Rychlé čtení

Rychlé čtení, rychločtení, racionální čtení (anglicky: „speed reading“, „rapid reading“), (francouzsky: „lecture rapide") je technika pro zrychlení čtení.

Technika spočívá v tzv. rozšíření zrakového pole, společně se snížením počtu očních fixací v textu; dále pak v omezení tzv. subvokalizace a regrese očního pohybu, tedy vracení se v textu zpět.
Rychlé čtení je vhodné kombinovat s jinými styly čtení, jako čtení „kurzorické“ (anglicky: „skimming“), „informační“, „selektivní“ (anglicky: „skipping“, francouzsky: „lecture d´ecremage“), „statarické“, nebo „kombinované“.

Technika není vhodná pro počáteční učení čtení, např. u dětí, zrovna tak jako u negramotných dospělých.

Technika rychlého čtení má kořeny zejména ve Francii konce 19.století; následně se rozvíjela ve Spojených státech v 1. polovině 20. století a poté v ostatních zemích Evropy, vč. Československa.

Názvosloví, vývoj termínu

Vlastní termín „rychlé čtení“ není zcela ustálen, a to zejména z důvodů různého vývoje vlastní techniky a existence různých metod čtení; termín „rychlé čtení“, resp. spojení těchto slov v jedno „rychločtení“ bývá zaměňováno s názvy jiných metod čtení, jako např. „efektivní“ čtení, resp. čtení „racionální“.
V angličtině je rovněž používáno více názvů pro tuto techniku čtení a to zejména: „speed reading“ a „rapid reading“.
Ve francouzštině je používán zejména název „Lecture rapide„.

Historický vývoj

Čtení, resp. způsob nebo technika čtení je jednak závislá na druhu textu, který je čten – zda jde o text odborný, nebo populární a pak zejm. na druhu písma, kterým je text napsán.
Zejména kanadský filosof Marshall McLuhan se zabýval vlivem druhu písma – zejména abecedního, resp. fonetického na způsob myšlení: např. „ideogram“ je komplexní tvar, resp. výraz a vtahuje všechny smysly do procesu čtení (včetně tištěného ideogramu dnešní Číny) a tedy nedovoluje oddělení smyslů – vytváří asociace; abeceda naopak redukuje současné užití všech smyslů na jediný vizuální kód.
V této souvislosti např. francouzské prameny uvádějí, že Claude-François Lizarde Radonvilliers již v roce 1768 vytvořil pro děti krále metodu kombinující tvar slova s obrázkem představující jeho smysl.

Obecně je však technika rychlého čtení spojována s oftalmologem Emilem Javalem, který koncem 19. století zjistil, že se oči při čtení nepohybují plynule, ale že se vždy na zlomek vteřiny zastavují, tzv. fixují; toto zjištění je základem pro termín „oční fixace“; „oční fixace“ zachytí u různých lidí různý počet písmen, tedy tzv. „zrakové pole“.

Dalším mezníkem v rozvoji techniky rychlého čtení, resp. zkoumání vizuálního vnímání, pozornosti a reakčního času bylo období 1. světové války, kdy vědci vyvinuly přístroj zvaný „tachystoskop“ (též „tachyskop“) pro výcvik pilotů k rozeznávání letadel; tachystoskop byl následně využíván pro výuku rychlého čtení.

Po 1. světové válce se vyvíjejí různé další metody, resp. techniky čtení a to v souvislosti s rozvojem jiných vědních oborů, např. psychologie.
Ve Francii je to tzv. „méthode globale“, která spočívá ve čtení slov po slabikách, nikoli po hláskách;
ve Spojených státech Dr. William H. Bates zkoumá souvislost psychického stavu a koncentrace a způsoby, jak rozšířit zorné pole v souvislosti s tzv. periferním viděním; zároveň v roce 1925 vzniká první kurz rychlého čtení na Syracuse University v New Yorku. První knihu o rychlém čtení pod názvem The art of Rapid Reading vydává Walter B. Pitkin, americký profesor filosofie a psychologie.

Ve 30. letech belgický profesor Ovide Decroly svými experimenty dává do souvislostí tzv. "oralitu" a psaní; zdůraznil význam cíle četby v souvislosti s možností eliminace redundantních informací z textu.

Ve 40. letech, resp. během 2. světové války se technika rychlého čtení uplatňuje hodně v armádě Spojených států a to zejm. prostřednictvím naučných filmů a pomoci tachystoskopu.

V 50. letech se o rozvoj techniky rychlého čtení zasloužila výrazně Američanka Evelyn Woodová; v roce 1958 na univerzitě v Utahu představila svou vlastní metodu rychlého čtení zveřejněná jako Evelyn Wood's Reading Dynamics; metoda spočívá spíše než ve čtení textu z leva doprava, ve čtení skupin slov a odhadu myšlenek, resp. obsahu textu; zároveň se prosazovala snaha vyhnout se nedobrovolné regresi; metodika zároveň preferovala použití prstu jako ukazovátka na textu pro eliminaci subvoklizace: pohyb prstu po stránce upoutává pozornost očí a pomáhá plynulému čtení.

Koncem 50. let se techniky rychlého čtení postupně rozpracovávaly i v Evropě.
Ve Velké Británii vyšla v roce 1957 první učebnice autora Harryho Bayleyho Quicker reading a později byl natočen i instruktážní film Speed Up Your Reading. [KREJČÍ, 2008, s. 11]

V 60. letech ve Spojených státech rozvíjeli techniku rychlého čtení manželé Leeuowi (kniha Read Better, Read Faster), v Německu Wolfgang Zielke (Schneller Lesen – besser lesen) a v bývalém Sovětském svazu to byli I.Z.Postolevskij a E.G.Semenov [KREJČÍ, 2008, s. 11].
Ve Francii se technikou rychlého čtení zabýval zejména Francois Richeaudeau, který se zaměřuje na rychlost čtení a čitelnost textů tak, aby byly více kompatibilní pro určité přirozené schopnosti rychle pochopit skupiny písmen, čísel nebo slov; je autorem práce Methode de lecture rapide Richaudeau.

V bývalém Československu se rychlé čtení začalo objevovat v 70. letech.
První pokusy prováděl doc. MUDr, Jan Hes, Csc., který vycházel z děl Zielkeho a Pitkina; v Bratislavě profesor Univerzity Komenského, Jozef Mistrik vedl kurzy rychlého čteni pro studenty Slovenské vysoké školy technické a později vydal knihu Rychle čitanie; formou časopiseckých článků se tématu věnoval doc. PhDr. Vladimir Smetáček, Csc; významnými osobnostmi oboru jsou Ing. David Gruber a PhDr. Richard Papik PhD. [KREJČÍ, 2008, s. 11].

Technika rychlého čtení

Technika rychlého čtení se sice liší, dle země vzniku, resp. dle autora té které techniky, resp. metody, avšak základní aspekty jsou shodné:

Správné držení těla - ergonomie

Omezení subvokalizace
Subvokalizace, neboli "tichá řeč", je vnitřní řečí obvyklá při čtení.
Jedná se o přirozený proces pro pochopení a zapamatování významu čteného textu; tato vnitřní řeč je charakterizována pohyby v hrtanu a jiných svalů zapojených do artikulace řeči; většina z těchto pohybů je nedetekovatelných (bez pomoci přístrojů) osobou, která čte.
Zastánci rychlého čtení obecně tvrdí, že subvokalizace, je zátěží pro kognitivní smysly a tedy zpomaluje čtení; studie porovnávající rychlé a pomalé čtenáře naznačují, že mezi oběma skupinami jsou značné rozdíly v aktivovaných oblastech mozku, zejména, že u rychlých čtenářů jsou zjišťovány nižší aktivace v oblasti mozku spojené s řečí, což znamená, že vyšší rychlosti bylo z části dosaženo snížením subvokalizace.
Subvokalizace může naopak zlepšit porozumění – např. učící se osoba si opakuje informace tak, jako by je viděla na papíru.
Subvokalizace má vyhlídky v použití pro záchranné služby, bezpečnostní síly, pro lidi s problémy řeči, nebo i pro možnou lidskou komunikaci s počítačovými systémy.
Pro rychlé čtení je ideální cílový stav převést viděné slovo přímo do jeho významu.

Rozšíření zrakového pole a snížení počtu očních fixací
Francouzský oftalmolog Louis Émile Javal pozoroval pohyb očí při čtení tak, že na bulvy svých pokusných objektů přichytil přísavky s perem; díky tomu zjistil, že se oko nepohybuje při čtení plynule ale spíše trhanými pohyby; trhaným zpracováním se má na mysli, že oči zaznamenávají text přesně jen v momentě, kdy se nehýbou; a naopak, při přesunu pohledu ze slova na další slovo nebo z písmene na písmeno žádný text ve skutečnosti oči nevnímají; také přišel na to, že zatímco průměrný čtenář na jednu fixaci zachytí pět až deset znaků, dobrý čtenář jich může zachytit i více než dvacet. (Rozectise-Legentas-eBook.pdf) [online]. [cit. 2016-10-12].
Od poloviny 20. století se při výzkumu fixací stále více využívá výpočetní techniky umožňující zaznamenat a zpracovat ohromné množství dat, která vytváří pohyb očí; zároveň vzniká kognitivní psychologie jako teoretický a metodologický rámec, v němž se procesy čtení zkoumají.
Pro rychlé čtení je ideální cílový stav zachycení většího množství textu na jeden pohled, resp. postupné rozšíření zrakového rozpětí a to i v reálném životě.

Omezení regrese
Tak jako subvokalizace, tak i vracení se v textu – regresivní pohyby oka, jsou špatným návykem, který zdržuje při čtení; texty bývají často tzv. redundantní, tzn., že stejná informace se v nich opakuje, nebo vyplyne z kontextu.

Zajímavosti

Vědci z NASA začali pomocí počítačů sledovat „lidské, tiché čtení“, pomocí nervových signálů v krku. NASA News: NASA Develops System To Computerize Silent, "Subvocal Speech" http://www.nasa.gov/home/hqnews/2004/mar/HQ_04093_subvocal_speech.html

Prezidenti Zastánci techniky rychlého čtení byli i někteří prezidenti: J. F. Kennedy, Jimmy Carter.

Pomůcky ano či ne Richaudeau považuje pomůcky jako prst či záložku za zlozvyk, který čtení jen zpomaluje, zatímco dle Evelyn Woodové může taková pomůcka naopak být užitečná.

Rozpor v názvosloví Název techniky kurzorického/diagonálního čteni vychází z pohybu očí při čtení; Richaudeau ale ponechává zcela na čtenáři, jakým způsobem se bude po stránce pohybovat - tuto metodu nazývá „lecture d´ecremage“. [KREJČÍ, 2008, s. 58].