Sociální komunikace: Porovnání verzí
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
:Podle [http://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Cejpek Cejpka] ji nelze zjednodušovat jen na [[komunikační akt]] mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. [[Zkušenosti]],[[znalosti]], [[prožitek]], [[projev citu]], nebo [[umělecké představivosti]] lze zaznamenat na [[hmotu]] nebo do [[energie]] (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace. | :Podle [http://cs.wikipedia.org/wiki/Jiří_Cejpek Cejpka] ji nelze zjednodušovat jen na [[komunikační akt]] mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. [[Zkušenosti]],[[znalosti]], [[prožitek]], [[projev citu]], nebo [[umělecké představivosti]] lze zaznamenat na [[hmotu]] nebo do [[energie]] (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace. | ||
− | : | + | :Königová pokládá společenskou komunikaci za základní kategorii [[informační vědy]], jako její cíl uvádí sdělení [[faktu]], nebo [[myšlenky]], které zvýší [[znalost]] příjemce a [[poznání]] jako [[smysl]] komunikace. |
Verze z 13. 12. 2014, 19:11
Obsah
SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE - OBECNÝ ÚVOD
- Slovo komunikace pochází z latinského „communicare“ – sdílet, stýkat se, radit se s někým nebo z lat."communicatio" –spojování, sdělování… má mnoho významů – jde o interdisciplinární pojem.
- Sociální komunikace může být nazvána sdělením, které chceme předat okolnímu světu a tento na to nějak reaguje, třeba jen svou přítomností. Je podmínkou a předpokladem existence jakéhokoliv lidského společenství.
- Podle Cejpka ji nelze zjednodušovat jen na komunikační akt mezi lidmi, ale musíme brát v potaz i komunikaci s přírodou, která podmiňuje samu naší existenci. Zkušenosti,znalosti, prožitek, projev citu, nebo umělecké představivosti lze zaznamenat na hmotu nebo do energie (telefonický rozhovor) a mohou se stát součástí přímé či nepřímé sociální komunikace.
- Königová pokládá společenskou komunikaci za základní kategorii informační vědy, jako její cíl uvádí sdělení faktu, nebo myšlenky, které zvýší znalost příjemce a poznání jako smysl komunikace.
HISTORIE
- Vývoj sociální komunikace můžeme rozdělit do tří základních období:
- 1.období řečové komunikace(před 90- 40 tisíci lety – vznik prvních jazyků) – doba převažování jednoho smyslu (sluchu) a velký význam paměti.
- 2.období dokumentové komunikace s fází rukopisného a tištěného textu ( vznik písma před 5000 lety a Gutenbergem zdokonalený knihtisk v polovině 15.století), podle McLuhana fonetické období - slovo psané pomocí fonetické abecedy přímo ovlivňuje řeč, gramatiku, syntax, artikulaci a společenské využití jazyka.
- 3.období elektronické komunikace– objev elektřiny v polovině 18.stol.,který McLuhan uvádí jako významné médium, vytvářející v lidské komunikaci časový a prostorový faktor.
FUNKCE LIDSKÉHO KOMUNIKOVÁNÍ
- Podle Vybírala byly tyto funkce rozděleny do kategorií, jak je tradičně vnímala lingvistika:
- Informativní funkce – předat zprávu, doplnit jinou, oznámit, prohlásit…
- Instruktážní funkce- navést, zasvětit, naučit, dát recept…
- Persuazivní funkce – přesvědčit, aby adresát změnil názor;získat někoho na svou stranu, ovlivnit...
- Funkce zábavní – rozveselit druhého, rozveselit sebe, rozptýlit, „jen tak“ si popovídat…
MOTIVACE KE KOMUNIKACI
- Motivaci ke komunikaci má každý člověk, ale kolísá podle okolností, např. jak je nám druhý člověk sympatický, zda jsme svěží nebo unavení, zda ovládáme jazyk komunikačního partnera, zda si s ním rozumíme, atd. Vybíral uvádí tyto motivace:
- Motivace kongitivní – chceme, či potřebujeme něco sdělit.
- Motivace sdružovací – chceme navázat vztah.
- Motivace sebepotvrzovací – potvrzení osobní identity.
- Motivace adaptační – signalizujeme svou roli, komunikováním se přizpůsobujeme okolí.
- Motivace přesilová – potřeba uplatnit se.
- Motivace existenciální – vyhnutí se depresi a melancholii.
- Motivace požitkářská – odpočinout si , uniknout od starostí.
STRUKTURA MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE
- Komunikátor - dá vznik určité myšlence a má vůli ji oznámit.
- Kódování - převod do komunikovatelné formy, např. jazyka, kterému příjemce rozumí.
- Sdělení - soustava symbolů,která je přenášena jedním nebo několika komunikačními kanály,
- Nosič - jeho prostřednictvím přenesení sdělení k příjemci. Může jím být člověk,technické
- komunikační prostředky (masmédia, počítačové sítě, internet, apod.), nebo kulturní symboly.
- Komunikant,recipient - příjemce sdělení.
- Dekódování příjemcem na původní obsah a význam.
- Zpětná vazba – pochopení významu sdělení.
- Šum - existence faktorů, deformujících obsah sdělení do té míry, že přijaté sdělení není totožné se
- záměrem komunikátora.
- Míra ovlivnění a významu všech verbálních nebo neverbálních sdělení – '''kontext'''
- (fyzický,kulturní, sociálně-psychologický a časový).
PŘÍMÁ SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
- Podle Cejpka tvoří základ sociální komunikace, spočívá v jedinečnosti setkání lidí, kteří si sdělení předávají i prostřednictvím neverbálních a paralingválních prostředků a emocí a tak je možné větší porozumění tomu co je vysloveno.
NEPŘÍMÁ SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
- Schopnost člověka zaznamenávat své znalosti, zkušenosti, příběhy a zážitky, tak aby mohly být uchovány a šířeny. Takováto komunikace se tedy uskutečňuje prostřednictvím knih, médií, telefonu, apod. Jedinec se nenachází v přítomnosti komunikátora.
ZDROJE
:KÖNIGOVÁ, Marie. Vybrané kapitoly z informační vědy. In: [online]. [cit. 2014-12-13]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz
:CEJPEK, Jíří. Informace, komunikace a myšlení. dotisk druhého vydání. praha: karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1037-5
:MCLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. brno: jota, 2000. ISBN 80-7217-128-3
:VYBÍRAL, Zbyněk. Psychologie mezilidské komunikace. praha: portál, 2000. ISBN 80-7178-291-2