Projekce (psychologie): Porovnání verzí
(Založena nová stránka s textem „'''Projekce''' je psychologický termín, který lze chápat dvěma způsoby: tradičním psychoanalytickým a novějším, obecnějším.<ref name="diagn"…“) |
m |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
== Psychoanalytický význam == | == Psychoanalytický význam == | ||
| − | Původní význam termínu projekce přinesl do psychologii [[Sigmund Freud]] v roce 1894. Šlo o mechanismus obrany proti úzkosti, který umožňuje připsat vlastní (často nevhodné či odmítané) snahy, přání a pocity jiným osobám a okolí.<ref name="diagn" /> | + | Původní význam termínu projekce přinesl do psychologii [[Sigmund Freud]] v roce 1894. Šlo o mechanismus obrany proti [[Úzkost|úzkosti]], který umožňuje připsat vlastní (často nevhodné či odmítané) snahy, přání a pocity jiným osobám a okolí.<ref name="diagn" /> |
== Nepsychoanalytický význam == | == Nepsychoanalytický význam == | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
"Proces, v němž vyšetřovaná osoba promítá obsahy svých duševních procesů navenek mimo sebe, připisuje je jiným nebo je spatřuje v jiných lidech, zvířatech, rostlinách, předmětech či dějích" (s. 217)<ref name="diagn" /> | "Proces, v němž vyšetřovaná osoba promítá obsahy svých duševních procesů navenek mimo sebe, připisuje je jiným nebo je spatřuje v jiných lidech, zvířatech, rostlinách, předmětech či dějích" (s. 217)<ref name="diagn" /> | ||
| − | Na předpokladu projekce jako externalizace chování stojí [[Projektivní metody|projektivní psychodiagnostické metody]], kde konkrétní technika slouží jen jako katalyzátor.<ref name="diagn" /> | + | Na předpokladu projekce jako externalizace [[Chování|chování]] stojí [[Projektivní metody|projektivní psychodiagnostické metody]], kde konkrétní technika slouží jen jako katalyzátor.<ref name="diagn" /> |
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Aktuální verze z 18. 6. 2016, 15:22
Projekce je psychologický termín, který lze chápat dvěma způsoby: tradičním psychoanalytickým a novějším, obecnějším.[1]
Obsah
Psychoanalytický význam
Původní význam termínu projekce přinesl do psychologii Sigmund Freud v roce 1894. Šlo o mechanismus obrany proti úzkosti, který umožňuje připsat vlastní (často nevhodné či odmítané) snahy, přání a pocity jiným osobám a okolí.[1]
Nepsychoanalytický význam
"Proces, v němž vyšetřovaná osoba promítá obsahy svých duševních procesů navenek mimo sebe, připisuje je jiným nebo je spatřuje v jiných lidech, zvířatech, rostlinách, předmětech či dějích" (s. 217)[1]
Na předpokladu projekce jako externalizace chování stojí projektivní psychodiagnostické metody, kde konkrétní technika slouží jen jako katalyzátor.[1]
Odkazy
Reference
Použitá literatura
- Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
