Vývojová diagnostika: Porovnání verzí

Verze z 22. 10. 2016, 15:46

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupněm vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.^[1]

Obsah

1 Metody vývojové diagnostiky
- 1.1 Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod
2 Odkazy
- 2.1 Reference

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody metod

Klinické
- pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
- výhody:
  - umožňují komplexnější poznání daného jedince
  - slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
- nevýhody
  - nejsou standardizované
    - zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
    - neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky celé určité populace jedinců
    - jsou víc závislé na subjektivním zkreslení jednotlivých pozorovatelů
Testové

Odkazy

Reference

↑ Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.

[1] Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.

[1]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 * '''Klinické'''
 ** pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
 ** ''výhody:''
 *** umožňují komplexnější poznání daného jedince
 *** slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
 ** ''nevýhody''
 *** nejsou standardizované