Diskuse:Artikulace

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Artikulace

[-ty-, lat.] 

členění na články, části, z lat. articulus – článek

1. lingvistika: koordinovaná činnost mluvidel vedoucí k vyslovení
2. anatomie: obecné označení pro spojení kostí (chrupavek) pojivovými tkáněmi
3. hudba: způsob, jakým po sobě následují jednotlivé tóny hlasu hudební skladby; tóny mohou být spojovány (legato, legatissimo), nebo oddělovány (tenuto, non legato, staccato)
4. teorie grafů: uzel neorientovaného grafu, z něhož vycházejí dvě různé hrany, které současně nepatří žádné kružnici grafu
5. hovorově : stanovení, vyslovení, formulování [1]

Tvorba hlásek, článkování řeči. Artikulací se zabývá artikulační fonetika. Zkoumá proces vzniku řeči, fyziologii a funkci artikulačních orgánů.

Artikulační orgány
[2]

aktivní:

• dolní a horní (méně) ret - uzavírání ústní dutiny
• spodní čelist - čelistní úhel, vysunutí
• jazyk - hrot, hřbet (přední, střední, zadní), kořen
• měkké patro s čípkem
• hlasivky

pasivní:

• horní a dolní zuby
• dáseň (artikulační základna)
• tvrdé patro

Fáze výslovnosti hlásky[2]

1. Intenze - přechod artikulačních orgánů z klidového postavení do postavení potřebného k vyslovení potřebné hlásky
2. Tenze - setrvání mluvidel ve vyslovovacím postavení
3. Detenze - návrat mluvidel do klidové polohy

Intenze a detenze se v řeči prolínají, čímž dochází k ovlivňování kvality artikulace (spodoba - v češtině jako jediné povolené ovlivňování), v krajním případě až k nevyslovování některých hlásek (setřená výslovnost, polykání hlásek).

Kvalita artikulace je často ovlivněna emocionalitou mluvčího, deformuje se nebo je záměrně zvýrazňována. Časově omezená neschopnost jedince zajistit odpovídající artikulační práci mluvidel je emotivním znakem při prožívání trémy. Projevuje se např. častým přerušováním výpovědi, přeříkáváním, zakoktáváním, ztrátou funkční perspektivy, zpomalováním tempa, zbrklou nebo nevýraznou artikulací.[5]

Rychlost artikulace je podmíněna složitostí morfologické struktury slov, ale je jevem individuálním. Např. školení profesionální mluvčí mohou mít vyšší tempo artikulace (měřeno počtem slabik za vteřinu) . Vysoké tempo řeči může deformovat artikulaci. Spolu s nedostatkem pauz znesnadňuje špatná artikulace pochopení obsahu sdělení.[4]

Správná artikulace, dostatek pauz, správné tempo a modulace jsou součástí působení na posluchače, který z projevu získává informace nejen o rétorických dovednostech mluvčího. Tyto neverbální složky fungují jako metakomunikační klíč.

Artikulační báze se na základě osvojování mateřského jazyka ustaluje u dítěte kolem 7. roku. Tato souhra artikulačních pohybů, způsob koordinace artikulační práce, je charakteristická pro jednotlivé jazyky. Sluchem lze rozlišit i rozdíly mezi regiony v rámci jednoho jazyka. Artikulační báze mateřského jazyka následně ovlivňuje naši výslovnost v cizích jazycích. [5]

Vývoj artikulace u dětí[3]

Pro dobrý vývoj artikulace fungují osvědčené průpravné postupy. Navození správné hybnosti mluvidel je jedním ze základních předpokladů.

U dětí je artikulace ve vývoji, často dochází k odeznění odchylek.

Součástí normálního vývoje artikulace jsou vývojové náhrady hlásek (L – R, Ř – Š, S). Např. hláska L bývá často v určitém období využívána jako náhradní hláska za R. Nesprávný vývoj L často zablokuje možnost plynulého vývoje artikulace k utvoření správného zvuku R (neub)

Odchylky v artikulaci:

• mogilálie – vynechání hlásky
• paralálie – nahrazení hlásky jinou
• imprecizní (nedbalá) výslovnost

• dislalie –trvalé zafixování percepčně – motorického vzoru hlásky způsobem odlišným od artikulační normy českého jazykového prostředí;

Pojem dislalie je nadužíván, často mechanicky diagnostikován. Kvalitní diagnostika má klíčový význam pro vývojově zaměřenou terapeutickou pomoc.

Diagnostiku odchylek artikulace u dětí
[3]

1. Artikulační poruchy – produkce konstantních záměn či odchylek (cca 12,5 %)
2. Opožděný vývoj fonologického rozlišování (cca 57,5 %)
3. Stabilní fonologické poruchy – odchylky vývojového charakteru, ale i konstantně produkované nevývojové odchylky (cca 20,6 %)
4. Nekonstantní fonologické poruchy – různé varianty odchylek při opakovaném užití stejných slov (cca 9,4 %) [3]

Nápravou poruch artikulace se zabývá logopedie.

Reference:

1]↑Malá československá encyklopedie: I. svazek A - Č. 1. Praha: ACADEMIA, 1984., str. 245 – 246

2]↑Hlasová cvičení Studijní materiál k přednáškám a cvičením Komunikativní dovednosti: Artikulace [online]. 18.1.2014 [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://www.jsinfo.cz/index.htm

3]↑NEUBAUER, Karel. Artikulace a fonologické rozlišování hlásek: jak předcházet rozvoji odchylek výslovnosti u dětí. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Tobiáš, 2011, 63 s. ISBN 978-80-7311-118-2.

4]↑BALKÓ, Ilona. Časová modulace souvislé řeči jako objekt fonetického experimentu. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2010, 118 s. Acta Universitatis Purkynianae. ISBN 978-80-7414-309-0.

5]↑Fonetika a fonologie [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2016-01-03]. Dostupné z: http://is.muni.cz/elportal/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/index.html