Temperament: Porovnání verzí
Řádek 384: | Řádek 384: | ||
=== Další teorie temperamentu === | === Další teorie temperamentu === | ||
− | ==== Heymans a | + | ==== Trojdimenzionální temperamentová typologie – Heymans a Wiersmy ==== |
+ | * Každá dimenze má dva póly | ||
+ | :* '''aktivita - neaktivita''' = „síla vůle“, míra a povaha cílevědomosti, organizovanosti, záměrnosti aktivit s ohledem na povahu působících podmínek a situací | ||
+ | :* '''emotivita – neemotivita''' = „citová vzrušivost“, přístupnost dojmů, častost, přiměřenost v síle emoční odezvy | ||
+ | :* '''perservace''' – dva póly: | ||
+ | ::* '''primarita''' – impulzivita, extravertovanost | ||
+ | ::* '''sekundarita''' – delší prožívání, pomalé rozhodování, introvertovanost | ||
+ | '''Kombinací došli k osmi typům:''' | ||
+ | <small> | ||
+ | # '''Apatik'''. Neemotivní, neaktivní, sekundární – uzavřený, samotářský, věrný zvyklostem, nevůdčí typ, nepřesný, nespolečenský, neodvážný, nesnaživý, stačí si sám, chce klid. | ||
+ | # '''Cholerik'''. Emotivní, aktivní, primární – optimistický, impulzivní, vůdcovský typ, praktický (někdy bez míry a vkusu), náladový – závisí na tom, jak se mu daří. | ||
+ | # '''Sentimentální'''. Emotivní, neaktivní, sekundární – ctižádostivý, nároky zůstávají ve stavu přání, uzavřený, orientovaný na minulost, sebeanalyzující, nepohotový, nerozhodný, soucitný, chce jistotu a bezpečí. | ||
+ | # '''Amorfní'''. Neemotivní, neaktivní, primární – přizpůsobivý, poddajný, podlehne svodu, afektovaný, nudí-li se vymýšlí co by provedl – malý intrikán, netečný k minulosti i budoucnosti, rozptýlený, citově mělký ale vyrovnaný, má rád pochvalu, samotář. | ||
+ | # '''Sangvinik'''. Neemotivní, aktivní, primární – sebejistý, lehce se kontaktuje a přenáší přes nezdary, impulzivní, činorodý, slabé city, ctižádostivý, sportovní typ, praktický, obsáhne velké množství látky, ale nestačí si ji osvojit. | ||
+ | # '''Vášnivý''' (pasionovaný). Emotivní, aktivní, sekund. – ctižádost, stálé silné city, plány uskutečňuje, energie, city ovládá, práce vytrvalá a rovno., žije pro ideu, osamocený, dobrý pozorovatel, nepřístupný jiným názorům, vůdčí typ, přání podřizuje ideám. | ||
+ | # '''Nervózní'''. Emotivní, neaktivní, primární – vznětlivý,vydrážditelný, kritický, náladový, bujná fantazie, v představách idealizuje, rychle vzplane, ale brzy obrací, nerozhodný, neklidný, pracovní zápal střídán dlouhou nečinností, nestálý v lásce, zájem o tajemno. | ||
+ | # '''Flegmatik'''. Neemotivní, aktivní, sekundární – chladný, střízlivý, nálady vyrovnané, ovládá city, činorodý, práce bez námahy (zdroj uspokojení), vytrvalý, od cíle se nedá odvrátit, rozvážný, trpělivý, dobrá paměť, zaostává v čin. a výkonech s okamžitou pozorností, záliba v abstraktních systémech, zásadně dodržuje pravidla. | ||
+ | </small> | ||
==== Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti ==== | ==== Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti ==== | ||
+ | * Chess, Thomas, Buss | ||
+ | * temperamentové dimenze jsou vrozené, výzkum začali u ročních dětí na základě jejich chování | ||
+ | * při narození existuje '''devět stavebních bloků''', které se diferencují v průběhu života (Úroveň a rozsah motorické aktivity, Rytmus a pravidelnost funkcí, Vyhýbání nebo přijímání nových osob, objektů, Adaptabilita na nové prostředí, Práh vnímavosti, Intenzita, energetická úroveň odpovědi, Obecná nálada dítěte, Rozptýlenost, Rozpětí pozornosti) | ||
+ | * dítě se nějak vrozeně chová – to ovlivňuje odezvu u rodičů a zpětně upevňuje toto chování | ||
+ | * tři typy dětí: | ||
+ | :* '''Vyrovnané dítěte''' – charakteristická pozitivita, pozitivní emoční ladění, pravidelný biorytmus, mírná intenzita reakcí, adaptabilita, spí bez problémů, asi 40% | ||
+ | :* '''Problémového dítěte''' – záporné laděné, neprav. biorytmus, vysoká intenzita reakcí, neadaptabilita, rozmrzelost, 10% | ||
+ | :* '''Pasivního dítěte''' – apatie, mírná mrzutost, delší přizp., intenzita není příliš vysoká, sklon k pravidelnosti | ||
+ | * výzkum opakován u stejných dětí po 10.ti letech, zjištěna vysoká korelace vlastností a funkcí | ||
+ | * '''mínus''': temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním a není důkaz, že tyto bloky jsou opravdu vrozené | ||
==== Pojetí bazální struktury psychické autoregulace ==== | ==== Pojetí bazální struktury psychické autoregulace ==== | ||
+ | = integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů | ||
+ | = subjektivně příznačná rovina kvality pohotovosti k určité formě či způsobům interakcí s prostředím | ||
+ | = jedna ze základních osobnostních substruktur, kterou lze dát do vztahu s některými koncepcemi temperamentu | ||
+ | * schválně neužívá pojmu temperament pro jeho „zprofanovaný“ význam | ||
+ | * '''povahové vlastnosti''' = vnitřně specificky strukturovaný komplex, ke slitině čtyř na sobě nezávislých | ||
+ | * komponent (kognitivní, emocionální, regulační, adjustační) do subjektivně příznačného profilu psychické integrovanosti | ||
+ | * někdy také ozn. „struktura psychické variabilnosti“ - ve všech komponentách rozhodujících o úrovni integrovanosti se specifickým způsobem prosazuje dynamický aspekt | ||
+ | * do každé komponenty se prosazují faktory vyššího řádu e dvou aspektech – 1. '''psychické spontaneity''' (vzrušivost, rychlost, intenzita) a 2. '''motorické hybnosti''' | ||
+ | <big>integrovanost osobnosti je určena:</big> | ||
+ | * '''kognitivní variabilnost''' | ||
+ | :* týká se kognitivních funkcí, postihování a zpracování komplexu situačních proměnných | ||
+ | :* vysoká variabilita – tendence ke změně, k kvantitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich zpracování | ||
+ | :* invariabilita – tendence k interakcím se stabilním prostředím, kog.chudým pro dynamické postihování a spravování situace | ||
+ | * '''emocionální variabilnost''' | ||
+ | :* prožívání interakcí s prostředím a situační změny | ||
+ | :* dynamika emocí a důsledky v oblasti kognitivní a konativní | ||
+ | :* variabilita – výrazná em. vzrušivost, citlivost, rychlé nabuzení, vzplanutí,... | ||
+ | :* invariabilita – citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita, emocionální chudost | ||
+ | * '''regulační variabilnost''' | ||
+ | :* tyká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících funkcí konativní modality autoregulace | ||
+ | :* vysoká variabilita – nízké sebeovládání, zkratkovitost, bezprostřednost, malá korigovanost | ||
+ | :* invariabilita – interakční rigidita, dbání a na důsledky | ||
+ | * '''adjustační variabilnost''' | ||
+ | :* tyká se vpravování se do nových podmínek a činností | ||
+ | :* variabilita – pohotovost se přizpůsobit, snaha začlenit se do nového | ||
+ | :* invariabilita – adjustační rigidita, konzervativní, ... | ||
+ | = ''u každého jedince se tyto komponenty sjednocují v různých relacích = rozhoduje to pak o bazální úrovni a dynamice psychické integrovanosti osobnosti'' | ||
+ | |||
== Pojetí psychické variabilnosti osobnosti == | == Pojetí psychické variabilnosti osobnosti == |
Verze z 3. 11. 2013, 16:14
Temperament (z lat. temperamentum, řec. krasis = správné mísení, poměr) označuje povahové vlastnosti jedince. Jde o charakteristický způsob reagování, chování, prožívání a jednání osobnosti. Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí. Vyhraněné temperamentové typy se dnes označují pojmem akcentovaná osobnost.
Obsah
Pojetí temperamentu
- Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti
- Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě
- Lze jimi člověka obecně charakterizovat
- Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně
- Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi
- Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého
- Některé definice:
- Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy
- Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí
- S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování
- Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi
- Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr
- V Čechách mylně odvozováno od řeckého „tempus“ (čas, léto) – užíván pojem „letora“
- Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti
Základní teorie temperamentu
Humorální (klasická) teorie
- Antika
- Učení vypracoval Galenos (lékař129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.)
- Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je
- Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč
- Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje
- Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo
- Sucho, chladno – černá žluč
- Sucho, teplo – žluč
- Vlhko, chladno – hlen
- Vlhko, teplo – krev
- Určeny typy temperamentu
- Krev – sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce)
- Hlen – flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy)
- Žluč – cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny)
- Černá žluč – melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující)
- Toto vymezení se používá dodnes
- I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají
Konstituční teorie temperamentu
- Biopsychické resp. Morfologické koncepce
- Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností
- Patří sem:
- Fyziognomika
- Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje)
- Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti)
- Frenologie
- Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy
- Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti
- F.J. Gall
- Konstituční typologie temperamentu
- Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje)
- E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA)
- Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.)
- Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes
Fyziognomika
- Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka
- Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod.
- Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu
- Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) – zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje)
- Dále se jí zabýval i Hippokrates
- První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný)
- Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky – nadšení pro fyziognomiku
- Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků
- Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi – na pohled hezkému a neškodnému člověku)
- Tyto předsudky často setrvávají dodnes
- Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje)
- v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku
- např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz – je asi smutný nebo něco podobného
- fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí
- např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob…
- otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto
- psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech
Frenologie
- „psychodiagnostická metoda“, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o „vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah“ z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti
- Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall
- Tři základní myšlenky:
- Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané „duše“
- Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech)
- Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.)
- U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech
- Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní
- Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka
- Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny
- Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují
- Frenologie měla mnoho stoupenců
- Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit
- Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi
- Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech
- Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže
- Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka
Kretchmerova konstituční typologie
- Vymezuje a zobecňuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný „tělesný typ“, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob
- Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů
- Typy (tělesný typ – typ temperamentu – choroba):
- pyknický – cyklotymní – cyklofrenie
- zaoblená postava, kratší končetiny
- střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední
- afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita)
- leptosomní – shizotymní – schizofrenie
- útlá postava, vysoký
- přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro
- rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností
- atletický – viskozní – epilepsie
- silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku
- výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost
- záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost
- nejméně přesně popsán, často opomíjen
- dysplastický
- různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy
- hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že:
- cyklotym může být:
- hypomanický (přiznačný bujarostí)
- praktický realista (pohodlný humorista)
- dobromyslný (měkký a poddajný)
- schizotym
- hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý…)
- středně schizotymní (chladný, důsledný…)
- anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný…)
- temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka:
- básník
- cyklotym – realista, humorista
- schizotym – patetik, romantik, formalista
- badatel
- cyklotym – názorný, popisující empirik
- schizotym – exaktní logik, systematik, metafyzik
- vůdce
- cyklotym – odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel
- schizotym – idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor
Sheldonova konstituční typologie
- vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků)
- hodnotí je v kategoriích temperamentových typů
- tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem
- základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci
- vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm
- ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti
- dělení
- endoderm (endomorf -> visceroton)
- základ pro střeva, zažívací orgány a útroby
- odpovídá piknikovi (cyklothym)
- mesoderm (mesomorf -> somatoton)
- základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány
- odpovídá atletikovi (viskózní typ)
- ektoderm (ektomorf -> cerebroton)
- základ pro kůži, smyslové orgány a nervy
- odpovídá leptosomovi (schyzotym)
- typické rysy:
- viscerotonie (endomorf – pyknik)
- uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření
- somatotonie (mesomorf – atletik)
- sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko
- cerebrotonie (ektomorf – leptosom)
- napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost
- některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950)
Psychofyziologické
- vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy
- založil I.P. Pavlov
- odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu
- úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti
- nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce:
- vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti
- Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij – síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím
- V. D. Nebylicyn – psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech
I.P.Pavlov
- Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři „základní typy nervové soustavy“ (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit)
- Přiřadil je k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem
- Základní typy CNS dle Pavlova:
- Sangvinik – silný, vyrovnaný, pohyblivý
- Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců
- Flegmatik – silný, vyrovnaný, pomalý
- Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním
- Cholerik – silný, nevyrovnaný
- Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem
- Melancholik – slabý
- Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ)
- Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů
- Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích)
- Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum
- U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů
- Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí
- Otázka – změna biotypu či překrytí?
- Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že:
- Dominující prvosignální soustava
- převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou
- Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze
- Dominující druhosignální odraz
- Snadné odtržení od skutečnosti
- Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, „Tím hůře pro fakta“
- Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu
N.I.Krasnogorskij
- Experimentální práce s dětmi
- Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím
- Různé typy:
- CENTRÁLNÍ - Sangvinik a flegmatik
- Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy
- Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou
- Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik – pomalý, těžkopádný, sangvinik – živý, neklidný)
- VZRUŠIVÝ - Cholerik
- Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace
- Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí
- SLABÝ - Melancholik
- Celková slabost kůry i podkoří
- Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem
V.D.Nebylicyn
- Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem
- Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy
- Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech
- Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem
- Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu:
- Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad)
- Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost
- Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů)
- Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé)
- Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu)
- Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti)
- Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi)
- Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky)
- Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností)
- psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu
- úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu
Primárně psychologické
Jungovy typy osobnosti
- rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ
- čtyři základní funkce JÁ jsou:
- čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění)
- myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži)
- cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla)
- intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění)
- dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého
- Introverse
- zaměřenost duševní energie dovnitř
- abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem
- *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie
- Extraverse
- Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům
- Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti:
- Introvertně zaměřený
- Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta)
- Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost)
- Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání)
- Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi)
- Extravertně zaměřený
- Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality)
- Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům)
- Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů)
- Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu)
Faktoriální
Eysenckovo pojetí temperamentu
- Psychometricky založená
- Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
- Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe
- Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka
- Existence tří nezávislých temperamentových vlastností:
- Bipolárně koncipovaná dimenze „introvertovanost-extravertovanost“ (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování)
- Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista)
- Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní)
- Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála)
- Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti)
- Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.)
- Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení)
- tato škála připojena teprve dodatečně
- První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy
- Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech
- Vytvořil dotazník EPI (česky EOD – Eysenckův osobnostní dotazník)
- Přiřazení typů:
- Introvertovaný, nestabilní – melancholik
- Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý
- Introvertovaný, stabilní – flegmatik
- Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný
- Extravertovaný, nestabilní – cholerik
- Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní
- Extravertovaný, stabilní – sangvinik
- Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný
- Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost)
- Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě
- U labilních introvertů – osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii
- U labilních extrovertů – vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám
- Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů
- Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti
- Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna
- Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují:
- Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování)
- Determinující emocionální aspekty chování
- Projevující se v sociálním chování
- Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků:
- Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti
- Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
- Zda se projevují aktivitou či pasivitou
- Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní
- Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem
- Jednotlivé dimenze:
- Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice
- Sebedůvěra – pocity méněcennosti
- Bdělost – nevšímavost
- Pohotovost k udržování kontaktu s okolím
- Impulzivita – uvážlivost
- Sebeomezování – bezstarostnost
- Vážnost, svědomitost - lehkovážnost
- Objektivita – přecitlivělost
- Přecitlivělý člověk má pocit že „je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou
- Dimenze vyjadřující emoční dispozice
- Veselost – deprese
- Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická
- Emoční nezralost – emoční zralost
- Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení
- Nervozita – klidnost
- Stabilita – cykloidnost
- Stabilita x kolísání nálad (veselá – smuná, hněv – apatie atd.)
- Nesmělost – vnitřní jistota
- Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci
- Dimenze vyjadřující sociální dispozice
- Ascendence (troufalost) – bojácnost
- Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost
- Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím
- Družnost – soběstačnost
- Sociálně iniciativní – sociálně pasivní
- Přátelskost – hostilita
- Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný
- Tolerance - kritičnost
C.R. Cloniger
- dotazník TCI
- snaha postihnout základní struktury osobnosti – temperament a charakter
- temperament - čtyř základní dimenze (Vyhledávání nového, vyhýbání se ujmě, závislost na odměně, vytrvalost)
- charakter - ze tří dimenzí (Sebeřízení, Spolupráce, Sebeprosazení)
- dimenze jsou dále členěny na subdimenze, takzvané facety
- probandi odpovídají na 238 položek v rozmezí dichotomické stupnice „platí–neplatí“
- velká bohatost - kombinace facet
Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů
- sestavoval po vzoru Mendělevovy periodické soustavy prvků – systém stránek osobnosti, dále se opírá o Zimmermanna
- 3 velké skupiny temperamentových dispozic (dělené dle oblastí chování, které determinují)
- vztahující se k chování vůbec
- determinující emocionální aspekty chování
- projevy v sociálním chování
- dále rozlišuje dimenze, které rozděluje do subkategorií dle společných znaků
- zda vyjadřují poz. či neg. orientaci k subjektům činnosti
- zda podmiňují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
- zda se projevují pasivitou nebo aktivitou
- zda jde o činnost kontrolovanou či impulsivní
- zda je reakce determinována subjektem či objektem
1. dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice
- dimenze sebedůvěra – pocity méněcennosti = sklon jedince se uplatňovat nebo se držet zpátky
- bdělost – nevšímavost = týká se pohotovosti udržet kontakt s okolím
- impulsivita – uvážlivost = tendence reagovat s rozmyslem nebo pod vlivem okamžiku
- sebeomezování – bezstarostnost = sebekontrola, svědomitost proti lehkovážnosti, povrchnosti
- objektivita (věcnost, neosobnost) – přecitlivělost (neodůvodněné sympatie, bojí se pobuřujících zážitků)
2. dimenze vyjadřují emoční dispozice
- veselost – deprese
- emoční nezralost (rce. jako dítě, nekontroluje emoce, marnivost, magické myšlení) – zralost
- nervozita – klidnost = odlišuje napjaté a uvolněné jedince
- stabilita – cykloidnost = týká se vyrovnanosti nálad
- nesmělost – vnitřní jistota
3. dimenze vyjadřují sociální dispozice
- ascendence (troufalost, dominance, hájení svých práv, mluvčí, společenský) – bojácnost (submisivita)
- družnost – soběstačnost
- sociální iniciativní (snadno přátelé, nejsou stranou, plánují, organizují činnosti) – pasivní
- přátelskost (seznamuje se, chce přátelé, příjemný) – hostilita (nepřátelský, nevraživý, podrážděný)
- tolerance - kritičnost = akceptovat či hledat na druhých chyby
Keirseovo vymezení
- Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi
- Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera), každý typ má 4 subtypy:
- Schizotymní, hyperstenický
- Schizotymní, anestetický
- Cyklotymní, depresivní
- Cyklotymní, hypomanický
- Typy temperamentu:
- Umělecký (artisan) temperament
- Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu…
- Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti
- Opatrovnický (guardian) temperament
- Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu
- Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci
- Racionální (rational) temperament
- Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu
- Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci
- Idealistický (idealist) temperament
- Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení
- Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé
- Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu
- Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií
Další teorie temperamentu
Trojdimenzionální temperamentová typologie – Heymans a Wiersmy
- Každá dimenze má dva póly
- aktivita - neaktivita = „síla vůle“, míra a povaha cílevědomosti, organizovanosti, záměrnosti aktivit s ohledem na povahu působících podmínek a situací
- emotivita – neemotivita = „citová vzrušivost“, přístupnost dojmů, častost, přiměřenost v síle emoční odezvy
- perservace – dva póly:
- primarita – impulzivita, extravertovanost
- sekundarita – delší prožívání, pomalé rozhodování, introvertovanost
Kombinací došli k osmi typům:
- Apatik. Neemotivní, neaktivní, sekundární – uzavřený, samotářský, věrný zvyklostem, nevůdčí typ, nepřesný, nespolečenský, neodvážný, nesnaživý, stačí si sám, chce klid.
- Cholerik. Emotivní, aktivní, primární – optimistický, impulzivní, vůdcovský typ, praktický (někdy bez míry a vkusu), náladový – závisí na tom, jak se mu daří.
- Sentimentální. Emotivní, neaktivní, sekundární – ctižádostivý, nároky zůstávají ve stavu přání, uzavřený, orientovaný na minulost, sebeanalyzující, nepohotový, nerozhodný, soucitný, chce jistotu a bezpečí.
- Amorfní. Neemotivní, neaktivní, primární – přizpůsobivý, poddajný, podlehne svodu, afektovaný, nudí-li se vymýšlí co by provedl – malý intrikán, netečný k minulosti i budoucnosti, rozptýlený, citově mělký ale vyrovnaný, má rád pochvalu, samotář.
- Sangvinik. Neemotivní, aktivní, primární – sebejistý, lehce se kontaktuje a přenáší přes nezdary, impulzivní, činorodý, slabé city, ctižádostivý, sportovní typ, praktický, obsáhne velké množství látky, ale nestačí si ji osvojit.
- Vášnivý (pasionovaný). Emotivní, aktivní, sekund. – ctižádost, stálé silné city, plány uskutečňuje, energie, city ovládá, práce vytrvalá a rovno., žije pro ideu, osamocený, dobrý pozorovatel, nepřístupný jiným názorům, vůdčí typ, přání podřizuje ideám.
- Nervózní. Emotivní, neaktivní, primární – vznětlivý,vydrážditelný, kritický, náladový, bujná fantazie, v představách idealizuje, rychle vzplane, ale brzy obrací, nerozhodný, neklidný, pracovní zápal střídán dlouhou nečinností, nestálý v lásce, zájem o tajemno.
- Flegmatik. Neemotivní, aktivní, sekundární – chladný, střízlivý, nálady vyrovnané, ovládá city, činorodý, práce bez námahy (zdroj uspokojení), vytrvalý, od cíle se nedá odvrátit, rozvážný, trpělivý, dobrá paměť, zaostává v čin. a výkonech s okamžitou pozorností, záliba v abstraktních systémech, zásadně dodržuje pravidla.
Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti
- Chess, Thomas, Buss
- temperamentové dimenze jsou vrozené, výzkum začali u ročních dětí na základě jejich chování
- při narození existuje devět stavebních bloků, které se diferencují v průběhu života (Úroveň a rozsah motorické aktivity, Rytmus a pravidelnost funkcí, Vyhýbání nebo přijímání nových osob, objektů, Adaptabilita na nové prostředí, Práh vnímavosti, Intenzita, energetická úroveň odpovědi, Obecná nálada dítěte, Rozptýlenost, Rozpětí pozornosti)
- dítě se nějak vrozeně chová – to ovlivňuje odezvu u rodičů a zpětně upevňuje toto chování
- tři typy dětí:
- Vyrovnané dítěte – charakteristická pozitivita, pozitivní emoční ladění, pravidelný biorytmus, mírná intenzita reakcí, adaptabilita, spí bez problémů, asi 40%
- Problémového dítěte – záporné laděné, neprav. biorytmus, vysoká intenzita reakcí, neadaptabilita, rozmrzelost, 10%
- Pasivního dítěte – apatie, mírná mrzutost, delší přizp., intenzita není příliš vysoká, sklon k pravidelnosti
- výzkum opakován u stejných dětí po 10.ti letech, zjištěna vysoká korelace vlastností a funkcí
- mínus: temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním a není důkaz, že tyto bloky jsou opravdu vrozené
Pojetí bazální struktury psychické autoregulace
= integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů = subjektivně příznačná rovina kvality pohotovosti k určité formě či způsobům interakcí s prostředím = jedna ze základních osobnostních substruktur, kterou lze dát do vztahu s některými koncepcemi temperamentu
- schválně neužívá pojmu temperament pro jeho „zprofanovaný“ význam
- povahové vlastnosti = vnitřně specificky strukturovaný komplex, ke slitině čtyř na sobě nezávislých
- komponent (kognitivní, emocionální, regulační, adjustační) do subjektivně příznačného profilu psychické integrovanosti
- někdy také ozn. „struktura psychické variabilnosti“ - ve všech komponentách rozhodujících o úrovni integrovanosti se specifickým způsobem prosazuje dynamický aspekt
- do každé komponenty se prosazují faktory vyššího řádu e dvou aspektech – 1. psychické spontaneity (vzrušivost, rychlost, intenzita) a 2. motorické hybnosti
integrovanost osobnosti je určena:
- kognitivní variabilnost
- týká se kognitivních funkcí, postihování a zpracování komplexu situačních proměnných
- vysoká variabilita – tendence ke změně, k kvantitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich zpracování
- invariabilita – tendence k interakcím se stabilním prostředím, kog.chudým pro dynamické postihování a spravování situace
- emocionální variabilnost
- prožívání interakcí s prostředím a situační změny
- dynamika emocí a důsledky v oblasti kognitivní a konativní
- variabilita – výrazná em. vzrušivost, citlivost, rychlé nabuzení, vzplanutí,...
- invariabilita – citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita, emocionální chudost
- regulační variabilnost
- tyká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících funkcí konativní modality autoregulace
- vysoká variabilita – nízké sebeovládání, zkratkovitost, bezprostřednost, malá korigovanost
- invariabilita – interakční rigidita, dbání a na důsledky
- adjustační variabilnost
- tyká se vpravování se do nových podmínek a činností
- variabilita – pohotovost se přizpůsobit, snaha začlenit se do nového
- invariabilita – adjustační rigidita, konzervativní, ...
= u každého jedince se tyto komponenty sjednocují v různých relacích = rozhoduje to pak o bazální úrovni a dynamice psychické integrovanosti osobnosti