Gordon W. Allport

Život

• Narozen v Indianě jako nejmladší ze 4 bratrů
• Otec byl venkovský lékař, rodinný život byl příznačný důvěrou a city
• Mladý Allport byl sociálně izolované dítě dovedné ve slovech, ale ubohé ve sportu
• Studoval na Harvardu, kde chodil i na kurzy psychologie
• Až později studoval postgraduálně psychologii a získal doktorát
• Studoval i na univerzitách v Evropě
• Působil na Harvardu, kde otevřel první kurz psychologie osobnosti v USA
• Stal se docentem a následně profesorem, na Harvardu působil až do smrti
• Byl označován děkanem amerického studia osobnosti
• Publikace:

• Personality: a psychological interpretation
• Pattern and growth in personality
• The person in psychology: selected essays

• Osobnostní testy:

• The A – S reaction study
• A study of values

Co je to osobnost?

• Spojil Sternovy teze s fenomenologií a humanistickou psychologií
• Za východisko teorie osobnosti pojímá ideu že: předmětem vědy o osobnosti je porozumění její individualitě, jejím interpretacím
• Analyzoval 50 různých definic aby získal tu svou
• Osobnost je dynamická organizace těch psychofyzických systémů organizmu, jež determinují jeho charakteristické chování a myšlení.

• Dynamická organizace

• Lidské chování se stále vyvíjí a mění
• Existuje základní struktura jež integruje a organizuje různé elementy

• Psychofyzické systémy

• Je nezbytné brát v úvahu elementy „mysli“ a „těla“

• Determinují

• Osobnost obsahuje determinující tendence, jež dají podnět k takovým akcím, jimiž se odhaluje pravá povaha individua

• Charakteristický

• Svrchovaný význam přisuzovaný jedinečnosti jednotlivé osoby

• Chování a myšlení

• Pokrývá vše, co osoba dělá

• Odmítá užívat pojmy „temperament“ a „charakter“ jako synonyma pro pojem osobnosti

• Charakter

• Systém hodnot, k nimž aktivity osobnosti směřují

• Temperament

• Surový materiál, na němž je osobnost utvářena
• Jeden z aspektů vrozené výbavy limitující vývoj osobnosti

Koncepce rysu

• Staví se proti nomotetické koncepci osobnosti
• Předpokládá, že každý člověk jedná konzistentním, ale odlišným způsobem než jiný
• Rys považuje za validní jednotku analýzy toho, jací lidé jsou a jak se navzájem od sebe odlišují
• Rys = predispozice jednat v širokém rozsahu situací a napříč času relativně stejným způsobem

• Psychologické entity, které činí mnohé podněty i mnohé odpovědi rovnocennými
• Rovnocennost podnětů a odpovědí je sjednocena a zprostředkovaná rysem

• Rysy osobnosti jsou zapuštěny do sociálních situací

• Nečekají až budou vnějšími podněty probuzeny
• Rysy a situace jsou navzájem funkčně závislé a determinují chování

• 8 základních kriterií pro vymezení rysu osobnosti (rysy rysů)

• Rys osobnosti je reálnou, vitální částí její existence
• Rys je obecnější než zvyk, ukazuje stálé a obecné charakteristiky chování
• Rys je dynamický, determinuje chování a motivuje ho
• Rys lze empiricky zjistit (odvození pomocí statistických technik)
• Rys je jen relativně nezávislý na jiných rysech, neexistují hranice oddělující jeden rys od druhého
• Rys není synonymem pro morální či sociální názor
• Na rys lze pohlížet jak z hlediska osobnosti tak z hlediska jeho distribuce v rámci celé populace
• Akty a zvyky nejsou důkazem existence rysu

• někdy hýbe chováním spíše sociální situace než osobní rysy

Obecné rysy a individuální dispozice

• Obecné rysy (jinak také dimenzionální či nomotetické)

• Ty rysy, ve kterých je možno lidi mezi sebou navzájem porovnávat
• Nejsou skutečnými rysy, jsou jen rysy zaměřené na aspekt individuální dispozice

• Individuální dispozice (původně individuální nebo morfologické rysy)

• Rysy „skutečné“
• Charakterizují pouze a jen danou osobnost
• Nelze s nimi zacházet přesným metrickým způsobem vzájemného porovnávání jednotlivců
• Hierarchie dispozic:

• Dominující (kardinální)

• Pronikavé a vysoce zobecněné
• Člověk je jejich vlivem vždy poznamenán
• Vyznačuje se jimi jen málo lidí

• Centrální

• Jsou méně pronikavé, ale stále zcela obecné charakteristiky osoby
• Takové atributy, které se zmipují v doporučujících dopisech (přímý, pozorný, komunikativní atd.)
• Lze je snadno postřehnout, ale je jich jen málo

• Sekundární

• Méně nápadné, významné, zobecnitelné i konzistentní a málo relevantní k definování osobnosti
• Např. preferování potravy a oblečení

Proprium: vývoj „jáství“

• Allport viděl nezbytnost vymezit všezahrnující konstrukt, jako je self, ego či styl života
• Tyto termíny ale považuje za nejasné a dvojznačné
• Pojem proprium

• Pozitivní, kreativní, o vývoj usilující, vpřed se pohybující lidská podstata, součást subjektivního zážitku = jáství

• 7 aspektů jáství zahrnujících vývoj propria od dětství do dospělosti

• Vědomí tělesného Já – tělesné self

• Kojenec (1. Rok života)
• Vědomí tělesných pocitů
• Dítě začíná odlišovat sebe od ostatních objektů

• Vědomí identity Já – self-identita

• Kontinuita self, přestože dochází ke změnám
• Dítě začne chápat že navzdory změnám bude stále tou samou osobou

• Vědomí sebeúcty – self-esteem

• Hrdost na svůj výkon, dosahování
• Rozvíjí se ve 3. Roce života
• Závisí na úspěších dítěte a stává se významným zdrojem upevpování sebeúcty

• Extenze vědomého Já – self-extense

• Self zahrnuje relevantní aspekty sociálního a fyzického prostředí
• Kolem 4-6 let
• Dítě si začíná uvědomovat že mu záleží i na jistých aspektech jeho prostředí, včetně lidí

• Vědomí obrazu o sobě, sebepojetí – self-image

• Cíle a aspirace začínají reflektovat očekávání významu druhých
• Kolem 5-6 let
• Dítě ví co od něj okolí očekává

• Vědomí Já jako racionální klenba

• Abstraktní porozumění, logické aplikování při řešení každodenních problémů
• 6-12 let
• Vědomí racionální schopnosti nalézt řešení životních problémů a účinně se vyrovnávat s reálnými nároky

• Propriové směřování (snažení, usilování)

• Sjednocený smysl self a plánování dlouhodobých cílů
• Adolescence
• Klíčovým problémem je výběr životní kariéry a dalších životních cílů

• Sledování dlouhodobých cílů
• Smysl pro zaměřenost úsilí na cíle
• Uvědomění si účelu života a jeho záměru

• Konečným stadiem vývoje propria je sjednocená lidská schopnost sebe-poznání a sebeuvědomění

Funkční autonomie v dospělosti: minulost je minulost

• Normální zdraví dospělí jedinci jsou motivováni svou orientací na určité hodnoty a svým vlastním systémem zájmů

• Tímto se staví proti psychoanalýze i behaviorismu

• Pojímá osobnost jako dynamicky motivovaný a rozvíjený systém
• Čtyři požadavky, s nimiž se musí každá teorie motivace vyrovnat

• Musí pochopit současné motivy

• Poznatky o minulosti jsou bezcenné, pokud nejsou zárovep současnými motivy

• Musí uznat existenci mnoha druhů motivů

• Motivy jsou tak rozmanité, že jim nelze porozumět redukováním na jeden jediný

• Musí uznat dynamickou sílu kognitivních procesů

• Uvažovat i dlouhodobé cíle osobnosti, její hodnoty a záměry

• Musí uznat konkrétní jedinečnost motivů

• Jedinečný způsob jakým motivy fungují v životě jedince

• Pojetí funkční autonomie tato kriteria naplpuje
• Zdůrazpuje význam sjednocené životní filozofie
• Hodnoty – základní přesvědčení daného jedince o tom, co je a co není v životě skutečně důležité
• Od Sprangera převzal následující typy hodnotových orientací, používá je ale vlastním způsobem (základní alternativy hodnot):

• Teoretický
• Ekonomický
• Estetický
• Sociální
• Politický
• Náboženský

Zralá osobnost

• Odmítal že zralí a nezralí lidé mají něco společného
• Osobní zralost pojímá jako výsledek kontinuálního životního procesu (stávání se)
• Vymezení rozdílu mezi zdravou a nezdravou osobností:

• Zdravá (zralá) osobnost – funkčně autonomní, motivovaná vědomými procesy
• Nezralá (neurotická) osobnost – ovládána nevědomými motivy

• Šest atributů charakterizujících zralou osobnost

• Široké vědomí Já
• Schopnost vroucích sociálních interakcí

• Důvěrnost (intimita) – hluboká láska k blízkým
• Soucit – scopnost člověka tolerovat rozdíly

• Vykazuje emocionální jistotu a sebedůvěru
• Vykazuje reálné percepce a dovednosti
• Vykazuje sebenáhled a humor
• Má sjednocenou filozofii života

K pojímání lidského naturelu

• Zdůraznění principu svobody
• Lidské bytosti fungují racionálně
• Jeho teorie je spletitým propojením holistických a elementaristických přístupů
• Předpokládá dokonalou vyváženost role konstituce a prostředí
• Změnitelnost a neměnnost mají v jeho koncepci stejné zastoupení
• Zdůrazpuje jedinečnost

• Psychologie se stane plně vědeckou jen když bude s to zacházet s problémy individuální jedinečnosti

• V jeho koncepci je obsaženo hledisko proaktivity

• Lidé žijí ve světě budoucích cílů, životních ambicí a z nich pramenících snah

• Jeho přístup staví na principu heterostázy
• Věda sama o sobě nemůže dospět k úplnému porozumění lidské povaze

• Zdůrazpuje heuristický realismus

• Hlavní překážkou v odhalování lidské povahy je skutečnost, že rysy nejsou přímo pozorovatelné