Knihovnický zákon a návazné vyhlášky

Samotná knihovní legislativa prošla během století velkými změnami. Dnešní legislativa se také uzpůsobila době, díky které se naskytla potřeba měnit vyhlášky a samotnou legislativu zásadními způsoby.

Proměny knihoven a knihovníků během 19. – 20. století

Samotné knihovny (tak, jak je známe dnes) vznikly ze čtenářských spolků, půjčoven a čítáren, které na začátku 20. století působily v oblasti tzv. Matice osvěty lidové.

V roce 1905 byl založen Osvětový svaz a následně o rok později jeho knihovnický odbor, jenž byl předchůdcem známějšího Spolku československých knihovníků.

Vzhledem k tomu, že za Rakouska-Uherska neexistovaly knihovnické školy (úřady o ně neměly zájem – knihovna měla příliš velkou moc), nebyla umožněna tzv. profesionalizace, která se týkala knihovníků – byla potřeba někoho, kdo bude zprostředkovávat vědění.

Po první světové válce se knihy většinou poztrácely, nebo byly zničeny. Knihovny nebyly dobře organizované, do roku 1918 byl ředitelem knihovny Univerzity Karlovy dokonce Němec. Ve stejném roce začaly probíhat velké diskuze o knihovnickém zákoně, který měl za úkol transformovat do té doby neprofesionální knihovny a zajistit tak knihovnám jednoznačnou budoucnost.

1. Knihovní zákon (1919) – č. 430/1919 Sb.

První knihovnický zákon byl zaveden v roce 1919 v návaznosti na snahu o transformaci současných knihoven, které byly do té doby silně neprofesionální – vedli je často učitelé, případně faráři při farách.

Nejzásadnějšími body vzniklého zákonu jsou:

• Zákon zřizoval knihovnu v každé obci (díky tomu se naše země dostala na čelo evropské knihovní špičky)
• Obecní úřady musely finančně dotovat vznik knihoven, v závislosti na počtu obyvatel
• V obcích nad 10 000 obyvatel se knihovníkem mohl stát pouze profesionál, což v roce 1920 vedlo k vzniku Státní knihovnické školy (vyučovala knihovníky především pro obecní knihovny)
• Vznikla knihovnická rada – řídí obecní knihovnu, ale je nezávislá na obecním úřadě, vybírá knihovníka, ovlivňuje akvizici apod.
• Knihovny začaly spolupracovat s vojenskými knihovnami

Ve 30. letech byl také zaveden zákon povinného výtisku, na jehož základě mohl vzniknout konzervační fond Národní knihovny – dnes existuje 5 povinných výtisků, regionální výtisk a nabídková povinnost těm, kteří dříve měli povinný výtisk (tedy např. NTK či Památník národního písemnictví).  

První sjezd českých a slovenských knihovníků (1948)

V květnu roku 1948 se konal první oficiální sjezd českých a slovenských knihovníků, který předcházel tvorbě druhého knihovního zákona.

Jednali zde pracovníci všech typů knihoven, začaly se tvořit principy poválečného knihovnictví, nicméně tou nejzásadnější věcí byl nástup socializmu – byl tedy vyhlášen socialistický program přestavby knihovnictví v Československu, jehož nejzásadnější body jsou následující:

• Knihovny budou všeobecně dostupné
• Bude zavedena jednotná síť knihoven všech typů
• Knihovny budou zavádět princip stranickosti pro propagaci nového režimu
• Knihovní fondy budou očištěny od škodlivé literatury (primárně ve smyslu ideologickém) – odstraní se reakční, protisocialistické a protisovětské literatury, ale i literární brak

Hlavní roli tedy hrála stranickost – knihovní fondy nesměly mířit proti socialismu, byla tedy zavedená celoplošná a velmi agresivní cenzura, jako nástroj pro ovlivňování obyvatelstva – kontrolovala a řídila se kultura, vydavatelská činnost, byly vydány seznamy zakázané literatury.

2. knihovní zákon o jednotné soustavě knihoven (1959)

Druhý knihovnický zákon tedy vznikl primárně z důvodu nástupu socialismu a oficiálně měl tento zákon „přispívat ke vzdělání pracujících v duchu vědeckého světového názoru, přispívat k rozvoji vědy a techniky, pomáhat při řešení politických a hospodářských úkolů.“

3. knihovní zákon – Zákon o knihovnách (2001)

Tento zákon – který nabyl účinnosti 1. ledna 2002 a je platný dodnes – byl několikrát novelizován a její nejvýznamnější novelou je, že jsou služby poskytovány rovnocenně, bez rozdílu a bezplatně – z toho vyplývá standardizace služeb. Klíčovým bodem je tedy následující:

„Pod pojmem Knihovna se rozumí zařízení, v němž jsou způsobem zaručujícím rovný přístup všem bez rozdílu poskytovány veřejné knihovnické a informační služby vymezené tímto zákonem, a které je zapsáno v evidenci knihoven.“

Nejdůležitějším bodem tohoto zákonu je tedy primárně svoboda v poskytování služeb, tedy v zásadě přesný opak druhého knihovnického zákonu.  

ZNĚNÍ ZÁSADNÍCH BODŮ AKTUÁLNÍ KNIHOVNÍ LEGISLATIVY

Knihovní zákon

Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb č.257/2001 Sb. ze dne 29. června 2001 a návazné prováděcí předpisy)

• zákon upravuje systém knihoven poskytujících veřejné knihovnické a informační služby a podmínky jejich provozování
• dále definuje veřejné knihovnické a informační služby, upravuje evidenci knihoven, meziknihovní služby, podporu knihoven, evidenci a revizi knihovního fondu, vyřazování knihovních dokumentů a ochranu knihovního fondu

Vyhláška 88/2002 Sb. Ministerstva kultury k provedení zákona č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb

• vyhláška upravuje problematiku meziknihovních služeb, podrobnosti o vedení evidence knihovního fondu a náležitosti zápisu o výsledku revize knihovního fondu

Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů č. 122/2000 Sb. ze dne 7.4.2000

• zákon upravuje činnost knihoven, které jsou součástí muzeí

Zákon o neperiodických publikacích č. 37/1995 Sb. ze dne 8. února 1995

• zákon určuje v § 3 vydavateli povinnost odevzdat na své náklady z každého vydání neperiodické publikace stanovený počet exemplářů (tzv. povinných výtisků) vybraným knihovnám

Vyhláška Ministerstva kultury č. 252/1995 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 37/1995 Sb.

• vyhláška uvádí knihovny s právem regionálního povinného výtisku neperiodických publikací a dále jmenuje knihovny, kterým má vydavatel povinnost písemně nabídnout ke koupi jeden výtisk jím vydávané neperiodické publikace

Tiskový zákon č. 46/2000 Sb. ze dne 22. února 2000)

• zákon upravuje některá práva a povinnosti vydavatelů a dalších fyzických a právnických osob v souvislosti s vydáváním periodického tisku. Zákon určuje v § 9 vydavateli povinnost bezplatně odevzdat z každého vydání periodického tisku stanovený počet exemplářů (tzv. povinných výtisků) vybraným knihovnám

Odkazy

Související články

Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft