Nejstarší představy o duši (starověké kultury): Porovnání verzí
Řádek 90: | Řádek 90: | ||
::::* věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů | ::::* věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů | ||
::::* na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby) | ::::* na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby) | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie: Dějiny psychologie|*]] |
Verze z 4. 2. 2014, 01:30
Obsah
Nejstarší představy o duši (starověké kultury)
- otázka podstaty duševna a jeho vztah k bytí
- studium historických památek na archaické kultury
- názory, zvyky, obřady různých etnických skupin
- rozsáhlý etnografický materiál, 70. léta 19. století
- anglický etnolog E. B. Tylor - teorie animismu
- pokus o vysvětlení vzniku náboženství z primitivních představ o duši
- v mysli divocha 2 skupiny biologických otázek
- 1) V čem je rozdíl mezi živým a mrtvým tělem? Co je příčinou bdění, spánku, stavu vytržení, nemoci, smrti?
- 2) Co jsou lidské podoby, které se zjevují ve snech a viděních?
- jevy druhé skupiny - vysvětlení rozdílu mezi tělem oživeným a mrtvé
- představa ducha příznačná pro animismus:
- netělesný obraz či podoba mající povahu páry
- příčinou života a myšlení jednotlivce
- může tělo opouštět
- neviditelný a neuchopitelný, ale může projevit také fyzickou sílu
- dualistický pohled na člověka (bytost složená z těla a ducha)
- rozmanitost představ o duši - i téže etnické skupiny často chaoticky vedle sebe
- koexistence dvou představ duše:
- 1. životné, resp. Životodárné
- 2. ducha zemřelého (Taylor) - začíná existovat až od okamžiku smrt
- jde o odlišné představy, založené na zkušenostech a zážitcích odlišného citového zabarvení
- katathymně fantazijní myšlení
Životné duše:
- a) Krevní duše
- materialisticky míněna krev spolu s něčím „vyšším“
- krev je nositelem životní síly => napitím se krve obětovaného člověka lze si přisvojit jeho životní sílu => obava ze ztráty vlastní krve
- b) Orgánová duše
- zejména srdce, vnější pohlavní orgány, ledvin
- duší je míněn materialisticky orgán ale i životnost vůbec
- c) Dechová duše
- známkou smrti je ztráta pohyblivosti a tedy i dýchání
- etymolog. základ slova duše = dýchat
- nehmatatelná, někdy viditelná ve formě páry
- podkladem pro předfilosofické představy o duševnu u starých Řeků
- d) Thymos
- podle Homérského Řecka to co oživuje
- v podobě afektů, citových vzruchů, myšlení, chtění, rozhodování se, paměti
- souvisí s ostatními představami životné duše (uniká z rány krví, je v hrudi)
Duše zemřelých:
- objevuje se zejména u Homéra jako psyché
- vychází z těla umírajícího ústy nebo krvácející ranou
- v okamžiku smrti se od člověka odpoutává
- mluví se o ní jen v souvislosti s umírajícím, nevíme proto jako funkci měla v těle živého
- matná, bez jasného vědomí, tupá, bez vůle a citových vznětů, lhostejná
- věrným obrazem odhmotnělého těla mrtvého
- psyché sama se může oživit jen výjimečně vypitím krve
Psychologické názory ve starém Egyptě
- 4. tisíciletí BC; prameny – papyry (nejstarší psychologické pojednání – Rozhovor životem unaveného se svou duší), sloupy chrám, hrobek a pyramid, texty z Knihy mrtvých
- centrem duševního života srdce; primát ducha nad tělem a jeho nesmrtelnost ( po smrti se převtěluje a prochází všemi druhy tvorů nebo zůstává upoutána k tělu mrtvého nebo žije v říši mrtvých)
- člověk = fyzické tělo „Chat“ + nehmotné tělo jako obraz hmotného „Ka“ + animální nižší duše vázaná na krev „Habi“ + duše „Ba“ (odpovídá životné řecké psyché) + životní síla „Ankh“ + duchovní duše „Chejbi“ + božský duch „Ku“
Psychologické názory ve staré Indii
- 1200 BC; prameny – védy; indická filosofie se zajímá o člověka, metafyzické soustavy se opírají o údaje psychologické, parapsychologické jevy jsou proto pokládány za normální
- metodické cesty – koncentrace mysli spolu s regulací dýchání v určitých pózách (spojení psychiky a fyziologie), což dosahuje k dosažení nadvědomí (rozšířeného vědomí)
- psych. - zcela ve službách náboženství a ve znamení paralelismu individuálních a kosmických principů; vývoj vyššího druhu poznání (až osvobozující transcendence) je spojena s vývojem mravním
- 2 hlavní cesty, jak zbavit člověka okouzlení z předmětů světa a připomenout si identitu jako jeho základ:
- asketismus (odříkavý způsob života)
- tantra (proti úniku ze života staví fascinaci láskou a rozkoší)
- zen-buddhismus: sebezdokonalování se prostřednictvím psychofyzického uvolnění a poznávání, které vrcholí ve stavu náhlého osvícení, v němž se hroutí konvenční pravdy jako umělé konstrukce
Psychologické názory ve staré Číně
- spojeny s náboženskými a eticko-náboženskými systémy
- Kchung-fu-c‘ (Konfucius, 551-497 BC)
- - tvůrce racionální etiky – spojení morálně dobrého a užitečného
- - psychologicky hluboce založená analýza morálních ctností
- - tvůrce racionální etiky – spojení morálně dobrého a užitečného
- Lao-c‘ (Tan Li-Po-Jang 400 BC)
- - autor Tao-te-Ťing (Kniha o tao a ctnosti)
- - historický předchůdce gestaltismu – formulace myšlenky, že celek je víc než část
- - ctnost = milosrdenství, soběstačnost, skromnost
- - autor Tao-te-Ťing (Kniha o tao a ctnosti)
- Čou-jen (300 BC)
- - nauka o protikladných světových principech: mužském „jang“ a ženském „jin“
- - nauka o protikladných světových principech: mužském „jang“ a ženském „jin“
Psychologické názory ve starém Řecku
- 2 filosofické proudy:
- tzv. orfismus - spojený s náboženstvím a mystérii starých kultů,
- racionální spojen s prakt.potřebami poznávání přírody a vztahu čl. k obci (Miléťané).
- cizí mysticko-náboženské proudy – změna názoru na člověka a jeho duši
- na spiritualistické pojetí duševního života - vliv thrácký kult boha Dionýsa
- cílem - dosáhnout extáze => pozvednout duši do společenství bohů
- duše vězněna z trestu za dřívější provinění
- smrt neznamená zánik, ale přechodné osvobození z pout těla
- původní forma orfismu, který asi založil Orfeus z Kréty
- usilovalo se v něm o dosažení rozšířeného vědomí
- duše se mohla osvobodit z těla, očistit se v podsvětí a znovu se vtělovat.
- na orfismus navazoval Pythagoras
- věnoval pozornost nazírání vnitřních psychických stavů
- na základě tohoto zaváděl pravidla duševní hygieny, založená na přísné životosprávě a meditaci (vnímání hudby)