Otázky výchovně vzdělávacích cílů a jejich taxonomie. Obecné přístupy k učení. Druhy učení a jejich charakteristika. Kognitivní styly a styly učení. Školní sebepojetí a akademická účinnost žáků.

Učení a vyučování jsou promyšlené činnosti, které směřují k dosažení stanovených cílů. Cíle mají několik podob:

  • cíle, které jsou celostátní (rámcové vzdělávací programy)
  • cíle na úrovni školy (školní vzdělávací programy)
  • cíle na úrovni jednotlivých vyučovacích předmětů (co mají žáci znát a umět po absolvování předmětu)
  • cíle, které si stanovuje učitel (co hodlá se žáky dělat)

Cíle z hlediska učitelů

  • kvalitativní i kvantitativní změna u jednotlivých žáků, a to v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické
  • vybavit žáky širokým vzdělanostním základem
  • připravit žáky k profesnímu, občanskému i osobnímu uplatnění
  • vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci
  • rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat (respektovat práci druhých)
  • rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě
  • rozvíjet fyzické, duševní a sociální zdraví

Cíle z hlediska žáků

  • osvojit si probíranou látku
  • uspět u zkoušení
  • umět využít teoretické znalosti v praktickém životě
  • touha po poznání, vědění (motivace)

Typy cílů

  1. kognitivní
  2. afektivní
  3. psychmotorické

Taxonomie kognitivních cílů

První taxonomii vytvořil tým B.Blooma. Rozlišil 6 základních kategorií cílů:

  1. znalosti
  2. pochopení
  3. aplikace
  4. analýza
  5. syntéza
  6. hodnocení

Dosažení vyšších úrovní předpokládá zvládnutí nižších úrovní.

Taxonomie afektivních cílů

Uspořádala požadované činnosti podle stupně jejich zvnitřňování žáky. Afektivní cíle se týkají emocí, postojů, hodnotové orientace, žádoucího chování.

  1. přijímání (ochota vnímat podněty z okolí přijímat je)
  2. reagování (projevovat v chování nové prvky jako výsledek novách zkušeností)
  3. oceňování hodnot (projevovat zangažovanost v žádoucím směru)
  4. integrování hodnot (integrovat nové hodnoty do dosavadního systému hodnot, změnit priority a preferovat žádoucí hodnoty)
  5. zvnitřnění hodnot (nové hodnoty se staly trvalou součástí charakteru, člověk jedná v souladu s novými hodnotami)

Taxonomie psychomotorických cílů

  1. imitace, nápodoba činnosti
  2. manipulace, praktické provádění činnosti
  3. zpřesňování činnosti
  4. koordinování činnosti
  5. zautomatizování činnosti

Druhy učení

Podle procesů, jichž se týká

  1. senzorické
  2. percepční
  3. senzomotorické (pohybové dovednosti)
  4. verbálně pojmové (řeč a myšlení)
  5. emocionálně motivační
  6. sociální (postoje, role, interpersonální vztahy)
  7. vedoucí ke změně osobnosti (sebepojetí, systém hodnot)

Podle míry vědomého záměru

  1. záměrné
  2. nezáměrné (bezděčné)

Podle formy a postupu

  1. vtiskováním
  2. nápodobou
  3. habituací
  4. klasickým podmiňováním
  5. operantním (instrumentálním) podmiňováním
  6. poučováním
  7. pokusem a omylem
  8. na základě vhledu

Kognitivní styly

= Individuální způsob zpracování informací (jak vnímáme, myslíme a učíme se). Pojem zavedl Klein.

Podle dimenze přesnosti x přibližnosti (Bruner)

  • přesnost: setká-li se jedinec s problémem, odkládá tvorbu hypotézy do doby, než nashromáždí dostatek poznatků
  • přibližnost: jedinec si vytvoří hypotézu rychle, a když se neosvědčí, musí začít znovu

Podle závislosti x nezávislosti na poli (Witkin)

  • Lidé závislí na poli (globální) – tendence vnímat okolní prostředí jako celek (holistický), jednotlivé části pole splývají s pozadím
  • Lidé nezávislí na poli (analytický) – vnímají prvky okolního prostředí jako zřetelně oddělené, vnímají jejich charakteristické rysy, jsou schopni lépe strukturovat nejednoznačné komplexní situace

Podle uvážlivosti x impulsivnosti (Kagan)

  • impulsivní: rychle volí alternativu; rychlí, ale nepřesní jedinci
  • uvážliví: přemýšlí a zvažuje alternativy; pomalí, ale přesní jedinci

Podle vyrovnávání x zaostřování (Klein)

  • vyrovnávači (uhlazovači) – tendence přehlížet drobné rozdíly, nepřesný odhad, nevěnují pozornost detailům
  • zaostřovači – tendence zvýrazňovat drobné rozdíly, všímají si kontrastů

Konvergentní x divergentní styl (Hudson)

  • konvergentní – dobří ve shromažďování materiálů z různých zdrojů, jsou racionální a myslí logicky
  • divergentní – postupují při řešení více nápaditě, jsou flexibilní

Styly učení

= strategie (způsob) učení, které žákovi nejvíce vyhovují

Podle druhu motivace

  1. studenti usilující o porozumění učivu (vnitřní motivace)
  2. studenti se snahou o pamětní reprodukování učiva (vnější motivace – učí se ze strachu před špatnou známkou)
  3. studenti usilující o nejlepší výkon (vnitřní i vnější motivace)

Podle Newba a Entwistla

  1. povrchní (orientace na reprodukování učiva)
  2. vypočítavý (orientace na výkon – být nejlepší)
  3. hloubkový (orientace na smysl a význam učiva)


Zdroje

Mareš, J. (2013). Pedagogická psychologie. Praha: Portál.