Radost: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce. V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.<ref>Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67)</ref> Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.). | + | '''Radost''' (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce. V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.<ref>Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).</ref> Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.). |
{| class="wikitable" | {| class="wikitable" | ||
| Řádek 13: | Řádek 13: | ||
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)</ref> | Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)</ref> | ||
| − | Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.<ref>Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598)</ref> | + | Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.<ref>Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).</ref> |
| − | Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“<ref>Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.</ref> - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132)</ref> | + | Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“<ref>Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.</ref> - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).</ref> |
[[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]] | [[Soubor:Hezký obrázek.jpg|rám|Výrazy šesti základních emocí podle Ekmana a Friesena (1971)]] | ||
| Řádek 23: | Řádek 23: | ||
'''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod. | '''Emoce''' (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod. | ||
| − | Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107)</ref> | + | Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.<ref>Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).</ref> |
==Pozitivní psychologie== | ==Pozitivní psychologie== | ||
| Řádek 34: | Řádek 34: | ||
<references/> | <references/> | ||
| + | |||
| + | ===Použitá literatura=== | ||
| + | |||
| + | Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha. | ||
| + | Slezáčková, A. (2012. Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha. | ||
Verze z 3. 12. 2014, 17:19
Radost (anglicky „joy“ z francouzského „joie“) je pozitivní emoce. V anglickém slovníku (Webster) je radost definována jako emoce velkého potěšení a štěstí, případně jako stav štěstí a blaženosti, způsobený tím, že se stalo něco dobrého a uspokojivého.[1] Vyjadřuje subjektivní spokojenost s očekáváním příjemné budoucnosti. Tuto emoci doprovázejí specifická mimika (úsměv) a fyziologické změny (zvýšení srdeční činnosti, krevního tlaku apod.).
|
„Člověk rád počítá své potíže, ale neumí počítat své radosti..“ Fjodor Michajlovič Dostojevskij |
|---|
Význam radosti
Radost může být chápána také jako krátkodobá emoce intenzivního štěstí v kontrastu k dlouhodobému a přetrvávajícímu pocitu štěstí jakým je subjektivní pohoda nebo spokojenost. Antropologie a neurovědy ukazují, že lidský mozek není s to zažívat trvalou radost. Neurotransmitery zajišťují pouze zajiskření prchavé radosti.[2]
Radost zkvalitňuje pocit současnosti, motivuje a rozšiřuje horizonty člověka, přispívá k lepším interpersonálním vztahům a celkovému pocitu duševní pohody.[3]
Radost nemůže být získána usilováním o ni, spíše se zdá být vedlejším produktem úsilí, které má jiný cíl. Dalo by se tedy říct, že radost se prostě přihodí. Opakem je stav „flow“[4] - stav plynutí, zážitky optimálního prožívání.[5]
Emoce
Emoce (z latinského „motio“, pohyb) jsou velmi komplexní a proměnlivé jevy. Pojí se s afekty, pocity, náladami. Dělíme je na primární a sekundární. Primární emoce jsou zřejmě vrozené. Nehledě na sociokulturní podmínky je všichni lidé vnímají a prožívají stejně. P. Ekman a W. Friesen na základě svých výzkumů vymezili 6 primárních emocí: strach, hněv, radost, smutek, odpor a překvapení. Sekundární emoce se u člověka vyvíjejí na základě emočních zkušeností, nejsou vrozené a bývají ovlivněné myšlením a prostředím, kde jedinec vyrůstá. Mezi sekundární emoce řadíme například obdiv, úctu, závist, stud, apod.
Pozitivní emoce (radost, zájem, spokojenost) také významně napomáhají učení a s jejich pomocí člověk buduje trvalé individuální zdroje, ať už fyzické, intelektuální nebo sociální.[6]
Pozitivní psychologie
Věda zabývající se studiem kladných životních zážitků a pozitivních emocí včetně radosti se nazývá Pozitivní psychologie. Hlavním představitelem je Martin Seligman, z českých psychologů pak Jaro Křivohlavý, Alena Slezáčková. Pozitivní psychologie je reakcí na dřívější jednotvárné zaměření na patologii a negativní jevy v životě člověka.[7] Vysoce pozitivní emoce dělají lidi hravějšími. Hra je tím, co nám odmala pomáhá v seberozvoji a učení se novým dovednostem.[8]
Reference
- ↑ Křivohlavý, J. (2004). Pozitivní psychologie. Praha: Portál (p.67).
- ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 127-128)
- ↑ Milivojević, Z. (1999). Emoce. Psychoterapie a porozumění emocím. Sarajevo: Psihopolis (p. 242-598).
- ↑ Csikszentmihalyi, M. (1996). Creativity : Flow and the Psychology of Discovery and Invention. New York: Harper Perennial.
- ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 132).
- ↑ Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha (p. 107).
- ↑ Seligman, Martin E. P.; Csikszentmihalyi, M. (2000). Positive psychology: An introduction. American Psychologist, Vol 55(1), 5-14.
- ↑ Seligman, M. (2002). Authentic Happiness: Using the New Positive Psychology to Realize Your Potential for Lasting Fulfillment. New York: Free Press.
Použitá literatura
Stuchlíková, I. (2007). Základy psychologie emocí. Portál:Praha. Slezáčková, A. (2012. Průvodce pozitivní psychologií. Grada:Praha.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
