Jean Piaget

Jean Piaget

Jean Piaget se narodil 9. srpna 1896 v Neuchâtel ve Švýcarsku. Zemřel v Ženevě ve Švýcarsku 16. září 1980.

Byl švýcarským filozofem, přírodním vědcem a především vývojovým psychologem, který se proslavil studiem dětského myšlení a teorií kognitivního vývoje či genetické epistemologie. Soustavným empirickým zkoumáním se pokusil vysvětlit, jak se v dětství vytvářejí základní struktury a předpoklady poznávání, které Immanuel Kant pokládal za apriorní. Jeho soustavná práce se významně přičinila o reformu školního vzdělávání. Největším paradoxem jeho vývojové teorie je rozdělení vývojových stádií dle věku. On sám byl zastáncem kontinuálního vývoje jedince, ale bohužel praxe jej donutila vývoj peroidizovat.

Životopis

Piaget se narodil v Neuchâtelu ve frankofonní části Švýcarska. Jeho otec se jmenoval Arthur Piaget a byl profesorem středověké literatury na Neuchâtelské universitě a jeho matka se jmenovala Rebecca Jackson. Piaget byl nadprůměrně nadané dítě s velkým zájmem o biologii a přírodu, zvlášť jej zajímali měkkýši a ještě před ukončením střední školy publikoval několik prací.

Svou vědeckou kariéru začal, již v jedenácti letech kdy publikoval krátkou práci o albínském vrabci. V průběhu svého života napsal Piaget více než šedesát knih a několik set článků. V roce 1919 obdržel doktorát ze zoologie na Neuchâtelské univerzitě.A na universitách v Curychu (1918–1919) a v Paříži (1919–1921) studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval i dvě práce z filozofie , ale v pozdějším věku je zavrhl. Navíc v tomto období měl velký zájem o psychoanalýzu, která byla v největším rozkvětu.

Roku 1919 se přestěhoval ze Švýcarska do Paříže, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené Alfredem Binetem (tvůrce Binetova testu inteligence). Piaget si všiml při známkování několika inteligenčních testů, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Jeana Piageta tolik nezajímalo, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho

Piaget a jeho rodina

vedlo k myšlence, že v kognitivních procesech se děti podstatně liší od dospělých. Nakonec zveřejnil souhrnnou teorii o tom, jak jednotlivci procházejí několika kvalitativně odlišnými stupni kognitivního vývoje.

V roce 1921 se Piaget vrátil zpět do Švýcarska jako ředitel Rousseauova institutu v Ženevě. V roce 1923 se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay.Měl s ní tři děti (dvě dívky a jednoho syna) u nichž Piaget, již od narození studoval, jak si osvojují jazyk, morální postoje a jak se vyvíjí jejich kognitivní funkce. I díky nim vznikla jeho periodizace vývoje jedince. V roce 1929 přijal místo ředitele International Bureau of Education (IBE) a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku 1968. Každý rok přednášel ředitelské přednášky pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), v nichž vyjadřoval svou představu o edukaci dětí a mládeže.

Jak vidí Piaget dětskou mysl?

Vidí děti jako malé filozofy, či vědce, kteří staví své vlastní teorie na poznání

Piagetova stadia kognitivního vývoje

Piaget v této periodizaci zkoumá, co sytí inteligenci jedince v daném období

Senzomotorické stadium (do 2 let)

• Odlišuje sebe od objektů
• Rozeznává sebe jako aktivního činitele a začíná jednat záměrně --> tahá provázek, aby pohnul hračkou, třese chrastítkem, aby dělalo zvuk

Předoperační stadium (2 – 7 let)

• Učí se užívat jazyk a vytvářet mentální reprezentace objektů pomocí představ a slov
• Myšlení je stále egocentrické, obtížně si uvědomuje hledisko druhých lidí
• Třídí předměty podle jednoho znaku--> dá dohromady všechny červené hračky bez ohledu na tvar, nebo všechny kostky bez ohledu na barvu

Stadium konkrétních operací (7 – 11 let)

• Dokáže logicky uvažovat o objektech, nebo událostech
• Chápe stálost počtu (v šesti letech), množství (v sedmi letech)
• Třídí předměty podle několika znaků a dokáže je seřadit podle jedné vlastnosti --> například velikosti

Stadium formálních operací (11 a více let)

• Dokáže myslet logicky o abstraktních pojmech a systematicky testovat hypotézy
• Zabývá se hypotetickými otázkami, budoucností a ideovými problémy

Pojmy

• Schémata - vzorce chování nebo myšlení, které děti i dospělí používají při zacházení s objekty a událostmi. Mohou být jednoduchá například, když chce dítě dosáhnout na hračku, která je vzdálená, nebo složitá jako jsou matematické operace. Také mohou být behaviorální, jako je ježdění na kole nebo kognitivní jako je třeba kategorizování. Prvotní schémata vznikají na základě vrozených reflexů, mezi nejjednodušší schémata malých dětí patří kousání, bouchání s věcmi, házení, shazování věcí apod. Když se dítě setká s něčím novým, zkouší nejprve použít svá stávající schémata.

• Asimilace- užití schématu na nový objekt a zařazením objektu do stávajícího schématu, ovšem nový poznatek musím překódovat tzv. filtrací nebo modifikací na vstupu tak, aby objekt byl zařaditelný do schématu, nebo je schéma zamítnuto

• Akomodace– používá se, když staré schéma nefunguje na nový objekt (bublinu nelze kousat, s vajíčkem nelze bouchat) Pokud na daný objekt nelze žádné schéma použít, musíme některé z nich modifikovat, ba dokonce celé změnit

• Equilibrace – vyvažování -obnovování rovnováhy mezi požadavky prostředí a mými dovednostmi. A s použitím naučených schémat i vyrovnání se s nestabilitou.

Hodnocení Piagetovy teorie

Jeho teorie způsobila revoluci v nahlížení na kognitivní vývoj dítěte a inspirovala mnoho výzkumů. Ale současné metody však ukázaly, že Piaget v mnohém podcenil schopnosti předškolních dětí. Dítě může být schopno daný úkol řešit, ale chybí mu jiné dovednosti, které jsou v pokusu vedlejší.

• Stálost objektu - nalézt schovanou hračku vyžaduje vedle chápání toho, že objekt stále existuje, také určité motorické dovednosti. Piaget se nezabýval možností, že dítě by mohlo vědět, že objekt nadále existuje, ale nebylo to schopno dokázat jeho hledáním. Novější experimentu dokázaly, že pojetí stálosti objektu se objevuje o 4-5 měsíců dříve, než jak myslel Piaget, dokáží to i děti staré 3,5 měsíce
• Konzervace - schopnost zachování počtu se také objevuje dříve, než předpokládal Piaget. Ukázalo se, že dítě neumí pracovat s pojmy hodně, málo. Pokud byly tyto pojmy nahrazeny jinými, pro dítě srozumitelnými, ukázaly již pětileté děti schopnost konzervace počtu i porozumění principu
• Morální úsudky - děti v předoperačním období pojímají pravidla jako nezrušitelné danosti. Novější výzkumy však ukazují, že dokonce i děti v předoperačním období jsou schopné rozlišit sociální konvence a morální příkazy (krást, lhát je špatné, ale žvýkat při vyučování nebo oslovovat učitele křestním jménem)

Alternativy k Piagetově teorii

Mezi vývojovými psychology existuje shoda, že Piaget podcenil schopnosti dětí. Není však shoda v tom, kterou alternativu k jeho teorii prosazovat

• Přístupy orientované na zpracování informací - popisuje kognitivní vývoj jako postupný vývoj procesů, jako je pozornost a paměť.

• Přístupy zaměřené na získávání znalostí- důraz je kladen na specifické znalosti dítěte; dítě je možná schopné konzervovat, ale nedokáže, to proto, že nechápe význam pojmu "víc".

• Socio kulturní přístupy- použil-li Piaget pojem prostředí, měl na mysli bezprostřední fyzikální prostředí, nikoli širší sociální a kulturní rámec. Přitom dítě se musí naučit také, jakým způsobem vidí jeho kultura realitu, jaké role jsou očekávány

Piagetův vliv na školu

Jean Piaget se v 70. a 80. letech zajímal především o v zdělávání dětí na školách. Tvrdil, že je důležité vše dětem nároně ukazovat na různých pomůckách. Tvořit s nimy tyto pomůcky a vždy dávat pozor aby to dítě dobře pochopilo, případně mu vše vysvětlit. Takto reformoval školství v USA a Evropě. Například Univerzita v Arkansasu navrhuje šest kroků, které by se měli použít při strukturování předoperačního stádia, když uplatňujeme "Piageta" ve třídě

Genetická epistemologie

Vytvořil ji Jean Piaget a pojednává o interdisciplinární vědě, nahrazující gnoseologii. Genetická epistemologie má vlastně nahradit filozofickou teorii poznání. Je nutné ji pochopit jako jistý druh postupu v procesu oddělování věd z filozofie. Avšak tento postup má dvě strany. Na jedné straně je vyjádřením objektivní možnosti vytvořit vědeckou teorii poznání, která se opírá o logiku, metodologii a teorii vědy. Na druhé straně vytlačuje na periferii některé základní problémy silně filozofické, které se nutně při zkoumání poznání vždy objevují, jako je vztah poznání a skutečnosti.

Použitá literatura

1. Atkinson, R. L. a kol. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
2. Hoskovec, J., Nakonečný, M., Sedláková, M. (2002) Psychologie XX. století. Praha: Karolinum
3. Piaget, J. Inhelederová, B. (1997). Psychologie dítěte. Praha: Portál

Zdroje obrázků

1. http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jean_Piaget_in_Ann_Arbor.png
2. http://integratingtech301.pbworks.com/w/page/20021593/Piaget's%20Contribution%20to%20the%20Theory
3. http://epltt.coe.uga.edu/index.php?title=File:Piaget_1.jpg

Externí odkazy

1. Jean Piaget na české wikipedii
2. Jean Piaget na anglické wikipedii

Související články

1. Alfred Binet
2. Lev Vygotskij
3. Kohlbergova stádia morálního vývoje

Klíčová slova

Jean Piaget, Vývoj dítěte, kognitivní vývoj, Alfred Binet, Genetická epistemologie