Verbální komunikace

VERBÁLNÍ KOMUNIKACE

Verbální komunikací je míněno vyjadřování pomocí slov, prostřednictvím jazyka. Verbální komunikace může být přímá nebo zprostředkovaná, mluvená nebo psaná, živá nebo reprodukovaná. Je nezbytnou součástí sociálního života a je nezbytnou podmínkou myšlení. Kdokoliv je delší dobu nějakým způsobem separován, bez možnosti komunikace s jinými lidmi, prožívá to jako deprivaci. Dále je důležité vědět, že při jakékoli komunikaci je význam slov vždy dotvářen neverbálními prostředky a svrchním tónem řeči.

Jedná se o mezioborový pojem, jímž se zabývají jednotlivé vědní oblasti, a to zejména: a) lingvistika - jazykověda - věda zabývající se zkoumáním jazyka, jeho užíváním, vývojovými zákonitostmi a jeho vztahem k mimojazykové realitě. b) filologie - věda zkoumající jazyk, literaturu a ústní lidovou slovesnost určitého národa na základě literárních a historicko-kulturních děl a památek. c) filozofie- věda o bytí světa a existenci člověka, o jeho poznávání pravdy a mravním jednání, o základním a nejobecnějším pojetí vývojových zákonitostí v určité oblasti lidského poznání nebo lidské činnosti. Z hlediska komunikace jsou významné subdisciplíny jako: sémiotika, sémantika, logika.

Výhodou ústní verbální komunikace je možnost okamžité zpětné vazby, pružnost komunikace a identifikace neverbálních i emočních signálů a prvků. Nevýhodou ústní komunikace je náročnost na čas, vliv komunikačních šumů a bariér. Významným faktorem verbální komunikace jsou slova, která používáme. Volba vhodných slov výrazně ovlivňuje naše myšlení, jednání, pochopení partnerem, ovlivňuje myšlení partnera a celkovou komunikační atmosféru včetně aktivních výsledků komunikace. Ve verbální komunikaci se obvykle rozeznávají dvě úrovně komunikační roviny (racionální a emocionální), dva druhy komunikace (formální a neformální), řada komunikačních stylů (koncepční, koverzační, operativní, vyjednávací, vylákávácí a ostatní).

Rozdíly mezi komunikačními rovinami, druhy a styly jsou dány účelem komunikace, společenským postavením a emocemi

Tyto rozdíly jsou rozděleny do několika skupin: a) racionální komnikace - je základem komentování, z celého průběhu komunikace se oddělují jakékoliv emoce. b) emocionální komunikace - pocit z partnera, způsob a forma sdělení, emoční extrémy (křik, pláč, hysterie). c) formální komunikace - je plánovaná, má stanoveny specifické cíle, jejímy příklady mohou být přijímací pohovory s uchazeči o zaměstnání nebo poskytování poradenských služeb. d) neformální komunikace - velmi nenáročná na přípravu, vyskytuje se mnohem častěji než formální komunikace, do této komunikace patří telefonní rozhovory, rozhovory s kolegy na stejné hierarchické úrovni nebo nezávazné povídaní. e) konvenční komunikační styl - za cíl má dodržovat společenské zvyklosti, normy a ustanovení, zásady morálky dané společnosti nebo společenské vrstvy. f) konverzační styl - používá se pro výměnu informačních zajímavostí, při snaze popovídat si a pobavit se. g) operativní styl - slouží k řešení a vyřešení pracovních záležitostí a problémů. h) vyjednávací styl - má za cíl dosáhnout vyřešení určitého úkolu s tím, že obě jednající strany jsou postaveny na stejnou úroveň. ch) vylákavací styl - má za cíl získat informace, které nám partner nechce nebo nemůže poskytnout. i) osobní styl - sděluje vnitřní pocity a osobní představy a problémy, u tohoto stylu jsou silně zastoupeny emoce.

Paralingvistika

Paralingvistika je vědní obor, který zkoumá doprovodné rysy verbální komunikace. Jedná se o mimojazykový faktor, který dokresluje verbální komunikační projev a v řadě případů i charakterizuje osobnost mluvčího. Mezi základní prvky patří například hlasitost projevu, kvalita řeči, věcnost hovoru, výška tónu v hlasu, objem řeči, barva hlasu intonace, pomlky, plynulost řeči, frázování, rychlost řeči, chyby v projevu.

Typy verbální komunikace

Typů je několik, zde je zmíněno několik z nich:

1. konverzace - je nastoleno určité téma a lidé o něm hovoří - konverzují. V konverzaci by měli účastníci dbát na dodržování pravidel komunikace. Konverzace může být osobní nebo i elektronická.
2. rozhovor - patří k podstatným znakům osobního styku lidí. Týká se nějakého problému, situace a času. Dochází v něm k výměně informací.
3. dialog - tento způsob komunikace je nejvyšší formou osobního rozhovoru a sociální komunikace. Podstatným znakem dialogu je předávání slova a výměna rolí, naslouchání, návaznost odpovědí na otázky.
4. diskuze - rozprava, rozhovor, debata, které vyjadřují stav pochyb, nejasnosti nebo vznik nových poměrů.
5. projev - veřejné vystoupení k velkému počtu posluchačů, mluvenou monologickou formou.
6. prezentace - cílený a účinný přenos informací.
7. pohovor - probíhá jako diskuze, výměna názorů, obě strany sdělují informace, jsou tázány a odpovídají.