Znalosti, vědění a knihovnictví/old

Wikinomie, masová kolaborace, peer production, virtuální komunity, kolaborace, sociální média jako informační zdroje, tvorba a sdílení dokumentů. Současné trendy v indexaci, popisu a vyhledávání informací a jak s nimi pracují akademické knihovny. Informace ve vědě a výzkumu.

wikinomie konference 2010 - http://www.wikiskripta.eu/index.php/U%C5%BEivatel:CeSt/podklady , http://www.wikinomie.cz/konference/

• D. Tapscott & A. Williams: Wikinomics : how mass collaboration changes everything http://dl.cuni.cz/file.php/225/soubory/Wikinomics.pdf -
• Don Tapscott and Anthony D. Williams - The complete summary http://cgis.hbg.psu.edu/articles/Wikinomics_Summary.pdf
• Commons-based peer production (Wikipedia) http://en.wikipedia.org/wiki/Peer_production
• Knowledge environment (Wikipedia) http://en.wikipedia.org/wiki/Knowledge_environment
• D. Atkins: Research Libraries and Digital Library Research for Cyberinfrastructure-enabled Knowledge Communities http://www.communitytechnology.org/products/china_dl_paper.pdf

Přehled

Cílem znalostního prostředí (anglicky „knowledge enviroment“) je usnadnit a vůbec umožnit spolehlivé a stabilní ‚znalostní‘ výstupy. Mezi ty lze řadit například procesy učení, komunikace, rozhodování a podobně. V obecnější rovině platí, že každý učitel, autor nějakého díla, knihovník, či správce databáze je zároveň také tvůrcem znalostního prostředí. Na specializované úrovni pak tyto prostředí potřebují sofistikovanou architekturu (obvykle zahrnující ICT).

Stejně jako všechno, i znalostní prostředí se neustále vyvíjejí. V posledních letech jsme svědky šíření informačních a komunikačních technologií, a silného trendu digitalizace. Na tyto změny by v ideálním případě měly reagovat právě knihovny, nicméně ne vždy k tomu došlo. Řada knihoven internet zejména zpočátku přehlížela, a často k němu přistupovala jako k další množině zdrojů (které je třeba zkatalogizovat), bez ohledu na jeho charakteristiky a specifika.

V současnosti se i knihovny a další instituce snaží adaptovat na novou infrastrukturu, a internet využívají jako jeden ze svých nástrojů. Objevují se také nové trendy jako vznik virtuálních komunit, důraz na sdílenou tvorbu obsahu, a snaha o otevřený přístup k informačním zdrojům. Současně dochází i k propojování různých služeb, a knihovny se pokoušejí integrovat i prvky vědy a výzkumu.

Funkce knihoven se tedy v současném znalostním prostředí mění - není už hlavní co knihovna "vlastní" (ve svých fondech), ale co "poskytuje" či "zpřístupňuje", a jaká je "přidaná hodnota" jejich služeb.

4/21/08 Rylich

Obsah

4/21/08 Slavík

Knowledge management je chápán také jako strategie přetvářející intelektuální vlastnictví, pomáhá ke zlepšení procesů, které lze obtížně strukturovat a které jsou charakteristické nízkou mírou předvídatelnosti. Francis Bacon řekl, že "Znalost je moc". Dnes by se dalo říci, že sdílení znalostí je moc.

Základní terminologie:

Data - soubor objektivních faktů o nějaké události; jsou obvykle uložena v technologickcýh systémech. Sama o sobě neposkytují interpretaci; neříkají nic o vlastní důležitosti, ale jsou důležitá neboť jsou základním materiálem pro tvorbu informací.

Informace - Zpráva, obvykle ve formě dokumentu. Jako každá zpráva má odesílatele a příjemce. Informuje = přináší data, která mají ovlivnit příjemcův názor na věc.

Znalosti - Soubor zkušeností, dovedností, myšlenek, know-how, ale i intuice, očekávání, soudů a kontextových informací, který vytváří rámec pro hodnocení a začlenění nových zkušeností a informací. Mají různý význam a hodnotu v odlišném čase pro různé lidi a organizace. Dělíme je na Explicitní znalosti (kodifikované, psané, vyslovené - lze je jednoduše komunikovat pomocí formálního jazyka) a implicitní (znalosti včleněné do individuální zkušenosti a zahrnující tak nehmatatelné faktory jako osobní důvěra nebo hodnoty - lidská schopnost najít řešení v nejrůznějších situacích a kontextech).

Znalosti a vědění v jednadvacátém století

V současnosti se čím dál tím více akcentuje vliv nových technologií na získávání znalostí. Nastapuje věk "sdílení a kolaborativních prostředí". Miliony lidí každý den editují po celém světě "Wikisítě" (např. tutu naši pidiwiki). Rovněž vznikají virtuální komunity, které často sdílí nevyčíslitelná množství dat. Na "síti" lze již dnes najít v podstatě cokoliv.

Jedním z příkladů kolaborativních prostředí jsou tzn. Peer to peer sítě (také „p2p“) můžeme přeložit jako „rovný s rovným“. Jedná se o způsob zpřístupňování autorského díla prostřednictvím Internetu, který má oproti klasickému zpřístupnění díla prostřednictvím jeho vystavení na k tomu určenému počítači – serveru a vytvoření odkazů na něj, několik výhod. Peer-to-peer sítě „ztrácejí centrální uzlové počítače na významu a libovolná stanice (například počítač koncového uživatele) není pouze pasivním příjemcem dat a služeb (jak je tomu v případě klasického modelu Internetu), ale vystupuje zároveň aktivně v roli serveru a tedy poskytuje dalším uživatelům sítě (byť třeba jen v určitou dobu, kdy je připojen k síti) svá data (například hudební soubory).“ Dalším z příkladů sdílení znalostí po síti jsou tzv. sociální média jakými jsou weblogy např. tento "novomediální" [1], ale i diskusní portály a další.

Akademické knihovny již běžně využívájí Google a většina z nich již služby tohoto vyhledávacího portálu nepovažuje za existenční hrozbu, tak jak tomu bylo ještě do nedávna. Prakticky všechny akad. knihovny v ČR se kromě klasické akvizice tištěných fondů soustředí v čím dál tím větší míře i na akvizice těch elektronických viz např. [2].

Automatické indexace

Problematika automatické indexace se v disciplínách zabývajících se zpracováním textu řeší již od konce 50. let 20.století, kdy začaly být v elektronické verzi dostupné plné texty dokumentů nebo alespoň jejich části (např. abstrakty nebo názvy). V rámci mezinárodního výzkumu a vývoje v této oblasti vznikla řada teoretických, metodických, komparativních a případových studií, které se zabývají možnostmi a účinností různých modelů a technik automatické indexace. Velké úsilí bylo věnováno vytvoření teoretických, resp. koncepčních a funkčních modelů automatické indexace, vývoji metod a technik automatické indexace a tvorbě a testování úspěšnosti konkrétních systémů pro automatickou indexaci.

Přestože se podařilo vyvinout řadu funkčních systémů pro automatickou indexaci, více než čtyřicetiletá snaha zatím nevedla k vývoji systémů, které by byly plně funkční z hlediska ideálních nároků na úplnou automatizaci procesu indexace a na univerzálnost těchto systémů (většina v současnosti fungujících systémů je specificky oborově zaměřená). Intelektuální indexace přináší ve srovnání s řadou automatických procedur (vč. např. latentního sémantického indexování) doposud lepší výsledky. Systémy automatické indexace jsou také částečně účinné mj. proto, že doposud nebyly dostatečně prozkoumány a podrobně popsány všechny intelektuální procesy související s indexačním procesem.

Anotovaná bibliografie

D. Tapscott & A. Williams: Wikinomics : how mass collaboration changes everything

Článek popisuje základní principy a příklady wikinomie, konceptu založeném na sdílení, spolupráci a vzájemné komunikaci všech zainteresovaných skupin. Již nyní se objevují některé služby založené na masové spolupráci (mass-colaboration) uživatelů a společné / sdílené produkci (peer-production) – typickým příkladem je Wikipedie; a se sdílením silně pracují i známé služby jako Frickr, YouTube, MySpace atd. V textu se dále uvádí, že podobné nástroje je možné použít i v klasickém firemním prostředí či v oblasti vědy a výzkumu. Na místo profesionalizace či práce izolovaných skupin je možné generovat informace v globálním měřítku. A nejen to; iniciativy jako „open-source“ umožňují společný vývoj softwaru apod. Lidé po celém světě tedy mohou vzájemně spolupracovat na různých projektech, což umožní posunout vědu i komerční sféru na zcela novou úroveň. Tato určitá „otevřenost“ má samozřejmě i svá rizika – někteří se obávají konkurence (open-source x komerční programy), jiní spatřují v současném trendu sdílení novou formu komunismu. Pravdou také je, že celosvětovou komunikační platformu lze zneužít ke kriminální činnosti nebo i terorismu. Nicméně většinu obav autoři přislíbili v dalším textu rozptýlit, a tvrdí, že nastupující éra wikinomie ovlivní a zkvalitní většinu procesů.

D. Atkins: Research Libraries and Digital Library Research for Cyberinfrastructure-enabled Knowledge Communities

Knihovny byly vždy hlavním zdrojem informací, obsahovaly všechny relevantní zdroje a nabízely k nim přístup (v článku jsou „knihovny“ zastřešujícím pojmem, který lze rozšířit i na archivy, muzea a další instituce). V posledních letech se ale díky nástupu moderních ICT technologií tento obraz mění, a řada knihoven není zcela připravena na novou „digitální“ éru. Vzniká tedy potřeba vzniku efektivnějšího znalostního prostředí, které se v článku nazývá „Cyberinfrastructure-enabled Knowledge Communities“. Ukazuje se, že nejdůležitější již nejsou fondy knihoven, ale obecně přístup k informačním zdrojům. Nejčastější „vstupní branou“ do knihovny je tedy webový portál (výzkumy uvádí, že lidé chodí fyzicky do knihovny až když „není zbytí“). To je samozřejmě dáno důrazem na digitální formu – starší informační zdroje se digitalizují, a velmi rychle také přibývá tzv. „born-digital“ zdrojů, tedy těch, které už jako digitální vznikly. Termín „Cyberinfrastructure“ tedy označuje infrastrukturu založenou na informačních a komunikačních technologiích, která by měla umožnit rychlý a volný přístup k informacím, možnost komunikace a kooperace mezi znalostními institucemi a uživateli, a samozřejmě i zefektivnit samotnou vědu a výzkum. Podobně jako text o wikinomii i zde je určité vize masivní kolaborace na celosvětové úrovni.

Saša Skenderija: Knihovny v nových akademických znalostních prostředích

Problematice knihoven a jejich služeb se věnuje i S. Skenderija ve svém příspěvku ze semináře CASLIN. Jak již zaznělo, znalostní prostředí je jakýsi pomyslný prostor, ve kterém proudí informace, a na jejich základě může vznikat nějaká znalost (tedy tyto informace musejí být sdíleny, přenášeny, komunikovány). Knihovníci a informační pracovníci jsou součástí tohoto prostoru, a měli by se snažit tyto informační toky nějak třídit zpracovávat. Nicméně knihovníci vnímají toto znalostní prostředí poněkud „postaru“. Ačkoliv je v současné době značně ‚prosíťované‘, a primárním zdrojem informací je internet, někteří knihovníci se s tím nedokáží vyrovnat. Od samého počátku totiž internet v podstatě ignorovali a nebrali ho vážně (s tím, že jen knihovny budou zpřístupňovat relevantní zdroje, a že internet pro ně není konkurence) - svým způsobem tedy poněkud „zaspaly dobu“. Dalším problémem je, že prostředí kyberprostoru mění samotné chápání informačních zdrojů (zdrojem může být cokoliv, od novinky na zpravodajském portálu až po příspěvek na blogu či na diskusním fóru). V propojeném prostředí datasféry se navíc redefinuje i samotný pojem informační instituce a informačního požadavku. Není řešením „zkatalogizovat internet“ nebo ho oddělit od knihovních zdrojů. Všechny zdroje jsou naopak propojeny, a vzniká „integrovaná infosféra“.

Saša Skenderija: Od instituce vědění k síťovým znalostním a vzdělávacím prostředím aneb Co mohou a co by měly dělat akademické knihovny budoucnosti

Článek z časopisu Krok se opět vrací ke snaze knihoven a informačních institucí udržet krok s volně přístupnými zdroji („Google-efekt“). Spíše než na vlastnictví fondů je třeba klást důraz na přístup k informačním zdrojům (např. odborné databáze, které volně přístupné nejsou), a stranou by nemělo zůstat i propojování a spolupráce s dalšími subjekty (jinými knihovnami, školami, výzkumem…). Citováno dle Abella: „Role informačních profesionálů v znalostních prostředích je rolí poradce, kouče a usnadňovatele. Moc informačního zprostředkování se posouvá směrem ke koordinátorovi znalostí. Rozhodující však zůstává samotná architektura znalostního prostředí, která umožňuje shromažďování, přenos a využití informací a znalostí.“ V závěru článku je jako praktická ukázka zmíněný příklad Národní technické knihovny, která ve své nové budově plánuje sjednotit fondy a služby třech významných vědecko-technických knihoven, a součástí projektu by měla být „Laboratoř informačních technologií“, jakožto poskytovatel nového druhu informačních služeb a zdrojů. Jedním z cílů je, aby v knihovně probíhal i výzkum či výuka, a všechny služby se tak propojily do funkčního celku.

4/21/08 Rylich

Demostrace

Příklady learning commons a jejich kritické srovnání

4/21/08 Burachovičová

Information Commons je nová koncepce organizace knihoven, která vznikla jako reakce knihoven na nové trendy v oblasti vzdělávání, učení a knihovnictví. Knihovny se snaží zvýšit svou atraktivitu pro uživatele a nalézat vhodnou pozici v době, kdy pouhá fyzická přítomnost dokumentu v knihovně přestává být pro uživatele atraktivní. Information commons se tedy týká nového uspořádání knihoven a jejich propojení s virtuálním prostředím vzdělávacích institucí. V současné době je information commons praktikováno především na amerických univerzitách, kde se knihovny stávají uživatelsky přívětivým prostředím (kde lze nejen studovat), kde je možné získat veškeré informace ke studiu. Information commons je budováno v součinnosti s pedagogy a je zároveň vyslyšen i názor studentů. Knihovna se tak stává prostředím, které se snaží maximálně vyhovět požadavkům svých uživatelů a bere na sebe nejen úlohu zpřístupňování, ale úprav a tvorby dokumentů do požadované formy a zároveň poskytuje veškeré prostředky k výzkumu či tvorbě studijních výstupů.

Pro příklad uvádím odkazy na některé americké univerzity, které snaží zavádět koncept Information Commons v praxi:

Univerzitní knihovna Sheffield – IC bylo zavedeno v roce 2007, knihovna je vybavena mnoha technickými zařízeními, které zjednodušují práci studentů i vyučujících. Zároveň je knihovna vybavena odpočinkovými místnostmi, mnoha specializovanými studovnami, kavárnou nebo například veřejnou sprchou. o http://www.shef.ac.uk/infocommons/index.html

Univerzitní knihovna Murrey Atkins, University of North Karolina at Charlotte Knihovna se dlouhodobě snaží implementovat myšlenku IC a její pracovníci se podílejí na šíření této myšlenky. Knihovna je též špičkově technologicky vybavena a na www stránkách lze nalézt veškeré potřebné informace a odkazy, zajímavý je např. strategický plán knihovny do roku 2010. o http://libweb.uncc.edu/about/

Hardin Library for Health Sciences, University of Iowa – knihovna medicínského zaměření na svých webových stránkách poskytuje veškeré informace nutné ke studiu a zároveň informace o pestrých službách a vybavení knihovny. o http://www.lib.uiowa.edu/commons/

Ústřední knihovna přírodovědecké fakulty, Masarykova Univerzita Brno – nejznámější příklad Information Commons v České republice. Knihovna je výjimečná především pestrou nabídkou zpřístupňovaných databází. o http://www.sci.muni.cz/main.php?stranka=319840&podtext=

1. JEDLIČKOVÁ, Petra. Informační náves aneb information commons v českých knihovnách. Bulletin SKIP. Praha: SKIP ČR. 2006, roč. 15, č. 1. Dostupné z http://skip.nkp.cz/Bulletin/Bull06_107.htm#ti

2. JEDLIČKOVÁ, Petra. Information Commons: myšlenková i fyzická revoluce v knihovnách. Ikaros [online]. 2004, roč. 8, č. 3 [cit. 2008-05-10]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/1588>. URN-NBN:cz-ik1588. ISSN 1212-5075.

3. DRÁBKOVÁ, Kateřina. Informační potřeby, vnímání knihoven a informačních zdrojů ve společnosti (se zaměřením na akademické prostředí). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet knihovnictví, 2007. 110 s. Vedoucí práce Věra Jurmanová Volemanová. Dostupné z <http://www.is.muni.cz/th/74369/ff_m/>

4. DOHNÁLKOVÁ, Zdeňka; JEDLIČKOVÁ, Petra. Ještě bohatší a krásnější: information commons na Masarykově univerzitě v Brně. Ikaros [online]. 2005, roč. 9, č. 10 [cit. 2008-05-10]. Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/2012>.