Ženevská škola

Jean Piaget (1896-1980)

  • Zavedl do vývojové psychologie strukturalistický a konstruktivistický přístup.
  • Jeho hlavním přínosem byla interpretace dětského chování v termínech struktur a jejich transformací.
  • Transformace = prvky chování (fyzikální nebo psychické povahy), které modifikují vnímání objektu a jeho dimenzí.
  • Struktury slouží koordinaci našich vjemů objektu a přístupů k němu. Tato koordinace tedy může znamenat vztah mezi souborem všech našich manipulací s objektem (přemístění dovnitř, pod, nad jiný objekt) a jeho proměnlivou lokalizaci (být součástí něčeho jiného, získaný zpět, schovaný).
  • Jádro Piagetova učení obsahuje myšlenku, že konstrukce struktur postupuje od jednoduchých po komplexnější a tento proces nemá konce. Tyto změny jsou realizovány prostřednictvím adaptivních procesů, jakými jsou abstrakce a rekonstrukce.
  • Podle Piageta jsou tyto vývojové změny v chování možné pouze prostřednictvím předchozích už konsolidovaných struktur umožňující dítěti řešit podobné problémy na jiné úrovni organizace.
  • Tyto změny z jedné úrovně do druhé jsou realizovány prostřednictvím abstraktních a rekonstruktivních procesů.
  • Nové struktury nejsou výsledkem pouze jednoduchého znovu-rozpoznání nebo generalizací předchozích struktur, ale naopak konvergentní rekonstrukcí spojenou s překročením současného stavu a reflektivní abstrakcí.
  • Piagetovo hledisko na kognitivní vývoj je charakterizován konstrukcí nových struktur, které jsou založeny na těch předchozích (=epigenetické stanovisko).
  • Současný výzkum se k teorii Piageta staví kriticky v tom ohledu, že tyto primární struktury jsou daleko složitější, než se Piaget domníval, a stejně jednoduchý a lineární není ani přechod od jednoduchých struktur ke komplexním. Tyto primární struktury předznamenávají budoucí struktury, aniž by je ovšem kompletně předurčovaly[1].

Neopiagetovci

  • Piagetova teorie inspirovala řadu pokračovatelů z řad pedagogů, psychologů a psychodiagnostiků
  • Snaží se vypracovat přesnější modely a vyrovnat se s námitkami

Teorie J.P. Leonové

  • Vytvořila kognitivní model, ve kterém spojila Piagetovo pojetí s teorií informačního zpracování.
  • Lidské myšlení je organizováno na dvou úrovních:

první – mentální energie (kapacita) – zahrnuje procesy, které určují objem a druh informací, tuto úroveň charakterizuje vnímání, pozornost, paměť.
druhá – mentální operace a strategie, charakterizuje ji myšlení
Zavádí termín mentální síla a definuje ho jako kapacitu pracovní paměti. Předpokládá a očekává vzestup mentální síly spolu s rostoucím věkem a je to pro ni základní předpoklad kognitivního vývoje

Teorie R. Case

  • Do své teorie integroval velkou část teorie Leonové.
  • Mysl je organizována na dvou úrovních: 1. kapacitou informací a 2. kvalitou mentálních operací
  • Předpokládá, že vývoj postupuje od rozvoje kapacity ke složitějším kognitivním kompetencím.
  • Exekutivně kontrolní struktura označující typický, obvyklý způsob analýzy problémové situace pro daného jedince
  • Existují typy exekutivních kontrolních struktur typické pro jednotlivá vývoj. Stádia procházejí kvantitativní i kvalitativní proměnou (liší se typem mentálních jednotek a počtem).
  • prostor exekutivního zpracování je složen ze dvou komponent:

1. operační prostor – operace, které musí být vykonány
2. prostor krátkodobého uchování – počet mentálních jednotek

  • Determinantou kognitivního vývoje je kapacita pracovní paměti (jako u Leonové).
  • Členění vývojových fází:

• fáze senzomotorických struktur
• fáze vztahových struktur
• fáze dimenzionálních struktur
• fáze vektorových struktur

Kurt Fischer

  • Vycházel z Piageta, ale místo termínu schéma používal pojem dovednosti (skills) = úkolově či kontextuálně specifická kompetence
  • Dovednosti jsou uspořádány do struktur – jejich rozvoj závisí na CNS i na působení prostředí.
  • Klade důraz na podporu, vedení jinými lidmi a jejich působení, tedy zdůrazňuje sociální a kulturní vlivy
  • Princip vývoje dovedností – postupné narušení rovnováhy je eliminováno vytvořením zralejšího typu dovedností
  • Na základě dosažení typu dovednosti 4 vývojové fáze:

• reflexní fáze
• senzomotorická fáze
• fáze reprezentací
• fáze abstrakcí[2].

Odkazy

Reference

  1. Hopkins, B. (2005). The Cambridge encyclopedia of child development. Cambridge University Press.
  2. Bee, H. L., & Boyd, D. R. (2010). The developing child (12th ed.). Boston: Allyn.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.