Ferdinand de Saussure: Porovnání verzí
m |
|||
| (Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | '''Ferdinand de Saussure''' byl švýcarský jazykovědec, filosof, profesor na univerzitě v Ženevě a také jeden ze zakladatelů [[Strukturalismus (Lingvistika)|strukturalistické lingvistiky]]. Jeho myšlení výrazně podpořilo pokrok v lingvistice 20. století. Navázali na něj autoři jako je [[Claude Lévi-Strauss|'''Claude Lévi-Strauss''']], [[Edward Sapir|'''Edward Sapir''']] nebo [[Noam Chomsky|'''Noam Chomsky''']]. | |
| − | |||
| − | '''Ferdinand de Saussure''' byl švýcarský jazykovědec, filosof, profesor na univerzitě v Ženevě a také jeden ze zakladatelů strukturalistické lingvistiky. Jeho myšlení výrazně podpořilo pokrok v lingvistice 20. století. Navázali na něj autoři jako je Claude Lévi-Strauss, Edward Sapir nebo Noam Chomsky. | ||
== Život == | == Život == | ||
| − | Ferdinand de Saussure se narodil 26. listopadu 1857 ve švýcarské Ženevě. Pocházel ze staré a vzdělané rodiny, jeho otec byl významný zoolog, geolog a entomolog, jeho dědeček (Horace Bénédicte) byl profesorem filosofie a přírodních věd a strýc Théodore byl starostou Genthodu a zabýval se i francouzským jazykem. Ferdinand de Saussure měl vždy zájem o lingvistiku, už ve dvanácti letech četl lingvistická díla o původu indoevropštiny a v pouhých patnácti letech už se pokusil o nalezení společného jmenovatele řady indoevropských jazyků. <ref name="kniha">SAUSSURE, Ferdinand de. <i>Kurs obecné lingvistiky</i>. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s.</ref> Aby | + | [[Soubor:Ferdinand_de_Saussure.jpg|thumb|left|upright 2|Ferdinand de Saussure]] |
| + | Ferdinand de Saussure se narodil 26. listopadu 1857 ve švýcarské '''Ženevě'''. Pocházel ze staré a vzdělané rodiny, jeho otec byl významný zoolog, geolog a entomolog, jeho dědeček (Horace Bénédicte) byl profesorem filosofie a přírodních věd a strýc Théodore byl starostou Genthodu a zabýval se mimo jiné i francouzským jazykem, o kterém napsal odbornou knihu. Ferdinand de Saussure měl vždy zájem o lingvistiku, už ve dvanácti letech četl lingvistická díla o původu indoevropštiny a v pouhých patnácti letech už se pokusil o '''nalezení společného jmenovatele řady indoevropských jazyků'''. <ref name="kniha">SAUSSURE, Ferdinand de. <i>Kurs obecné lingvistiky</i>. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s.</ref> Aby navázal na rodinnou tradici, začal v roce 1875 '''studovat chemii a fyziku''' na univerzitě v Ženevě, ale po krátké době zjistil, že pro tyto obory nemá vlohy. Přenesl tedy svůj zájem do '''filosofie, dějin umění a jazykovědy''' a už ve svých osmnácti letech se stal jedním ze členů '''Pařížské lingvistické společnosti'''.<ref name="prace">BENEŠOVÁ, Aneta. <i>Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus</i>. Praha, 2014, 43 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130138804</ref> V roce 1876 přešel na čtyři roky studovat do Lipska, které bylo jedno z tehdejších lingvistických center Evropy.<ref name="kniha"/> Po krátkém pobytu v Litvě a Paříži se nakonec (v roce 1891<ref name="kniha"/>) nastálo vrátil do své rodné Ženevy, kde se oženil s Marií Faeschovou<ref name="prace"/> a stal se '''profesorem historie, srovnávací indoevropeistiky, sanskrtu aj.''' Zemřel 22. 2. 1913.<ref name="kniha"/> V jeho životě je '''několik nedoložených období''' a chybí jakékoli dílo, které by detailně mapovalo jeho život (nejvíce se tomu blíží ''Biografické a kritické poznámky o Ferdinandovi de Saussurovi'' od [[Tullio de Mauro|Tullia de Mauro]], které původně doprovázaly italské vydání ''Kursu obecné lingvistiky''). | ||
| − | [[ | + | == Dílo == |
| + | Jméno Ferdinanda de Saussura je nejčastěji spojováno s knihou ''Cours de linguistique générale'' ('''''Kurs obecné lingvistiky'''''), která je sestavena z poznámek studentů, kteří chodili na jeho přednášky mezi lety 1907 až 1911<ref name="prace"/> (knihu sestavili jeho žáci [[Charles Bally]] a [[Albert Séchehaye]]). Publikování této knihy (1916<ref name="kniha"/>)je považováno za začátek [[Strukturalismus (Lingvistika)|strukturalistické lingvistiky]] 20. století<ref><i>Ferdinand de Saussure: Swiss linguist</i> [online]. London: Encyclopædia Britannica, 2014 [cit. 2015-12-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/ferdinand-de-saussure</ref>, ale vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné poznámky přímo Ferdinanda de Saussura, je tato kniha pouze jakýmsi shrnutím jeho myšlenek, jak je pochopili studenti. Z francouzštiny byla kniha přeložena [[František Čermák|'''Františkem Čermákem''']], který také napsal doplňující poznámky a úvod a sestavil také bibliografii a rejstřík. Úvodní slovo pro české vydání napsal [[Vladimír Skalička|'''Vladimír Skalička''']]. | ||
== Hlavní myšlenky == | == Hlavní myšlenky == | ||
| − | + | [[Soubor:Saussure-ei.svg|thumb|right|''Signifié'' – představa stromu, ''signifiant'' – pojem ''strom'']] | |
| − | + | Na základě myšlenek ''Kursu obecné lingvistiky'' vznikly minimálně tři lingvistické školy (pražská, kodaňská a ženevská).<ref name="kniha"/> V textu jsou nejprve vysvětleny pojmy, o které se strukturalismus opírá – řeší se zde rozdíly mezi jazykem (''langue''), řečí (''langage'') a mluvou (''parole''), mezi důležité části knihy patří i kapitola o synchronním a diachronním přístupu k jazyku a obecně o jazyku, který se dá chápat jako systém znaků. | |
| − | == | + | === Teorie jazykového znaku === |
| − | + | Jednou ze základních teorií, které Saussure (respektive jeho studenti) v ''Kursu'' vykládá, je '''teorie jazykového znaku'''. Jazykový znak je podle něj sloučením dvou složek psychické povahy, které jsou spojeny pomocí asociace v našem mozku. Jde tedy o kombinaci ''pojmu'' a ''akustického obrazu''. Později termíny ''pojem'' a ''akustický obraz'' nahrazuje výrazy ''označované'' (''signifié'') a ''označující'' (''signifiant'').<ref name="prace"/> | |
| + | === Arbitrárnost a lineárnost znaku === | ||
| + | '''Arbitrárnost''' a '''lineárnost''' jsou základními vlastnostmi znaku. Arbitrární povaha naznačuje jeho prvotní libovolnost, tedy že nemá žádný vztah k označujícímu. Lineárnost znamená, že znaky na sebe vždy musí navazovat, aby výpověď proběhla v čase a nabyla určitého rozsahu, který můžeme měřit pomocí linií.<ref name="prace"/> | ||
== Reference == | == Reference == | ||
| Řádek 18: | Řádek 20: | ||
=== Použitá literatura === | === Použitá literatura === | ||
| − | + | * BENEŠOVÁ, Aneta. <i>Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus</i>. Praha, 2014, 43 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130138804 | |
| + | * <i>Ferdinand de Saussure: Swiss linguist</i> [online]. London: Encyclopædia Britannica, 2014 [cit. 2015-12-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/ferdinand-de-saussure | ||
| + | * SAUSSURE, Ferdinand de. <i>Kurs obecné lingvistiky</i>. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s. | ||
Aktuální verze z 16. 12. 2015, 21:20
Ferdinand de Saussure byl švýcarský jazykovědec, filosof, profesor na univerzitě v Ženevě a také jeden ze zakladatelů strukturalistické lingvistiky. Jeho myšlení výrazně podpořilo pokrok v lingvistice 20. století. Navázali na něj autoři jako je Claude Lévi-Strauss, Edward Sapir nebo Noam Chomsky.
Obsah
Život
Ferdinand de Saussure se narodil 26. listopadu 1857 ve švýcarské Ženevě. Pocházel ze staré a vzdělané rodiny, jeho otec byl významný zoolog, geolog a entomolog, jeho dědeček (Horace Bénédicte) byl profesorem filosofie a přírodních věd a strýc Théodore byl starostou Genthodu a zabýval se mimo jiné i francouzským jazykem, o kterém napsal odbornou knihu. Ferdinand de Saussure měl vždy zájem o lingvistiku, už ve dvanácti letech četl lingvistická díla o původu indoevropštiny a v pouhých patnácti letech už se pokusil o nalezení společného jmenovatele řady indoevropských jazyků. [1] Aby navázal na rodinnou tradici, začal v roce 1875 studovat chemii a fyziku na univerzitě v Ženevě, ale po krátké době zjistil, že pro tyto obory nemá vlohy. Přenesl tedy svůj zájem do filosofie, dějin umění a jazykovědy a už ve svých osmnácti letech se stal jedním ze členů Pařížské lingvistické společnosti.[2] V roce 1876 přešel na čtyři roky studovat do Lipska, které bylo jedno z tehdejších lingvistických center Evropy.[1] Po krátkém pobytu v Litvě a Paříži se nakonec (v roce 1891[1]) nastálo vrátil do své rodné Ženevy, kde se oženil s Marií Faeschovou[2] a stal se profesorem historie, srovnávací indoevropeistiky, sanskrtu aj. Zemřel 22. 2. 1913.[1] V jeho životě je několik nedoložených období a chybí jakékoli dílo, které by detailně mapovalo jeho život (nejvíce se tomu blíží Biografické a kritické poznámky o Ferdinandovi de Saussurovi od Tullia de Mauro, které původně doprovázaly italské vydání Kursu obecné lingvistiky).
Dílo
Jméno Ferdinanda de Saussura je nejčastěji spojováno s knihou Cours de linguistique générale (Kurs obecné lingvistiky), která je sestavena z poznámek studentů, kteří chodili na jeho přednášky mezi lety 1907 až 1911[2] (knihu sestavili jeho žáci Charles Bally a Albert Séchehaye). Publikování této knihy (1916[1])je považováno za začátek strukturalistické lingvistiky 20. století[3], ale vzhledem k tomu, že se nedochovaly žádné poznámky přímo Ferdinanda de Saussura, je tato kniha pouze jakýmsi shrnutím jeho myšlenek, jak je pochopili studenti. Z francouzštiny byla kniha přeložena Františkem Čermákem, který také napsal doplňující poznámky a úvod a sestavil také bibliografii a rejstřík. Úvodní slovo pro české vydání napsal Vladimír Skalička.
Hlavní myšlenky
Na základě myšlenek Kursu obecné lingvistiky vznikly minimálně tři lingvistické školy (pražská, kodaňská a ženevská).[1] V textu jsou nejprve vysvětleny pojmy, o které se strukturalismus opírá – řeší se zde rozdíly mezi jazykem (langue), řečí (langage) a mluvou (parole), mezi důležité části knihy patří i kapitola o synchronním a diachronním přístupu k jazyku a obecně o jazyku, který se dá chápat jako systém znaků.
Teorie jazykového znaku
Jednou ze základních teorií, které Saussure (respektive jeho studenti) v Kursu vykládá, je teorie jazykového znaku. Jazykový znak je podle něj sloučením dvou složek psychické povahy, které jsou spojeny pomocí asociace v našem mozku. Jde tedy o kombinaci pojmu a akustického obrazu. Později termíny pojem a akustický obraz nahrazuje výrazy označované (signifié) a označující (signifiant).[2]
Arbitrárnost a lineárnost znaku
Arbitrárnost a lineárnost jsou základními vlastnostmi znaku. Arbitrární povaha naznačuje jeho prvotní libovolnost, tedy že nemá žádný vztah k označujícímu. Lineárnost znamená, že znaky na sebe vždy musí navazovat, aby výpověď proběhla v čase a nabyla určitého rozsahu, který můžeme měřit pomocí linií.[2]
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 BENEŠOVÁ, Aneta. Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus. Praha, 2014, 43 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130138804
- ↑ Ferdinand de Saussure: Swiss linguist [online]. London: Encyclopædia Britannica, 2014 [cit. 2015-12-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/ferdinand-de-saussure
Použitá literatura
- BENEŠOVÁ, Aneta. Vliv Ferdinanda de Saussura na francouzský strukturalismus. Praha, 2014, 43 s. Dostupné také z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130138804
- Ferdinand de Saussure: Swiss linguist [online]. London: Encyclopædia Britannica, 2014 [cit. 2015-12-16]. Dostupné z: http://www.britannica.com/biography/ferdinand-de-saussure
- SAUSSURE, Ferdinand de. Kurs obecné lingvistiky. 1. vyd. Praha: Odeon, 1989, 467 s.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
