Racionalismus

Racionalismus

• V 17. a 18. století bylo filozofické myšlení stále výrazněji ovlivňováno rychle se rozvíjejícími přírodními vědami.
• Mnozí významní filozofové byli matematiky a snažili se převést filozofické a psychologické spekulativní myšlení na úroveň velkých přírodních věd.
• Tito filozofové, k nimž patřil především Descartes, Spinoza a Leibnitz, považovali smyslovou zkušenost za nejasnou a nespolehlivou.
• Descartes pokládal za plnohodnotné pouze poznání, které může myslící rozvažování vyjádřit ve zcela průzračných, rozumových, především matematických pojmech. Tito myslitelé založili filozofickou tradici racionalismu.

René Descartes (1596-1650)

• francouzský filozof a matematik, jež měl významný a dlouhodobý vliv na rozvoj západní filozofie a psychologie.
• Descartes vyšel podobně jako Bacon z kritiky dosavadního vědění a způsobu myšlení. Kladl si za cíl vytvořit filozofii, která by byla založena na nesporných rozumových axiómech.
• Descartes na rozdíl od Bacona nedůvěřuje smyslovému poznání
• Teoreticky předpokládá, že člověka může klamat i jeho rozum.
• Descartes doporučuje systematicky pochybovat o všech dosavadních míněních = metodická skepse.
• Autor výroku „Cogito, ergo sum“ (Myslím, tedy jsem).
• Descartovo „cogito“ znamená nejen myšlení, ale také tvrzení, popírání, chtění, odmítání, cítění a představování. Mysl je zcela odlišná od těla
• Jako filozof byl Descartes striktním dualistou.
• Rozlišil dvě rozdílné substance, a to 'ducha, jehož základní vlastností je myšlení; a hmotu, jejímž atributem je rozprostraněnost (rozlehlost).
• Duši chápe jako nehmotnou a nesmrtelnou substanci, která se projevuje především ve vědomí subjektu jako „myslící substance“.
• Tělo je pouhý stroj. Vzájemné propojení duše a těla vysvětluje Descartes mechanisticky v duchu poznatků tehdejší vědy.
• Zvířata jsou stroje, nemají duši, pro popis jejich chování zavedl Descartes pojem reflex.
• V knize Vášně duše popsal Descartes afekty - podle jeho názoru vychází afekty z těla, ale některé mohou být vyvolány také duševním děním.
• Předpokládá, že existuje šest základních afektů: údiv, láska, nenávist, touha, radost a smutek; všechny osttní vznikají jejich kombinacemi
• Doporučuje, abychom škodlivé silné afekty ovládali pomocí vůle a důvtipu.

Odkazy

Použitá literatura

• Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.