Digitální knihovna jako pojem a její obecná architektura (modely „Kahn-Wilensky“ a OAIS): Porovnání verzí
Řádek 44: | Řádek 44: | ||
*zajišťuje, aby informace byla nezávislá, srozumitelná určeným uživatelským komunitám; | *zajišťuje, aby informace byla nezávislá, srozumitelná určeným uživatelským komunitám; | ||
*dodržuje stanovené zásady a postupy, pro zajištění přístupnosti informací v budoucnosti; | *dodržuje stanovené zásady a postupy, pro zajištění přístupnosti informací v budoucnosti; | ||
− | *zachovává informace uživatelským komunitám ve srozumitelné formě. | + | *zachovává informace uživatelským komunitám ve srozumitelné formě.<ref>BRATKOVÁ, Eva. <i>Otevřený přístup a digitální knihovny v oblasti vědy a výzkumu: (vybrané systémy) [online]. Verze 1.0</i>. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/bratkova-eva/bratkova_06.pdf/view </ref> |
===Externí entity=== | ===Externí entity=== |
Verze z 19. 5. 2015, 13:33
Obsah
Problematika vymezení pojmu
Pro pojem digitální knihovna neexistuje jednotná definice. Každá instituce zabývající se problematikou digitálních dokumentů, přizpůsobuje definici svému účelu. Setkáváme se tak s pojmy jako elektronická knihovna, automatizovaná digitální knihovna, virtuální knihovna, digitální virtuální knihovna, elektronický archiv, institucionální repozitář aj. Ovšem nalezneme i několik společných znaků:
- digitální knihovna není jednotlivá entita,
- digitální knihovna vyžaduje technologii umožňující propojit několik informačních zdrojů,
- propojení mezi více digitálními knihovnami a informačními službami má být pro uživatele transparentní,
- cílem budování digitální knihovny je univerzální přístup k informačním zdrojům a službám.[1]
Digitální knihovna
„Integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracování, vyhledávání a využívání informací v tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny.“[2]
Historie
Hlavní rozvoj je datován do 90. let 20. století, kdy dochází k největšímu nástupu informačních a komunikačních technologií. Mezi hlavní průkopníky patří Vannevar Bush, který se zabýval efektivnějším „automatizovaným“ zpracováním odborných informací. Druhým průkopníkem v této oblasti je J. C. C. Licklider, jenž se zabýval výzkumem a vývojem potřebným k realizaci digitální knihovny a nastínil vizi digitální knihovny po 30 letech. V 60. letech 20. století jsou spatřovány praktické výsledky použití výpočetní techniky pro zpracování informací v knihovnách (vývoj formátu MARC, rozvoj online katalogů OPAC) Jak je již zmíněno, v 90. letech dochází k největšímu rozvoji, především proto, že se rozvinul technologický pokrok úzce související s klíčovými oblastmi pro digitální knihovny:
- computing – výpočetní a krátkodobá i dlouhodobá paměťová kapacita,
- communications – globální síť a přenosová kapacita,
- content – množství informace v digitální podobě.
To má za následek rozvoj digitalizace, elektronické publikování a šíření informací, což také způsobuje nový výzkum v oblasti digitálních knihoven.[3]
Funkce digitální knihovny
- zjišťování, výběr, získávání digitálních objektů
- identifikace a zpracování digitálních objektů (vznik metadat, katalogizace, indexace)
- uložení, dlouhodobá archivace a ochrana digitálních objektů; údržba a zajištění bezpečnosti dat
- vyhledávání, rozšiřování, zpřístupňování digitálních informací[4]
Architektura digitální knihovny
Architektura je důležitá z hlediska fungování digitální knihovny, je potřeba vytvoření informační infrastruktury. „Obecná architektura digitální knihovny navržená na dostatečně vysoké úrovni abstrakce umožňuje formalizovat představy o funkcích a fungování digitálních knihoven a současně identifikovat middleware internetu pro realizaci distribuovaných digitálních informačních služeb.[5]
Model Kahn-Wilensky
Mezi nejobecnější model digitální knihovny patří model tvůrců Roberta Kahna a Roberta Wilenskeho z 90. let minulého století. Tento model se skládá ze 4 komponent:
- uživatelské rozhraní (user interface) – uživatel prostřednictvím prohlížeče využije digitální knihovnu
- repozitář (repository) – elektronické uložiště pro ukládání digitálních objektů
- identifikační systém (handle system) – slouží ke generování, přidělování, správě a směrování jednoznačných identifikátorů digitálních objektů
- vyhledávací systém (search system) – vyhledávání v digitální knihovně (indexy nebo úplné texty)[6]
OAIS Referenční model Otevřeného archivního informačního systému
OAIS je dalším obecným modelem digitální knihovny. Je zaměřen na dlouhodobé uchování a ochranu, zvláštní důraz je kladen na digitální informace. Řeší také správu dat, přístup a šíření dokumentů. Model byl vyvinut Konzultačním výborem pro systémy zpracovávající data z oblasti vesmíru (Consultative Committee for Space Data Systems – CCSDS). V roce 2000 vznikla norma a následné publikování standardu ISO 14721:2002.[7]
Funkce OAIS archivu
- vyjednává a přijímá informace od producentů informací;
- získává dostatečnou kontrolu nad informacemi, k zajištění dlouhodobé ochrany;
- určuje, které komunity musí být schopny porozumět dochované informaci;
- zajišťuje, aby informace byla nezávislá, srozumitelná určeným uživatelským komunitám;
- dodržuje stanovené zásady a postupy, pro zajištění přístupnosti informací v budoucnosti;
- zachovává informace uživatelským komunitám ve srozumitelné formě.[8]
Externí entity
Tento model je aplikovatelný na všechny typy dlouhodobých archivů, jejichž hlavním požadavkem je dlouhodobá archivace. Model obsahuje následující entity: producent (producer) - osoby nebo klientské systémy poskytující informace, určené k archivaci; management - nastavuje celkovou politiku archivu OAIS jako jedna ze složek v širší oblasti politiky (př. součást větší organizace); spotřebitel (consumer) - osoby nebo klientské systémy komunikující se službami, pomocí nichž jsou nalezeny a získány uložené informace.
Definice informace v OAIS
Informace je definována jako jakýkoli typ znalostí, které mohou být vyměňovány, tyto informace jsou vždy vyjádřeny nějakým typem dat v rámci výměny. Ke komunikaci informací uvnitř i mimo archiv jsou využívány tzv. informační balíčky.(CCSDS 2-3)
Informační balíček - koncepční kontejner složený ze dvou typů informací, obsahu informace a popisné informace.
Popisná informace se následně dělí do 4 typů:
- informace o původu
- kontextová informace
- referenční informace
- informace o stabilitě
Model dále obsahuje již zmíněné balíčky informací, a to 3 typy:
- balíček informací pro dodávání - odesílá producent do OAIS
- balíček informací pro archivaci - určené k dlouhodobé archivaci
- balíček informací pro rozšiřování - část nebo celek souboru archivovaných informací
Funkční model OAIS
samostatné funkční jednotky
- příjem – příjem balíčku informací od producenta, příprava k uložení
- archivní uložiště – služby a funkce uložení, údržba, vyhledávání
- plánování ochrany – zajištění dlouhodobé dostupnosti a srozumitelnosti informací uživatelům
- správa dat – příjem, údržba, přístup k popisným informacím i administrativním datům
- přístup – poskytnutí přístupu uživatelům do digitálního archivu
- administrace – služby a funkce pro celkový provoz archivu
Odkazy
- ↑ POKORNÝ, JAROSLAV. Digitální knihovny: principy a problémy [online]. Praha: MFF UK, Katedra softwarového inženýrství, [2003] [cit.2015-05-18]. Dostupné z: http://knihovnice.civ.cvut.cz/akp/clanky/03.pdf
- ↑ CELBOVÁ, Ludmila. Digitální knihovna. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000854&local_base=KTD.
- ↑ BARTOŠEK, Miroslav. Digitální knihovny - teorie a praxe [online]. Brno: Ústav výpočetní techniky MU, 2005. [cit.2015-05-18]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/6901/1/DL-Bartosek-final2.pdf
- ↑ BRATKOVÁ, Eva. Otevřený přístup a digitální knihovny v oblasti vědy a výzkumu: (vybrané systémy) [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/bratkova-eva/bratkova_06.pdf/view
- ↑ BARTOŠEK, Miroslav. Digitální knihovny - teorie a praxe [online]. Brno: Ústav výpočetní techniky MU, 2005. [cit.2015-05-18]. Dostupné z: http://eprints.rclis.org/6901/1/DL-Bartosek-final2.pdf
- ↑ BRATKOVÁ, Eva. Otevřený přístup a digitální knihovny v oblasti vědy a výzkumu: (vybrané systémy) [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/bratkova-eva/bratkova_06.pdf/view
- ↑ CONSULTATIVE COMMITTEE FOR SPACE DATA SYSTEMS. Reference Model for an Open Archival Information System (OAIS) [online]. Washington (D.C.): CCSDS, June 2012. Recommendation for Space Data System Practises, CCSDS 650.0-M-2 [cit. 2015-05-18]. s. 1-2. Dostupný z: http://ddp.nist.gov/refs/oais.pdf.
- ↑ BRATKOVÁ, Eva. Otevřený přístup a digitální knihovny v oblasti vědy a výzkumu: (vybrané systémy) [online]. Verze 1.0. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008. [cit. 2015-05-18]. Dostupné z: http://texty.jinonice.cuni.cz/studijni-texty/bratkova-eva/bratkova_06.pdf/view