Stáří

Stáří

• stále zůstává nedořešena otázka stárnutí
• touto oblastí se zabývá gerontologie
• chorobami starých lidí - geriatrie
• psychické změny v průběhu stárnutí a vysokého věku studuje gerontologická psychologie
• autoři, zabývající se touto vývojovou etapou: Příhoda, Srnec, Koláříková, Zeigarniková, Havighurst, Cummingová

• Kdy je člověk považován za starého? Velká intraindividuální variabilita ( v něčem pokles, v něčem OK), interindividuální variabilita (jeden člověk brzy, jiný i ve vysokém věku fit)
• obecně: člověk je starý, když ho za starého považují ostatní členové společnosti
• V 18. století byl starý označován člověk ve 40 letech, o sto let později padesátník, dnes obecně nad 65 let, gerontologové to posouvají na 75 let

Biologické aspekty stárnutí

• podstata stárnutí - př. Aristoteles - ztráta tepla a vody, smrt je smrt tepelná
• Mečnikov - stárnutí způsobují bakterie uvolněné v tlustém střevě- je tedy procesem chronické intoxikace
• podle novějších teorií je v genetickém programu zakódováno období efektivity a postupné ztrácení evolučních sil..

• současné (1975) fyziologické teorie stárnutí:

• zdůrazňuje se vyčerpání základních organických substancí- zejm. hormonů a hromadění zbytkových produktů v tkáních
• zdůrazňují se molekulární změny enzymů
• zdůrazňuje se chybná transmise z DNA

1. Teorie volných radikálů - vidí primární příčinu stárnutí ve tvorbě volných radikálů a následných poškozeních životně důl. procesů uvnitř buněk
2. Pacemakerové teorie - je produktem snahy o vytvoření univerzální teorie stárnutí, hledají řídící časovací systém - pacemaker v některém z orgánových systémů - např. melatonin epifýzy - by měl ovlivňovat celkový stav organismu
3. Genetické teorie stárnutí - vliv dědičnosti, dělí se na 2: teorie mutační( v somatických buňkách dochází k hromadění mutací) a teorie programovaného stárnutí( funkce jednotlivých genů či skupin genů je časově ohraničena a předem naprogramována - stárnutí je geneticky naprogramováno)
4. Neuroendokrinní teorie - rozhodující mechanismus řídící stárnutí je součástí endokrinního systému - předpokládá, že řídícím centrem je epifýza a hlavním působcem je melatonin (patří do pacemakerových teorií)

• stárnutí je ale proces komplexní
• stárnutí jednotlivých orgánů může probíhat značně individuálně, v podstatě začíná jež mezi 15-25 lety, kdy dochází k úbytku vody, snižuje se elasticita kůže, přibývá pigmentu a kůže zesiluje
• velmi důležitý je stav cév (člověk je tak starý, jak staré má cévy)
• 25.- 30. rok - úbytek příčně pruhovaného svalstva
• mění se základní metabolismus, ovlivňující také udržování tělesné teploty - nesnadná adaptace na chlad u starých lidí
• kosti jsou křehčí(z 20% hmotnosti na 10 %)
• změny žláz s vnitřní sekrecí, zejména pohlavních
• ženy procházejí klimakteriem (45-50), které se projevuje jednak zastavením menstruačního cyklu, jednak sekundárními změnami, jako je zvýšené ukládání tuku, oběhová labilita a emocionální labilita se stavy dráždivosti a depresemi
• senzorické změny: zejména vizuální často dalekozrakost, nesnadná adaptace čočky, konvergence je obtížnější, snížení citlivosti pro barvy, snížení sluchového vnímání - zejména v oblasti vysokých tónů, špatné rozumění řeči, oslabení čichu a chuti - zejména na sladké a slané, což se může promítat do snížené chuti k jídlu
• řeč je pomalejší, hlas slabší, má menší rozsah
• obtíže při usínání, malé uspokojení ze spánku
• změny ve struktuře a funkcích organismu, které podmiňují jeho zvýšenou zranitelnost a pokles schopností a výkonnosti, nakonec vede ke smrti
• v tkáních a jejich buňkách, nejzávažnější v nervové a endokrinní soustavě (zajištění duševní a regulace tělesných pochodů) degenerativní změny, pokles základního metabolismu
• odumírají neurony (či snižování synapsí) a nahrazují je glie, snižování odolnosti vůči infekcím, sklon k nádorovým onemocněním, pomalejší hojení ran, skleróza cév
• stáří není synonymem nemoci, přesto často s nemocemi spojeno
• charakter nemocí ve stáří polymorbidita (více chorob najednou), nemají výrazný průběh, zvláštní klinický obraz (nevýrazné symptomy, sklon ke chronicitě)

• syndrom patologického stáří - akcelerovaného, progerické syndromy - předčasné stárnutí (Huntington, Down, Turner)
• patologické presénium - stárnutí o 20let dříve - extrémní únava, následek dlouhodobého stresu, nespavost , obtížně zvladatelná úzkost, sexuální dysfunkce, závratě, zvýšené procento dokonaných sebevražd - deprese u starší populace závažným jevem, pády (mikroporuchy vědomí, přechodné poruchy svalového napětí), ortostatická hypotenze (vždy v souvislosti s rychlou změnou pozice), poruchy termoregulace (odlišnost mezi pohlavími)

Hlavní změny ve stáří

• smyslové vnímání - zhoršuje se, hlavně zrak (u 90% nad 60 let) a sluch (u 30%),pokles výkonu, změny v trávení volného času (nelze si číst, poslouchat hudbu…), potíže v komunikaci s druhými (nedorozumění, podezíravost …), vyšší riziko úrazů
• zhoršuje se paměť - hlavně na nové události, to staré si pamatují dobře, vzpomínky bývají emočně i obsahově zkresleny
• inteligence - ta měřená IQ testy klesá, kognitivní schopnosti se mění s věkem, nelze říci souhrnně, hodně individuální
• afektivní prožívání - jiná kvalita prožívání, citové prožívání se stává méně bezprostřednější, snižuje se intenzita emocí (nenadchnou se, jsou klidnější, racionálnější), závisí dost na hodnotové orientaci, počátek stáří: silná potřeba seberealizace, potřeba být užitečný, později: spíš potřeba emočního zakotvení a pozitivního přijetí blízkými, v pozdějším stáří: menší zaujatost událostmi okolního světa, druhými lidmi, soustředění na sebe a své problémy (ztěžuje to soužití v domovech důchodců – nutné je vyvést z té sebestřednosti),intenzivní reakce na ovdovění
• tvořivost - klesá od střední dospělosti (obecně vrchol: 25 – 40 let) – hodně individuální
• osobnost starého člověka - je výsledkem celého předchozího vývoje + současná adaptace na potíže spojené s věkem
• citové vztahy - síla vztahů k blízkým se moc nemění, význam rodiny stoupá, role pra a praprarodičů, ovdovění – těžké, sexuální apetence klesá, ale ne zcela, je sexuální život (potíže při selhání kognitivních funkcí, demenci, padají zábrany a sexuální potřeby se mohou projevit sociálně nepřiměřeně)
• sociální zařazení starého člověka - problém v západní společnosti, programy na podporu kvality života (důraz na nezávislost, seberealizaci, důstojnost), role připisované starým lidem mají víc důraz na expresivní charakter (společensko - citové) než instrumentální (výkon), důraz na udržování aktivity ve stáří – nečinnost je špatná tělesně (atrofie svalů ….), psychicky a sociálně, otázka terminálního stadia – smrti – hodně tabuizovaná (víc než sex a vyměšování)

Vyrovnávání se se stářím - strategie

1. konstruktivní strategie – vyrovnává se s potížemi, vědom svých omezení, možností, akceptuje eventualitu smrti a neděsí se jí, humor, najde si potěšení, často v anamnéze šťastné dětství a dobré manželství
2. strategie závislosti – sklon k pasivitě a závislost na druhých, ♂ přenechávají rozhodování ♀
3. strategie obranná – nepříznivá přehnaná aktivita (snaha zahnat starosti a myšlenky, vč. myšlenky a smrt), pedantičtí …
4. strategie hostility – sklon dávat vinu druhým, agresivita, podezřívavost
5. strategie sebenenávisti – agresivita vůči sobě, vidí svůj dosavadní život jako selhání, smrt berou jako vysvobození z neuspokojivého světa

• Švancara - předpoklady optimální adaptace ve stáří a na stáří:

1. perspektiva
2. pružnost
3. prozíravost
4. potěšení
5. porozumění pro druhé