Herakleitův názor na člověka: Porovnání verzí

Verze z 30. 10. 2015, 13:01

Hérakleitos Efeský (asi 540 - 480 př.n.l.)

někdy nazýván temný nebo plačící filozof
pocházel z rodu efeských králů, kteří spravovali mysteria eleusinské Démétry
své královské funkce se vzdal ve prospěch bratra a odebral se do hor, kde žil jako poustevník
autodidakt, který se ve svých dílech svým stylem (antitetická stavba) výrazně odlišil od filozofů tehdejší doby
pro svůj důraz na 'dění' jeden ze zakladatelů dialektiky a v psychologii předchůdce dynamicky orientovaných směrů

Hlavní myšlenky o člověku

1. Podstatou života je dění, člověka musíme posuzovat nejen podle toho, čím je v současném okamžiku, nýbrž také podle toho, čím se stává.

,,Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky podle Hérakelita ani se dvakrát dotknout pomíjivé, svou povahou totožné podstaty. Ta se prudkostí a rychlostí své změny rozptyluje a zase spojuje...přichází a zase odchází'' (Zl. B 91 z Plutarcha).

V této analogii s tekoucí řekou demonstruje Hérakleitos proměnlivost, pomíjivost a přechodnost života (bytí). Tento postoj dokumentuje další zlomek B 49a ze stoika Hérakleita:

,,Do týchž řek vstupujeme i nevstupujeme, jsme i nejsme''.

2. Život se odvíjí na jedné straně jako boj mezi protiklady a na straně druhé jako dočasná harmonie (jednota). Toto bipolární založení lidské přirozenosti je pro Hérakleita jejím určujícím atributem.

,,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami(Zl. A 22 z Aristotela).

Skrze tuto harmonii se prosazuje boj, který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.

,,Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými''(zl. B 53 z Hippolyta).

3. Ve světě je všemu společný logos (rozum). Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí.

Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon
Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.

Bdící sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS
Spící se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS

Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.

,,Vyhledal jsem sebe samého'' (Zl. B 101 z Plutarcha).

Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že ,,vše je jedním'' (zl. B 50 z Hippolyta).

Zdroje

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 '',,Hérakleitos kárá toho, kdo napsal: Kéž mezi bohy a kéž mezi lidmi by zanikly sváry! Neboť by nebylo harmonie, kdyby nebylo vysokého a nízkého tónu, ani by nebylo živočichů bez samice a samce, kteří jsou protivami''(Zl. A 22 z Aristotela).
+* Skrze tuto harmonii se prosazuje '''boj''', který je hybnou silou veškerého dění, je v základu vzniku a zániku všech věcí, vše se děje ve sváru a napětí mezi protiklady.
-- '''Praoheň''' – společné rysy s ohněm a Sluncem<br />
+'',,Boj je otcem všeho i králem všeho a jedny učinil bohy, druhé lidmi, jedny udělal otroky, druhé svobodnými''''(zl. B 53 z Hippolyta).
-:::* '''S ohněm''' - neklidné plápolání má charakter živoucího; symbol kvalitativního přeměňování
-:::* '''Se Sluncem''' - pravidelný rytmus rozněcování a zhasínání (Slunce je každý den nové)
+'''3. Ve světě je všemu společný logos (rozum)'''. Člověk jedná jako rozumná bytost pouze za předpokladu, že logu porozumí.
-- Praoheň - věčně živý, universální, imanentní; je vše řídícím světovým rozumem (logem)<br />
+* Logos má v díle Hérakleita asi 6 významů: slovo, řeč, smysl, rozum lidí, rozum nad člověkem, zákon
-- '''Logos''' je věčný, a tedy božský, stává se zákonem všeho lidského života<br />
+* Logos je společný pro všechny lidi, ale promlouvám jen k těm, kteří se k němu probudí.
-- Člověk je jím určován, i když si to neuvědomuje<br />
-- Logem lze také rozumět smysl ve světě a tedy také řeč a její obsah, což je původní význam slova logos<br />
+'''Bdící''' sdílejí racionální, přehledný, smysluplný svět ve svém zákonitém řádu - KOSMOS KOINOS<br />
-- '''Vševládnoucí zákon''' – boj a jednota protikladů<br />
+'''Spící''' se uzavírají do svého vnitřního, snového, soukromého světa - KOSMOS IDIOS
-- '''Člověk''' = mikrokosmos („Země je v těle zastoupena kostmi a masem, moře tělesnými šťávami.“)<br />
-- '''Duše''' je svou povahou nejpodobnější věčnému ohni,vzniká jako žhnoucí výpar z krve, ale živí se také výpary z okolního vzduchu prostřednictvím dýchání<br />
+Cesta od KOSMOS IDIOS ke KOSMOS KOINOS je pro Hérakleita filozofickou cestou a ta vede pouze přes poznání sebe sama.
-- Výpar se může lišit svou vlhkostí (suchá duše je nejmoudřejší, protože je nejpříbuznější ohni)<br />
-- „Opije-li se muž, dává se vést nedospělým hochem, potácí se a nepozoruje, kam kráčí, neboť má vlhkou duši“<br />
+'',,Vyhledal jsem sebe samého'''' (Zl. B 101 z Plutarcha).
-- '''Rozumnost''' závisí na přijímání vnějšího výparu a to dvěma cestami:
-:::* dýcháním (stále)
+Na konci této cesty je poznání obecného logu jako racionálního základu bytí v jeho rozmanitosti a protikladnosti. Harmonizující činitel v boji protikladů a uznání skutečnosti že '',,vše je jedním'''' (zl. B 50 z Hippolyta).
-:::* prostřednictvím smyslových orgánů (pouze za bdění)
-- „Bdící mají jeden společný svět, ale spící se obracejí každý do svého vlastního.“<br />
-- Svět spícího je subjektivním, fantazijním světem snů<br />
-- Společný svět bdících je světem skutečným<br />
-- „Společné je všem myšlení“<br />
-- „Je třeba řídit se společným, ale ač je rozum společný, žije většina lidí tak, jako by měli své zvláštní myšlení.“<br />
-- Lidé jsou dle Herakleita pošetilí - stále se stýkají s logem (tím, co by měli pochopit), a přece ho nechápou<br />
-- Většina se spokojuje, místo s pravdou, s pouhým zdáním (přejaté šablony myšlení nebo předsudky) - ačkoli bdí, chovají se jako spící<br />
-- Osud člověka není určován démonickou mocností, ani nahodilými vnějšími okolnostmi, ale povahou člověka, která má rozhodující roli v utváření životního osudu<br />
-- „Hledal jsem sebe samého.“ → Kdo pochopí božský logos, najde sebe
 == Zdroje ==
 [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]]