Vývojová diagnostika

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod

• Klinické
  • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti

• • výhody:
    • umožňují komplexnější poznání daného jedince
    • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod

• • nevýhody
    • nejsou standardizované
      • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
      • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky celé určité populace jedinců
      • jsou víc závislé na subjektivním zkreslení jednotlivých pozorovatelů
• Testové