Terapie sexuálních deviací

• pokud vycházíme z esencialistického (nativistické pojetí) modelu sexuálních deviací, jsou zde tyto podmínky:

1. deviace jsou založeny na vrozených dispozicích
2. jsou celoživotní záležitostí a neměnné (nejdou změnit léčbou či trestem)
3. neexistuje kontinuum mezi normalitou a deviaci

• deviace tedy neumíme vyléčit, umíme ji pouze léčit → neumíme změnit sexuální preferenci, umíme ho jen adaptovat, aby mu to nečinilo problémy
• treatment of sexual offenders - léčba sexuálních delikventů → tak je to
• všude ve světě, u nás je léčba sexuálních deviantů
• ve světě mají také horší výsledky
• u nás vznikl model komplexní léčby sexuálních deviantů v 70. letech
• postup:

1. trestný čin → pošlou člověka ke znalci (sexuolog, psychiatr) → ten zjistí, zde je nebo není deviantní
2. není deviantní → soud → trest
3. je deviantní → soud → konstatuje se podstatně snížená ovládací schopnost → nižší sazba trestu + léčba

• léčba může být ambulantní u lehčích prohřešků, nebo ústavní (nástup po vykonání trestu nebo ve výkonu trestu - Kuřimi), která potom přejde do ambulantní
• specializované sexuální oddělení → první v roce 1976, které založila Zimanová a Hubálek v Horních Beřkovicích, vytvořili systém léčby, který se rozšířil (dále Kosmonosy, Želiv, Bohnice, Brno - Černovice, Opava)
• hlavní léčebnou metodou v těchto oddělení je psychoterapie → komunitní léčba podle modelu SUR (Skála, Urban, Rubeš)

Model léčby sexuálních deviantů v ČR

cíle:

• úprava chování v nejširším slova smyslu (nejen v sexuálním smyslu, protože často přicházení z vězení a jsou maladaptováni)
• získávání informací o sexualitě (jak o normální sexualitě, tak o deviantní, aby mohli srovnávat), o alkoholu a drogách (protože jsou často přídatnou komplikací)
• náhled, získání náhledu (critical insight) - na základě náhledu si uvědomí svou odlišnost a tak i svou nebezpečnost, základ úspěchu terapie, musí odbourat své obranné mechanismy (nejčastěji racionalizace), důležité v tomto ohledu je vytvoření empatie (porozumění) při té terapii
• posílení vědomé kontroly - aby dovedli rozeznat události, které končí tím deliktem
• změna postojů u pacientů - měli by si vytvářet altruistické, prosociální, symetrické postoje; mají totiž tendenci přebírat negativní postoje od populace (jsem pedofil, jsem odpad společnosti)
• sexuální adaptace - sexuologický cíl, snižuje to pravděpodobnost sexuální recidivy, adaptace na netrestné formy sexuální realizace, pacient si vybere svůj sexuální cíl a na ten se začne adaptovat, ideální je, když se povede adaptovat na (ne)koitální formy s dospělou osobou, jinak je cílem masturbační aktivita s deviantními představami, pokud ani toto není možné, vede se pacient k deviantní ale sociálně netrestné aktivitě, v nejhorším případě musí být dočasně (léky, hormony) nebo trvale (kastrace) tlumen
• sociální reintegrace - přišli z vězení, nemají byt, práci, přátelé - pomoci jim, hodně pacientů se třeba až během léčby vyučí

jak těchto cílů dosahovat:

1. správná diagnostika - základní věc pro léčbu, určit co mu je; tím, že se to během léčby sleduje, jak na tom je, dává mu to dobrou zpětnou vazbu
2. specializace léčby - máme specializované oddělení, to není všude ve světě
3. komplexnost léčby - pacienti mají všichni skupinovou psychoterapii, režimovou terapii a farmakoterapii (hormonální útlum) + sociální opatření; celé je to založené na té komunitní léčbě

Terapie

• funguje zde skupinová terapie, nikoli individuální, protože ta skupina stejně postižených mu více rozumí než nedeviantní terapeut
• více si rozumí
• nastolí silné morální standardy
• umí lépe rozbít obrany
• v ambulantní léčbě se používá supportivní/podporující terapie
• v terapii jeden mužský a jeden ženský terapeut jako model rodičů (mohou se tam odžít nějaké nedořešené záležitosti) a jako model symetrie mužského a ženského soužití
• je důležité zařadit také prvky rodinné a partnerské terapie

Behaviorální terapie

• na základě učení, cílem je změna chování (nikoli vnitřní změna)
• systematická desenzibilizace (na léčbu interpersonálních fobií)
• averzivní terapie - už se nepoužívá, měla dočasný účinek
• skrytá senzibilizace - přeměnit deviantní situaci do konkrétních představ, přenesení do roviny představ, musí vizualizovat ty deviantní situace a následky, které to přinese a pak si má představit, jak se má vyhnout těm negativním následkům
• terapie studem (shame aversion therapy) - už se také nepoužívá, protože je založena na plánovaném zraňování sebeúcty
• zástupná senzitizace - např.: se pacientům promítli videa, kde je znásilnění ženy, pak pronásledování pachatele davem, jeho potrestání → měli by si to zástupně prožít a pak se toho vyvarovat
• podmiňování obsahu fantazií při masturbaci
• přesycení - úmyslně se vyvolány nežádoucí reakce tak dlouho, že dojde k únavě mozkových center (např.: fetišistu zavřeli na týden se spoustou kalhotek a podprsenek a měl pořád onanovat a dělat si čárky, kolikrát to udělal)
• vytvoření nesexuální dominanty - dát tělu silnější podnět, než je ten sexuálně deviantní, čímž je bolest (ve chvíli, kdy hrozí recidiva, má si ublížit, aby se zabýval bolestí)