Terénní výzkum: Porovnání verzí
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
|||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | '''Terénní výzkum''' je jednou z hlavních metod používaných v oboru sociální a kulturní antropologie. Samotná antropologie je věda o člověku | + | <references /> |
| + | '''Terénní výzkum''' je jednou z hlavních metod používaných v oboru [[Sociální a kulturní antropologie|sociální a kulturní antropologie]]. Samotná [[Antropologie|antropologie]] je věda o člověku, jejíž název vychází z řečtiny. <ref>Soukup Martin, Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii, Karolinum, Praha 2014, str. 17 | ||
| + | </ref> Terénní výzkum je tedy neoddělitelnou součástí této vědy. | ||
=== Dělení: === | === Dělení: === | ||
| − | V rámci terénního výzkumu můžeme použít řadu dalších postupů, například: dotazníkové šetření, extenzivní terénní výzkum prostřednictvím expedice, intenzivní terénní výzkum, terénní výzkum vícemístnou etnografií.<ref> | + | V rámci terénního výzkumu můžeme použít řadu dalších postupů, například: dotazníkové šetření, extenzivní terénní výzkum prostřednictvím expedice, intenzivní terénní výzkum, terénní výzkum vícemístnou etnografií.<ref>Ibid str. 48</ref> |
=== Historie: === | === Historie: === | ||
| − | Postupem času v antropologii vznikly dva hlavní přístupy ke zkoumání jevů, zjednodušeně lze říci, že to jsou emický a etický přístup. Tak jak je odvodil americký antropolog Kenneth Lee Pike (1912-2000) z lingvistických pojmů fonemiky a fonetiky.< | + | Postupem času v antropologii vznikly dva hlavní přístupy ke zkoumání jevů, zjednodušeně lze říci, že to jsou emický a etický přístup. Tak jak je odvodil americký antropolog Kenneth Lee Pike (1912-2000) z lingvistických pojmů fonemiky a fonetiky.<ref>Ibid str. 63</ref> Při vysvětlení přístupů předpokládáme, že emický přístup je platný jen pro danou kulturu, oproti etickému přístupu, kde je možno použít pozorování, pro porovnání s kulturami jinými. Za počátek reálného zkoumání v terénu je možno považovat expedici do Toresova průplavu v Melanésii, v západním Tichomoří (1898-1899) vědců z cambridgeské univerzity, pod vedením antropologa Alfreda Corta Haddona (1855-1940), kdy dochází k přímému sběru empirických dat samotnými badateli. Ještě dříve proběhlo známé zkoumání Inuitů v oblasti Kanady německo-americkým antropologem Franzem Boasem, který poprvé navštívil Baffinovu zemi v roce 1883, zde začal zkoumat inuitské skupiny a zjistil, že jsou mezi nimi diference. Jeden z nejznámějších terénních výzkumů prováděl polsko-britský antropolog, zakladatel funkcionalistické školy, Bronislaw Kasper Malinowski v letech1915 až 1918 na Trobriandových ostrovech nacházejících se jihovýchodně od Nové Guineje. Tento výzkum popsal v díle Argonauti západního Pacifiku.<ref>Soukup Václav, Dějiny Antropologie, Karolinum, Praha 2005, str. 426</ref> Následovali další výzkumníci z těch nejvýznamnějších lze jmenovat Margaret Meadovou na tichomořském ostrově Samoa, Clauda Lévi-Strausse v Latinské Americe a mnoho dalších v průběhu 20. století. |
=== Techniky: === | === Techniky: === | ||
| − | Při terénním výzkumu se používá řada technik, hlavně záznam etnografických dat, zúčastněné pozorování, práce s informátory nebo etnografické interview. Badatel si zpravidla vede osobní deník, pořizuje si zápisky a vytváří si itinerář svého pobytu ve zkoumané skupině. Důležité je rovněž stanovení si výzkumné otázky a určení si přesné lokality. Dále určení si zdrojů etnografických dat a postup jejich získání, příprava na vlastní terénní výzkum, pobyt v terénu a sběr etnografických dat, postup při analýze a interpretaci dat a na závěr zveřejnění výsledků.< | + | Při terénním výzkumu se používá řada technik, hlavně záznam etnografických dat, zúčastněné pozorování, práce s informátory nebo etnografické interview. Badatel si zpravidla vede osobní deník, pořizuje si zápisky a vytváří si itinerář svého pobytu ve zkoumané skupině. Důležité je rovněž stanovení si výzkumné otázky a určení si přesné lokality. Dále určení si zdrojů etnografických dat a postup jejich získání, příprava na vlastní terénní výzkum, pobyt v terénu a sběr etnografických dat, postup při analýze a interpretaci dat a na závěr zveřejnění výsledků.<ref>Soukup Martin, Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii, Karolinum, Praha 2014, str. 82</ref> |
=== Reference: === | === Reference: === | ||
| − | |||
| − | |||
| − | < | + | <references /> |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
=== Prameny a použitá literatura: === | === Prameny a použitá literatura: === | ||
| Řádek 34: | Řádek 28: | ||
TONCROVÁ M., UHLÍKOVÁ L., Terénní výzkum etnokulturních tradic, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha a Brno 2014 | TONCROVÁ M., UHLÍKOVÁ L., Terénní výzkum etnokulturních tradic, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha a Brno 2014 | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie: Etnologie|*]] | ||
| + | [[Kategorie: Metody Antropologie|*]] | ||
Aktuální verze z 3. 1. 2015, 21:11
Terénní výzkum je jednou z hlavních metod používaných v oboru sociální a kulturní antropologie. Samotná antropologie je věda o člověku, jejíž název vychází z řečtiny. [1] Terénní výzkum je tedy neoddělitelnou součástí této vědy.
Dělení:
V rámci terénního výzkumu můžeme použít řadu dalších postupů, například: dotazníkové šetření, extenzivní terénní výzkum prostřednictvím expedice, intenzivní terénní výzkum, terénní výzkum vícemístnou etnografií.[2]
Historie:
Postupem času v antropologii vznikly dva hlavní přístupy ke zkoumání jevů, zjednodušeně lze říci, že to jsou emický a etický přístup. Tak jak je odvodil americký antropolog Kenneth Lee Pike (1912-2000) z lingvistických pojmů fonemiky a fonetiky.[3] Při vysvětlení přístupů předpokládáme, že emický přístup je platný jen pro danou kulturu, oproti etickému přístupu, kde je možno použít pozorování, pro porovnání s kulturami jinými. Za počátek reálného zkoumání v terénu je možno považovat expedici do Toresova průplavu v Melanésii, v západním Tichomoří (1898-1899) vědců z cambridgeské univerzity, pod vedením antropologa Alfreda Corta Haddona (1855-1940), kdy dochází k přímému sběru empirických dat samotnými badateli. Ještě dříve proběhlo známé zkoumání Inuitů v oblasti Kanady německo-americkým antropologem Franzem Boasem, který poprvé navštívil Baffinovu zemi v roce 1883, zde začal zkoumat inuitské skupiny a zjistil, že jsou mezi nimi diference. Jeden z nejznámějších terénních výzkumů prováděl polsko-britský antropolog, zakladatel funkcionalistické školy, Bronislaw Kasper Malinowski v letech1915 až 1918 na Trobriandových ostrovech nacházejících se jihovýchodně od Nové Guineje. Tento výzkum popsal v díle Argonauti západního Pacifiku.[4] Následovali další výzkumníci z těch nejvýznamnějších lze jmenovat Margaret Meadovou na tichomořském ostrově Samoa, Clauda Lévi-Strausse v Latinské Americe a mnoho dalších v průběhu 20. století.
Techniky:
Při terénním výzkumu se používá řada technik, hlavně záznam etnografických dat, zúčastněné pozorování, práce s informátory nebo etnografické interview. Badatel si zpravidla vede osobní deník, pořizuje si zápisky a vytváří si itinerář svého pobytu ve zkoumané skupině. Důležité je rovněž stanovení si výzkumné otázky a určení si přesné lokality. Dále určení si zdrojů etnografických dat a postup jejich získání, příprava na vlastní terénní výzkum, pobyt v terénu a sběr etnografických dat, postup při analýze a interpretaci dat a na závěr zveřejnění výsledků.[5]
Reference:
Prameny a použitá literatura:
BOAS F., Race, Language and Culture, Macmillan, New York 1940
CUIN CH., GRESLE F., Dějiny Sociologie, SLON, Praha 2004
DOUŠEK R. a kolektiv, Úvod do etnologického výzkumu, Masarykova Univerzita, Brno 2014
SOUKUP M., Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii, Karolinum, Praha 2014
SOUKUP V., Dějiny Antropologie, Karolinum, Praha 2005
TONCROVÁ M., UHLÍKOVÁ L., Terénní výzkum etnokulturních tradic, Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha a Brno 2014
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
