Clark L. Hull: Porovnání verzí

Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
Řádek 2: Řádek 2:
 
[[File:ClarkHull2.jpg|thumb|320x320px|Clark L. Hull (1884 - 1952), 21. nejcitovanější psycholog 20. století, se narodil do chudé rodiny a ve svých 24 letech onemocněl dětskou obrnou - v důsledku níž byl na jednu nohu až do konce života ochrnut.<ref name=":0">https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull</ref>]]
 
[[File:ClarkHull2.jpg|thumb|320x320px|Clark L. Hull (1884 - 1952), 21. nejcitovanější psycholog 20. století, se narodil do chudé rodiny a ve svých 24 letech onemocněl dětskou obrnou - v důsledku níž byl na jednu nohu až do konce života ochrnut.<ref name=":0">https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull</ref>]]
 
Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.<ref name=":0" />
 
Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.<ref name=":0" />
* Spojil teorii, matematiku a technickou zručnost do experimentální činnosti v psychologii
+
 
* Vedl laboratoř experimentální psychologie
+
Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.<ref>Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada Publishing as.</ref> Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména '''Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning''' (1940) a '''Principles of Behavior''' (1943).<ref name=":0" />
* Akceptuje všechny fenomény orientované cílově, na adaptování podnětu a odezvy
 
* Stejně jako [[Edward C. Tolman|Tolman]] používá i pojmů [[Psychoanalýza|psychoanalýzy]] a [[Gestalt|gestaltismu]]
 
* Dílo:
 
:* ''Principles of behavior''
 
:* ''Essentials of behavior''
 
 
== Teorie ==
 
== Teorie ==
 
* Opouští výzkumné projekty [[Behaviorismus|tradičního behaviorismu]]
 
* Opouští výzkumné projekty [[Behaviorismus|tradičního behaviorismu]]

Verze z 20. 2. 2017, 12:54

Život

Soubor:ClarkHull2.jpg
Clark L. Hull (1884 - 1952), 21. nejcitovanější psycholog 20. století, se narodil do chudé rodiny a ve svých 24 letech onemocněl dětskou obrnou - v důsledku níž byl na jednu nohu až do konce života ochrnut.[1]

Narodil se na okraji New Yorku do rodiny dominantního otce, jehož naučila číst až jeho žena, kterou si vzal, když jí bylo patnáct. Později se odstěhovali do Michiganu, kde Clark už chodil na základní školu. Byl talentovaný v matematice, gramatika mu tolik nešla. C. L. Hull se ubíral směrem geometrie, chemie a matematiky do té doby, než ve svých 24 letech prodělal obrnu. Ta ho donutila k zamyšlení se nad svým budoucím směřováním, i díky lásce k filosofii se rozhodl pro studium a práci psychologa, které tak následně započal na University of Michigan. Bakalářského titulu dosáhl v roce 1913.[1]

Doktorát z psychologie Hull získal na Univerzitě ve Wisconsinu v roce 1918 - tedy ve svých 34 letech. V roce 1929 se stal profesorem na Univerzitě v Yalu. Toto jeho působení je považováno za jeho nejplodnější životní období.[2] Mezi jeho nejvýznačnější díla z této doby patří zejména Mathematico-Deductive Theory of Rote Learning (1940) a Principles of Behavior (1943).[1]

Teorie

  • Opouští výzkumné projekty tradičního behaviorismu
  • Doplpuje behaviorální metodologii o matematicko deduktivní systém důsledného uvažování souvislostí, prosazujících se v chování
  • Zformuloval teorii učení a vyvodil jeho zákonitosti
  • R = f (S, O) (chování je funkcí situace a organismu)
  • Za základní determinantu chování považuje pud (drive)
  • Pud vyvolává aktivitu organismu, jeho chování
  • Na síle puzení závisí síla reakce
  • Povaha pudu určuje charakter chování
  • Při vymezování pudů se opírá o empirická data z výzkumů
  • Pud se v jeho pojetí stává objektivně testovatelnou komponentou celkového aktu chování
  • Navazují na něj představitelé faktorové analýzy osobnosti (Cattel, Guilford či Eysenck)
  • 1,0 1,1 1,2 https://en.wikipedia.org/wiki/Clark_L._Hull
  • Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Grada Publishing as.