Psychoterapie: Porovnání verzí

Řádek 9: Řádek 9:
 
== Cíle psychoterapie ==
 
== Cíle psychoterapie ==
 
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:
 
Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:
−
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jitými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.
+
# Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.
 
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. <ref>Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.</ref>  
 
# Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti.  Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání.  Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. <ref>Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie''(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.</ref>  
  

Verze z 13. 12. 2014, 16:55

Definice

Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí. [1]

Etymologický výklad

Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“. „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. [2]

Cíle psychoterapie

Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:

  1. Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.
  2. Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti. Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání. Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. [3]

Druhy psychoterapie

  • direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce.
  • nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.[4]


Psychoterapie v praxi== Psychoterapie==[5]

reference

  1. ↑ Prochaska, J.O. & Norcross, J.C (1999)(. Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing.
  2. ↑ Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  3. ↑ Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.
  4. ↑ Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál.
  5. ↑ blabla
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychoterapie&oldid=12221“