Odborný text: Porovnání verzí
Řádek 74: | Řádek 74: | ||
=== Použitá literatura === | === Použitá literatura === | ||
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2001-. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz. | Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2001-. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz. | ||
+ | |||
+ | ===Doporučení literatura=== | ||
+ | ZBÍRAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací. Praha: Linde, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7201-779-9. | ||
+ | VACKOVÁ, Alena. Zásady vypracování odborného textu v českém jazyce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 66 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-1365-9. | ||
===Externí odkazy === | ===Externí odkazy === |
Verze z 13. 6. 2016, 13:12
Odborný text je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.
Obsah
Odborný text
Celistvý, uzavřený, spojitý útvar znakové povahy, který je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat a komunikovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Je kódován jazykovými prostředky a komunikován prostředky zvukovými či grafickými. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.
Odborná práce vs. vědecká práce
Odborná práce představuje ve své "špičkové" podobě dílo autora-znalce určitého oboru, tj. specialisty, experta v daném oboru. Autor v ní pojednává o specifických problémech svého oboru a prokazuje tak své znalosti - tzn. svoji odbornost. Autoři odborných prací obvykle neusilují o učinění objevu, což ovšem neznamená, že by nemohli ve své práci přinést nové a objevné dílčí poznatky. Pokud se tak stane, nebývá to příliš často.
Vědecká práce má všechny atributy práce odborné, což znamená, že její autor musí být též specialistou ve svém oboru a mít hluboké znalosti. Autor vědecké práce však na rozdíl od autora odborné práce přináší ve svém díle zcela nové, originální a dosud nepublikované poznatky, objevy apod., čímž spoluvytváří, doplňuje nebo koriguje (obvykle na základě vlastní výzkumné a poznávací činnosti) soustavu znalostí o zákonitostech a vývoji přírodních a společenských jevů tohoto světa a obohacuje tak poznatkový sytém a teorie svého oboru.[1]
V čem jsou odborné texty jiné než ostatní
K četbě přistupujeme aktivně nebo pasivně. V případě pasivního čtení jde o odpočinkovou beletrii s jednoduchou zápletkou, která nás ve volném čase pobaví. Naopak odborná literatura je nástrojem spolupráce a komunikace mezi badateli a odborníky, kteří rozvíjejí určitý obor lidského poznání. Při studiu odborné literatury musíme textu a problému porozumět a zároveň musíme číst efektivně (účinně). Porozumět textu znamená umět odpovědět na tři základní otázky:
- Jakým problémem se autor zabývá
- K jakým závěrům dospěl
- O co své závěry opírá.
Jakmile textu rozumíme můžeme přistoupit ke kritickému čtení. Zkoumáme logiku a hodnověrnost argumentů, smysluplnost východisek nebo předpokladů, z nichž autor vychází. Efektivnost četby se vyznačuje obeznámením se s texty, které jsou v dané oblasti považovány za základní (klasické) a s texty, které jsou obrazem současné doby o výsledcích bádání. Dále umět zběžně prolistovat a identifikovat pasáže, které jsou v kontextu práce podstatné. Vedení dokumentace o přečtených titulech a pořizování osobních záznamů a poznámek.[2]
Problematika online čtení, elektronický text versus tištěný text
Velkou část nabídky elektronických informačních zdrojů tvoří databáze licencovaných elektronických časopisů a knih.
Nejčastěji citované přednosti elektronického textu jsou:
- archivace
- vyhledávání v textu
- snazší citování
- možnost práce s několika texty najednou (okna)
- text lze zvětšit/zmenšit
- celkově snazší manipulace s textem.[3]
Elektronický dokument
Dokument, který se od tištěných typů dokumentů odlišuje nikoliv obsahovými, ale formálními vlastnostmi, zejména digitálním způsobem záznamu informací a z něho vyplývající větší nezávislostí a oddělitelností obsahu dokumentu od nosiče dat. Digitální uložení informace umožňuje aplikaci operativnějších individuálních metod práce s informacemi (vyhledávání, změny). Pro účely bibliografického popisu elektronických zdrojů se termínem elektronický dokument označuje zdroj, který obsahuje převážně textová data.
Struktura odborné literatury
Tištěné písemné i grafické formy poskytující vědecké, technické a pracovní informace v příslušném oboru se obvykle označují jako odborná literatura tohoto oboru (literatura strojnická, chemická, lékařská, ekonomická, filozofická, manažerská apod.).
Podle formy zpracování se odborná literatura dělí na:
- knihy
- časopisy
- patenty
- normy
- firemní zprávy
- ostatní odbornou literaturu
Podle bibliografického hlediska lze uvedené formy odborné literatury dělit na:
- periodické (např. časopisy)
- neperiodické (např. knihy)
Z hlediska obsahu lze odbornou literaturu dělit na:
- vědeckou
- vědecko-technickou literaturu
- literaturu pro průmysl a praxi
- literaturu pro širokou obec odborníků i laiků
Jako nejúčinnější se jeví rozdělení odborné literatury podle charakteru a účelu. Základním kritériem tohoto rozdělení odborné literatury je stupeň zpracování a utřídění původních vědeckých a odborných výsledků, faktů, dat a informací. Na základě tohoto kritéria dělíme odbornou literaturu obvykle do čtyř skupin:
- primární informační zdroje
- sekundární informační zdroje
- terciální informační zdroje
- ostatní informační zdroje [4]
Odborná literatura
Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.
Odborná publikace
Publikace určená pro jakoukoli odbornou, specializovanou činnost. Patří sem publikace vědecké, odborné, populárně naučné, dále publikace pro potřeby určité profese, encyklopedické publikace všeobecné i speciální, slovníky všeho druhu, učebnice a jiné knižní učební pomůcky, publikace pro zájmovou činnost, sebevzdělání, sborníky ze seminářů, konferencí apod.
Vědecká literatura
Literatura, jež přináší nejnovější vědecké poznatky z určitého vědního oboru či disciplíny nebo shrnuje výsledky dosavadního vědeckého bádání; je určena kvalifikovaným čtenářům.
Naučná literatura
Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.
Odkazy
Reference
- ↑ SPOUSTA, Vladimír et al. Vádemékum autora odborné a vědecké práce: (se zaměřením na práce pedagogické). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 158 s. ISBN 80-210-2387-2.
- ↑ ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. Studijní texty; sv. 34. ISBN 80-86429-40-7.
- ↑ PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. Podnikání a management. ISBN 978-80-85860-22-1.
- ↑ VYMĚTAL, Jan a VÁCHOVÁ, Miriam. Úvod do studia odborné literatury. Vyd. 1. Praha: Orac, 2000. 287 s. Studijní texty Orac. ISBN 80-86199-19-3.
Použitá literatura
Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2001-. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz.
Doporučení literatura
ZBÍRAL, Robert. Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací. Praha: Linde, 2009. 159 s. ISBN 978-80-7201-779-9. VACKOVÁ, Alena. Zásady vypracování odborného textu v českém jazyce. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 66 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-1365-9.