Znakový jazyk

Znakový jazyk

Znakový jazyk je plnohodnotný, přirozený komunikační systém, vytvářený pomocí specifických vizuálně pohybových prostředků: tvary rukou, jejich pohyby umístěním v prostoru ,mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu. Znakový jazyk se vytvářel spontánně v jednotlivých komunitách neslyšících a dále se rozvíjel. Znakový jazyk není univerzální, v každé zemi se liší. Uživateli znakového jazyka jsou převážně lidé se sluchovým postižením, jejich rodina a přátelé. Využívají ho též i tlumočníci nebo lidé s poruchou řeči.

Terminologie

• znakový jazyk
  
• znakovaný jazyk
  
• prstová abeceda
  
• znaková řeč
  

Znakový jazyk

Neslyšící mají v každé zemi svůj národní znakový jazyk, který je zcela nezávislý na jazyku dané země. Má vlastní gramatiku, syntax, slovní zásobu i neverbální složku jazyka. To, co se nám může jevit jako grimasy a škleby, je pro neslyšící totéž, jako například pro nás změna přízvuku či tón hlasu.Znakový jazyk může od ostatních jazyků slova přejímat, ale rozhodně je to nečiní na nich závislým. Znakové jazyky mají i vlastní dialekty. Povšimnout si toho můžeme například v českém znakovém jazyce, kdy rozdílně znakují Pražští neslyšící, Plzenští nebo Ostravští. Existují i rasové odchylky, které můžeme zaznamenat především na starší generaci černošských neslyšících hlavně na jihu USA. Znakový jazyk se v každé zemi vytvářel samostatně, není univerzální. Jsou znakové jazyky, které se využívají ve více zemích jako například Americký znakový jazyk se využívá i v anglicky mluvící části Kanady.