Fotometrie

Fotometrie je nauka o měření světla.

Dělení

Ukázka fotometrického měření. měření popisuje fotopické (denní) - modrá křivka, a skotopické (noční) vidění - červená křivka

Fotometrii lze rozlišovat dle měřící metody:

  • vizuální (subjektivní) - přijímačem záření je lidské oko,
  • fyzikální - přijímačem záření je nějaké umělé čidlo (např. fotonka),
  • fotografická - využívá fotografickou emulzi.

Dle druhů srovnávaných světel:

  • izochromatická - srovnává světla téže (nepatrně odlišné) barvy,
  • heterochromatická - porovnává a hodnotí světla různých barev.[1]

Základní fotometrické veličiny

Základními fotometrickými veličinami jsou světelný tok, svítivost zdroje a osvětlení.

Světelný tok

Veličina, jež vyjadřuje schopnost zářivého toku vyvolat zrakový vjem. Tok světla vyslaný z bodového zdroje do prostorového úhlu je výsledkem součinu střední svítivosti zdroje a velikostí úhlu

  • Jednotka: Lumen.
  • Značka: Φ

Svítivost zdroje

Vyjadřuje schopnost přibližně bodového zdroje vyvolat v daném směru zrakový vjem.

  • Jednotka: Kandela (cd)
  • Značka: I

Intenzita osvětlení

Jedná se o měrnou veličinou světelného toku na osvětlovanou plochu. Je určena podílem světelného toku a obsahu plošky, na kterou tento tok dopadá.

  • Jednotka: Lux (lx)
  • Značka: E

Další důležité pojmy

Krom základních veličin fotometrie také využívá další odborné termíny. Prvním důležitým je prostorový úhel, ten má značku Ω a označuje souvislou oblast prostoru vyplněnou polopřímkami, které vycházejí ze společného bodu V - vrchol úhlu. Nejčastěji má tvar kužele. Jednotkou je steradián (sr).

Druhým pojmem je výše na stránce (světelný tok a svítivost zdroje) zmíněný bodový zdroj. Bodový zdroj světla je takový, jehož rozměry jsou zanedbatelně malé v porovnání se vzdáleností od pozorovatele. Z pohledu pozorovatele se tento zdroj jeví jako bodový, ačkoliv ve skutečnosti bodovým být nemusí. Proto se někdy uvádí jako "přibližně bodový zdroj". [2]


Reference

  1. Film a filmová technika: určeno [též] posl. filmových škol. 1. vyd. Praha: SNTL, 1974, 356 s.. [cit. 2015-06-20]
  2. KALUS, René. Trivium z optiky. Ostrava: Přírodovědecká fakulta OU, 2004. Dostupné z: http://artemis.osu.cz:8080/artemis/view.php?ids=1&idr=1&idc=33