Povinný výtisk

Povinný výtisk je exemplář periodické či neperiodické publikace, jejž je vydavatel povinen bezplatně a na svůj náklad odevzdat z každého vydání neperiodické publikace do určené doby ode dne vydání nejvýznamnějším knihovnám.

Historie

Princip povinného výtisku byl poprvé uplatněn ve Francii v roce 1537, kdy král František I. vydal nařízení zakazující prodej jakékoli knihy, pokud nebude její výtisk nejprve odevzdán do královské knihovny na zámku Blois. Důvodem tohoto nařízení byla cenzura. Zásada odevzdávání povinného výtisku se v Evropě rozšířila v průběhu 17. až 18. století. V USA již v roce 1790 byl vydán zákon o copyrightu, který též určoval povinnost nakladatelů odevzdávat povinný výtisk. Důležitým mezníkem se stala v roce 1886, první mezinárodní dohoda o copyrightu tzv. Bernská konvence. Institut povinného výtisku se rozšířil postupně na celý svět. V roce 1938 se tento systém uplatňoval v 52 zemích a v současnosti je tento počet téměř třikrát větší. V některých zemích (Francie, skandinávské země, Česká republika) je v současnosti odevzdávání povinného výtisku stanoveno zvláštním zákonem o povinném výtisku. Ve Velké Británii a USA je problematika rozpracována v příbuzném zákonu, nejčastěji zákonu o copyrightu. A v některých zemích odevzdávají nakladatelé povinný výtisk dobrovolně bez legislativního vymezení (např. Holandsko).


Naší země se týkal již tiskový zákon platný pro země Rakouska-Uherska z roku 1862. V samostatné Československé republice bylo v roce 1935 vydáno vládní nařízení č.118/1935 a č. 119/1935 o povinných výtiscích. Po druhé světové válce byl schválen v roce 1947 zákon č.20/1947 Sb. o povinných výtiscích a vládní nařízení č. 43/1947 Sb. Následovala v roce 1950 – vyhláška ministerstva informací a osvěty č.62/1950 Sb. o povinných výtiscích a jejich odevzdávání k účelům úředním nebo studijním, v roce 1963 – vyhláška ministerstva školství a kultury č.45/1963 Sb. o povinných a pracovních výtiscích a v roce 1964 – vyhláška ministerstva školství a kultury č.140/1964 Sb. o povinných a pracovních výtiscích. V nových politických a ekonomických podmínkách byl v roce 1991 sválen Českou národní radou zákon č.106/1991 Sb. o neperiodických publikacích, který byl velmi brzy novelizován zákonem č.281/1991 sb. Byl snížen počet exemplářů z 82 výtisků pro cenzuru a archiv a 28 výtisků pro knihovny na 25 povinných výtisků. Dokonce po rozdělení Československa pouze na 17 ks. Byl zrušen oborový povinný výtisk. Zákonem bylo stanoveno zavedení sankcí při porušení zákonné povinnosti (až 25 000 Kč)

Ve většině zemí je povinný výtisk hlavním (a v některých případech i jediným) zdrojem pro tvorbu souběžných národních bibliografií.


V České republice

Povinný výtisk se z většiny případů podává národním knihovnám dané země. V České republice mají právo povinného výtisku odevzdat:

  • Národní knihovna České republiky, 2 ks
  • Moravská zemská knihovna v Brně, 1 ks
  • Vědecká knihovna v Olomouci, 1 ks
  • Místně příslušná krajská knihovna podle sídla vydavatele, 1 ks

Vydavatel neperiodické publikace pořízené slepeckým písmem je povinen odevzdat jeden povinný výtisk. Vydavatel je nadále povinen písemně nabídnout ke koupi jeden výtisk jím vydané neperiodické publikace Knihovně Akademie věd České republiky, Parlamentní knihovně prostřednictvím Kanceláře Poslanecké sněmovny, Národní technické knihovně, Knihovně Národního muzea prostřednictvím Národního muzea, Knihovně Památníku písemnictví prostřednictvím Památníku národního písemnictví atd. Krajský úřad je ze zákona povinován uložit vydavateli, který neodevzdal povinné výtisky, pokutu do výše 50 000 Kč a pokutu do výše 15 000 Kč, pokud nesplnil nabídkovou povinnost. V případě chyb v odevzdaném povinném výtisku vady po stránce technického zpracování, je jeho příjemce oprávněn požadovat jeho výměnu za bezvadný. Toto právo může uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy mu byl výtisk doručen, jinak jeho právo zaniká. Vydavatel je povinen výměnu provést ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy mu došel projev vůle příjemce, jímž uplatnil právo na výměnu. Má-li odevzdaný povinný výtisk vady po stránce technického zpracování, je jeho příjemce oprávněn požadovat jeho výměnu za bezvadný. Toto právo může uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy mu byl výtisk doručen, jinak jeho právo zaniká. Vydavatel je povinen výměnu provést ve lhůtě deseti dnů ode dne, kdy mu došel projev vůle příjemce, jímž uplatnil právo na výměnu. V současné době jsou v České republice platné dva zákony týkající se povinného výtisku: první se týká neperiodických publikací, zatímco druhý periodických publikací.

Zákon o neperiodických publikacích

Zákon o neperiodických publikacích stanoví, že vydavatelé odevzdávají určeným knihovnám "rozmnoženiny literárních, vědeckých a uměleckých děl určené k veřejnému šíření, které jsou vydávány jednorázově, popřípadě nejvýše jednou ročně anebo po částech i častěji, tvoří-li obsahově jeden celek". Pokud jde o autorský zákon, zdá se, že by měl být vyhovující pro archivaci i zpřístupňování elektronických zdrojů. Opět by asi byl vhodný oficiální upřesňující materiál. [1]

V zahraničí

Norsko a Dánsko

Současný dánský zákon vstoupil v platnost 1. ledna 1998 a je označován za revoluční v historii povinného výtisku. Zahrnuje všechna díla publikovaná v Dánsku, bez ohledu na médium použité pro výrobu jeho kopií (výtisků). Povinnost poskytovat díla do depozitáře se netýká počítačových programů. V současné době, na základě téměř tříletých zkušeností, je zákon revidován. V Dánsku je povinný výtisk specifikován velmi obecně a zahrnuje všechny druhy dokumentů včetně elektronických zdrojů přístupných v počítačových sítích. Zákon je napsán tak, že bude použitelný i pro budoucí elektronické formáty.

Slovensko

Na Slovensku je v současné době platný zákon č. 182/200 Z. z., kterým se mění a doplňuje zákon č. 212/1997 Z. z. o povinných výtiscích periodických publikací, neperiodických publikací a rozmnoženin audiovizuálních děl. Podle tohoto zákona je každý vydavatel periodické i neperiodické publikace v jakékoliv elektronické formě povinen poskytovat po jedné kopii Univerzitní knihovně v Bratislavě a Slovenské národní knihovně.[2]

Odkazy

Reference

  1. MEJSTŘÍKOVÁ, Alena. Právo povinného výtisku. Právo povinného výtisku [online]. 2000 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://web.sks.cz/prace/mejstrikov/mejstrikov.htm
  2. Celbová, Ludmila. Povinný výtisk elektronických publikací, zejména vzdálených elektronických zdrojů. Ikaros [online]. 2000, ročník 4, číslo 10 [cit. 29.1.2015]. Dostupný z: http://ikaros.cz/node/10641

Použitá literatura