v ČR '''zdravotnická záchranná služba,''' jedná se o tzv. '''neodkladnou péči'''. Jedná se zejména o případy náhlých stavů bezprostředně ohrožujících život nebo představují riziko vážného ohrožení zdraví.<ref name=":0" />
  
 +
==== Závodní/pracovní preventivní péče ====
 +
Závodní preventivní péče se zabezpečuje spolu se zaměstnavatelem. Cílem je prevence a ochrana zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání, poškozením zdraví na pracovišti a pracovními úrazy. Provádí se odborná poradní činnost pro ochranu a podporu zdraví, kontroly pracovišť, zkoumání vlivů práce na zdraví zaměstnanců a také preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, a to vstupní, průběžné a výstupní.<ref name=":0" />
 +
 +
== Principy zdravotního pojištění v ČR ==
 +
 +
=== Aktéři zdravotního pojištění ===
 +
Mezi hlavní aktéry zdravotního pojištění patří pojištěnci, plátci pojištění, poskytovatelé zdravotní péče, zdravotní pojišťovny a ministerstvo zdravotnictví ČR.<ref name=":1" />
 +
 +
==== '''Pojištěnci''' ====
 +
Pojištěnci jsou myšleny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel má trvalý pobyt na území ČR.
 +
 +
==== '''Plátci pojištění''' ====
 +
Patří sem '''pojištěnci''' (zaměstnanci, OSVČ, OBZP – osoby bez zdanitelných příjmů), '''zaměstnavatelé''' (povinnost placení pojistného je rozložena mezi zaměstnance a zaměstnavatele 1:3, tedy 4,5% z úhrnu příjmů platí zaměstnanec a 9% zaměstnavatel) a '''stát.'''
 +
 +
==== '''Poskytovatelé zdravotní péče''' ====
 +
Může se jednat o poskytovatele '''nemocniční péče''' (akutní, následná, odborná a specializační, lázeňská), '''ostatní péče''' (záchranná služba, komplement, domácí péče) nebo '''ambulantní péče''' (primární, specializovaná).
 +
 +
==== '''Zdravotní pojišťovny''' ====
 +
V roce 2015 bylo v ČR celkem 7 zdravotních pojišťoven (pro srovnání před 25 lety jich bylo 27): VZP (cca 65% občanů), Zdravotní pojišťovna MV ČR, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Vojenská zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna Škoda a Revírní bratrská pojišťovna.<ref name=":1" />
 +
 +
Pojišťovna je povinna zajistit poskytování zdravotní péče pojištěncům, což plní prostřednictvím zdravotnických zařízení, se kterými uzavírá smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Hradí se: léčebná ústavní péče a ambulantní péče, pohotovostní a záchranné služby, preventivní péče, odběry tkání/orgánů určených k transplantaci, poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, potraviny pro zvláštní lékařské účely, lázeňská péče, závodní preventivní péče, doprava nemocných, posudková činnost, prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva.<ref name=":1" />
 +
 +
Pojišťovny mohou mít navíc příjmy z komerční činnosti (např. smluvní a cestovní pojištění).<ref name=":1" />
 +
 +
==== '''Ministerstvo zdravotnictví ČR''' ====
 +
Ministerstvo zdravotnictví stanovuje koncepční záměry, připravuje zákony a vyhlášky, účastní se ve správních a dozorčích orgánech zdravotních pojišťoven a vydává úhradovou vyhlášku (o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezeních).<ref name=":1" />
 +
 +
=== Systém zdravotního pojištění ===
 +
'''Systém národní zdravotní služby''' (prostředky na zdravotnictví jdou ze státního rozpočtu, např.: Velká Británie) versus '''veřejné zdravotní pojištění''' (prostředky směřují přímo do pojišťoven; stát pouze určuje státní poplatky za státní pojištěnce a tím může zasahovat do výše pojistného).<ref name=":1" />
 +
 +
Nevýhodou britského systému jsou dlouhé čekací lhůty (tzv. gate-keeping – každý pacient je na specializované pracoviště přeposílán přes praktika, nemůže jít za specialistou přímo) → časté je komerční připojištění (soukromé).<ref name=":1" />
  
  

Verze z 30. 8. 2020, 17:59

Organizace zdravotnictví

Základní pojmy

Zdravotní péče znamená péči o zdraví zahrnující veškerou činnost celé společnosti, která posiluje zdraví, zabraňuje onemocnění, léčí již vzniklá onemocnění a usiluje o snížení následků nemoci.[1]

Zdravotnická péče je péče o zdraví, na které se podílí zdravotnictví (poskytování zdravotnických služeb).[1]

Zdravotnictví je soustava odborných zdravotnických institucí a činností, které se zaměřují na péči o zdraví občanů a slouží k uspokojování zdravotnických potřeb obyvatelstva.[1]

Zdravotnický systém v ČR

Zdravotnický systém je formálně uspořádaná soustava vztahů mezi třemi základními subjekty – těmi, kdo zdravotní péči spotřebovávají (pacienti), těmi, kdo péči umí a smí nabízet (poskytovatelé) a těmi, kdo ji finančně zprostředkovávají (plátci).[1]

Mezi základní principy zdravotnictví patří:[1]

  1. Solidarita (mezi starými a mladými, bohatými a chudými apod. Např. lidé v produktivním věku se „starají“ o populaci v neproduktivním věku).
  2. Dostupnost (ekonomická i geografická).
  3. Svobodný výběr poskytovatele a zdravotní pojišťovny (ale většinou si lidé vybírají nejbližší/nejdostupnější pojišťovnu).

Základním cílem zdravotnictví je nejenom zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva, ale i dosažení důvěry a jistoty občanů, že je jim dostupný fungující zdravotní systém, který jim v případě potřeby poskytne kvalitní, odbornou a důstojnou péči. Zdravotní systém proto musí odpovídat představám, které jsou formovány v každé zemi na základě historických, sociálních a kulturních zkušeností, tudíž zahraniční modely jsou i se svými principy velmi obtížně přenositelné do nového prostředí. [2]

Od 90. let 20. století stále probíhají snahy o reformu českého zdravotnictví. Zásadnější změny však byly provedeny pouze po revoluci, a to transformace původního státem řízeného zdravotnictví. Zejména se jednalo o zavedení povinného zdravotního pojištění, zahájení procesu privatizace zdravotnických zařízení a napojení výše úhrad poskytovatelů zdravotní péče na jejich úkony. K různých důvodů již poté k zásadnějším reformám nedošlo. Z toho důvodu dnes čelí české zdravotnictví řadě problémů, zejména v důsledku nevhodného nastavení celého systému. [2]

Základní problémy českého zdravotnictví

Základním problémem českého zdravotnického systému je v prvé řadě jeho roztříštěnost soustavy právních norem týkajících se právě zdravotnictví. Žádoucí by bylo vytvořit koncepci zdravotnictví, která by byla výchozí a sjednocenou legislativní normou. Dále je zde i problém absence definice garantované péče, nevyřešená koncepce financování lůžkové péče a neukončená transformace lůžkového fondu, nedostatek kvalitních řídících a kontrolních systémů ve zdravotnictví a nedostačující spolupráce všech účastníků procesu poskytování zdravotnické péče. Komplikací je i nedostatečná úroveň zdravotní gramotnosti u některých skupin obyvatelstva, což vede k nedostatečné zodpovědnosti za vlastní zdraví a ke zvýšení míry řady zdravotních rizik.[2]

Obecným problémem zdravotnictví, a to nejenom v ČR, jsou vzrůstající výdaje za péči v důsledku zvyšující se technickou úrovní zdravotnictví a rostoucími cenami zdravotnických technologií a léčiv, rostoucím očekáváním občanů i zdravotnického personálu a také důsledkem stárnutí obyvatelstva. Přičemž tyto stoupající výdaje nejsou doprovázeny růstem finančních zdrojů pro jejich pokrytí.[2]

S problematikou ekonomických zdrojů zdravotnictví souvisí i neefektivní využívání zdrojů až plýtvání se zdroji, a to v různé míře u téměř všech zainteresovaných subjektů ve zdravotnictví – stát, zdravotní pojišťovny, zdravotnická zařízení i někteří pacienti zbytečně nadužívající zdravotnické služby. Dále je problém s poskytováním odměn zdravotníkům a úhrady za poskytnuté zdravotnické služby. Současný systém dostatečně nemotivuje k efektivnějšímu zacházení se zdroji. Problémy s financováním zdravotnické péče budou do budoucna umocněny změnami v demografickém vývoji, tedy postupným stárnutím obyvatelstva, zvyšováním počtu osob v důchodovém věku a tedy vyšší náklady státu za péči o tyto jedince, snižování počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva a tím pádem snižování příjmů z veřejného zdravotního pojištění.[2]

Další otázkou je řešení vlastnických vztahů a právní formy zdravotnických zařízení a zdravotnických pojišťoven. V ČR vedle sebe funguje řada zařízení s odlišným vlastnictvím – ve vlastnictví státu, územně samosprávného celku nebo či soukromého subjektu – mají tedy různou právní formu. Současná legislativa ale neposkytuje rovnocenné podmínky pro všechny tyto typy zařízení, tedy dochází k diskriminaci některých zdravotnických zařízení.[2]

Možné budoucí změny českého zdravotnictví.

V prvé řadě je nutné vytvořit jednotnou legislativní platformu, která bude jasně vymezovat kompetence a odpovědnost jednotlivých subjektů zdravotnictví, pokud chceme dosáhnout cílů zdravotní politiky a bezproblémového fungování zdravotnictví.[2]

Mezi dalšími možnými změnami, ať už jsou žádoucí či nežádoucí, můžeme zmínit:[1]

  • Sloučení výběru daní, sociálního a zdravotního pojištění.
  • Spojení sociálního a zdravotního systému.
  • Kategorizace a standardizace zdravotní péče (co je a co není standard či nadstandard, co je péče hrazená a co nehrazená).
  • Pokračování fúzí zdravotních pojišťoven.
  • Zavádění poplatků (např. hospitalizační taxa a další).
  • Zavedení úrazového pojištění (podle rakouského modelu).
  • Pokračování postupného snižování akutních lůžek a jejich transformace na lůžka následné péče.
  • Základní informace o zdravotním stavu občana (např. čipové karty).
  • Další rozvoj jednodenní péče.
  • Růst nákladů na zdravotní péči.
  • Posilování úhrad podle DRG a oslabování paušálních a výkonových úhrad.
  • Zvýšení plateb za státní pojištěnce.
  • Řešení problematiky „čekacích listů“ (např. zavedení nepřekročitelných čekacích lhůt).
  • Odcházení lékařů do zahraničí.
  • Zlepšení schopnosti politiků nalézat dílčí řešení v období reální krize, tedy méně ideologizovaný systém či politicky kompromisní systém.

Cílem je zdravotní systém, který bude otevřený, přehledný, pragmatický a férový.[1]

Typy zdravotních služeb ve zdravotnickém systému

Ambulantní péče

Ambulantní péče je typem zdravotní péče, kdy není nutná hospitalizace pacienta a pacient do zařízení pouze dochází. Rozlišujeme primární ambulantní péči, kam patří například praktický lékař pro děti a dospělé, stomatolog (zubní lékař) nebo u žen gynekolog – pacienti jsou zde povinně registrování, cílem je preventivní, diagnostická, léčebná a preventivní péče. U všech lékařů primární péče je musí pacient zaregistrovat, přičemž lékaři mají právo v případě velkého pracovního vytížení registraci nového pacienta odmítnout, pokud by další navýšení kapacity již znemožnilo dodržení určitého standardu a kvality péče poskytované stávajícím registrovaným pacientům. Lékaři však nemohou pacienty odmítnou v případě neodkladné péče (úrazy, akutní stavy a podobně). Naopak specializovanou ambulantní péči poskytují lékařští specialisté ve svých jednotlivých oborech specializace.[2]

Lůžková péče

Lůžková péče je type zdravotní péče, pro jejíž poskytnutí je nutná hospitalizace pacienta. Tento typ péče je poskytován nemocnicemi a odbornými léčebnými ústavy s nepřetržitým provozem jako akutní péče, následná péče a dlouhodobá péče.[2]

Zdravotní péče poskytovaná ve vlastním sociální prostředí pacienta

V případě péče poskytované v prostředí pacienta se jedná o návštěvní službu a domácí péči. Zdravotníci poskytují péči v domácím prostředí pacienta, může se jedna o ošetřovatelskou péči, léčebně rehabilitační péči nebo paliativní péči (péče o umírající).[2]

Pohotovostní a neodkladná péče

Pohotovostní péče je zajišťována v případě náhlého onemocnění nebo úrazu mimo běžnou ordinační dobu lékařů nebo v případě nepřítomnosti ošetřujícího lékaře. Ve větších lokalitách jsou poskytovány pohotovostní služby jako lékařská služba první pomoci nebo ústavní pohotovostní služba. Pohotovostní služby existují i pro náhlá stomatologická onemocnění.[2]

Pro případy těžkých onemocnění, kdy není možné, aby se pacient sám přepravil k lékaři či je nezbytné rychlé ošetření a přeprava do zdravotnického zařízení, existuje v ČR zdravotnická záchranná služba, jedná se o tzv. neodkladnou péči. Jedná se zejména o případy náhlých stavů bezprostředně ohrožujících život nebo představují riziko vážného ohrožení zdraví.[2]

Závodní/pracovní preventivní péče

Závodní preventivní péče se zabezpečuje spolu se zaměstnavatelem. Cílem je prevence a ochrana zdraví zaměstnanců před nemocemi z povolání, poškozením zdraví na pracovišti a pracovními úrazy. Provádí se odborná poradní činnost pro ochranu a podporu zdraví, kontroly pracovišť, zkoumání vlivů práce na zdraví zaměstnanců a také preventivní lékařské prohlídky zaměstnanců, a to vstupní, průběžné a výstupní.[2]

Principy zdravotního pojištění v ČR

Aktéři zdravotního pojištění

Mezi hlavní aktéry zdravotního pojištění patří pojištěnci, plátci pojištění, poskytovatelé zdravotní péče, zdravotní pojišťovny a ministerstvo zdravotnictví ČR.[1]

Pojištěnci

Pojištěnci jsou myšleny osoby s trvalým pobytem na území ČR nebo zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel má trvalý pobyt na území ČR.

Plátci pojištění

Patří sem pojištěnci (zaměstnanci, OSVČ, OBZP – osoby bez zdanitelných příjmů), zaměstnavatelé (povinnost placení pojistného je rozložena mezi zaměstnance a zaměstnavatele 1:3, tedy 4,5% z úhrnu příjmů platí zaměstnanec a 9% zaměstnavatel) a stát.

Poskytovatelé zdravotní péče

Může se jednat o poskytovatele nemocniční péče (akutní, následná, odborná a specializační, lázeňská), ostatní péče (záchranná služba, komplement, domácí péče) nebo ambulantní péče (primární, specializovaná).

Zdravotní pojišťovny

V roce 2015 bylo v ČR celkem 7 zdravotních pojišťoven (pro srovnání před 25 lety jich bylo 27): VZP (cca 65% občanů), Zdravotní pojišťovna MV ČR, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Vojenská zdravotní pojišťovna, Zdravotní pojišťovna Škoda a Revírní bratrská pojišťovna.[1]

Pojišťovna je povinna zajistit poskytování zdravotní péče pojištěncům, což plní prostřednictvím zdravotnických zařízení, se kterými uzavírá smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče. Hradí se: léčebná ústavní péče a ambulantní péče, pohotovostní a záchranné služby, preventivní péče, odběry tkání/orgánů určených k transplantaci, poskytování léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, potraviny pro zvláštní lékařské účely, lázeňská péče, závodní preventivní péče, doprava nemocných, posudková činnost, prohlídka zemřelého pojištěnce a pitva.[1]

Pojišťovny mohou mít navíc příjmy z komerční činnosti (např. smluvní a cestovní pojištění).[1]

Ministerstvo zdravotnictví ČR

Ministerstvo zdravotnictví stanovuje koncepční záměry, připravuje zákony a vyhlášky, účastní se ve správních a dozorčích orgánech zdravotních pojišťoven a vydává úhradovou vyhlášku (o stanovení hodnot bodu, výše úhrad hrazených služeb a regulačních omezeních).[1]

Systém zdravotního pojištění

Systém národní zdravotní služby (prostředky na zdravotnictví jdou ze státního rozpočtu, např.: Velká Británie) versus veřejné zdravotní pojištění (prostředky směřují přímo do pojišťoven; stát pouze určuje státní poplatky za státní pojištěnce a tím může zasahovat do výše pojistného).[1]

Nevýhodou britského systému jsou dlouhé čekací lhůty (tzv. gate-keeping – každý pacient je na specializované pracoviště přeposílán přes praktika, nemůže jít za specialistou přímo) → časté je komerční připojištění (soukromé).[1]


Odkazy

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 Z přednášek MUDr. Antonína Maliny v rámci kurzu psycholog ve zdravotnictví
  2. 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 Vladimír Kebza a kol. (2017). Psycholog ve zdravotnictví. Praha: Karolinum.

Literatura

aaa

Klíčová slova

organizace zdravotnictví, financování zdravotnictví, české zdravotnictví, psycholog ve zdravotnictví, klinická psychologie, zdravotní pojištění