Postindustriální společnost

Postindustriální (nebo také moderní) společnost je taková společnost, která během druhé poloviny 20. století zaměřila svoji ekonomiku ze sektoru výrobního (sekundárního) na sektor služeb (terciální).

Vývoj společnosti

Vývoj společnosti můžeme rozdělit do tří fází - fáze agrární, industriální a postindustriální.¹ Agrární fází rozumíme období počátku zemědělské revoluce (samotný vznik zemědělství 9000 let př. n. l.). Společnost byla pevně spjata s půdou, člověk se soustředil na získávání přírodních zdrojů. Hlavním výrobním činitelem byl člověk.

Příchod průmyslové revoluce (během 17. a 18. století) znamenal posun od společnosti agrární ke společnosti industriální. Rozvoj vědy vedl ke vzniku nových vynálezů, technologií a zároveň i továren. Stroj poprvé nahradil člověka, což umožnilo masovou produkci výrobků.

Posun ze společnosti industriální do postindustriální datujeme do poloviny 20. století. Stalo se tak vlivem rychlého technologického rozvoje, který umožnil přechod pracovní síly k poskytování služeb od výroby. První zemí, která prošla takovouto změnou jsou Spojené státy americké.

Přehled společností dle Daniela Bella (1999)

Rysy postindustriální společnosti

Základním rysem postindustriální společnosti je přechod pracovní síly od výroby k poskytování služeb. Spojené státy americké se tak v roce 1955 staly prvním státem, kde počet zaměstnanců terciálního sektoru převýšil zaměstnance sektoru sekundárního. Rozvíjejí se taková odvětví jako jsou finance, vzdělání, zdravotnictví či zábavní průmysl.²

Jedním z nejdůležitějších aspektů postindustriální společnosti je důraz na vzdělání. Nejen finanční ohodnocení jedince je odvozeno od jeho stupně vzdělání a odborné kvalifikace. S rozvojem vědy se zvyšují požadavky na schopnost zaměstnanců ovládat nové technologie. Univerzity a vědecké ústavy se stávají stěžejními institucemi. Důraz je kladen také na teoretické poznání, které vede člověka ke kritickému odstupu, možnosti nadhledu a plánování růstu ekonomiky.

V ekonomice postinudstriální společnosti se stala klíčovou komoditou informace. Poznání a know how vedou k novým výrobním postupům, díky nimž mohou firmy ušetřit náklady i čas.

S novými technologiemi se velkým tempem zrychluje komunikace, doprava i obchod, což vede k následné globalizaci planety. Vzniká informační společnost. Integrace nových komunikačních technologií je natolik silná, že je schopná měnit společenské vazby. Dochází k informačnímu zahlcení.

Nejvýznamnější osobnosti

Daniel Bell (*10. 5. 1919 - 25. 1. 2011) Vlastním jménem Daniel Bolotsky (jméno Bell převzal po svém polském strýci, který ho v dětství adoptoval) byl jedním z předních amerických sociologů, žurnalistů a zároveň propagátorem teorie postindustriální společnosti. Mezi jeho nejslavnější díla patří knihy Konec ideologií (1960), Příchod post-industriální společnosti (1973) a Kulturní rozpory kapitalismu (1999).

Alvin Toffler (*8. 10. 1928 - 27. 6. 2016) Alvin Toffler byl významným americkým žurnalistou a futurologem. Narodil se v New Yorku v USA, studoval jazykovědu na New York University, zabýval se také tvorbou plánů a vizí pro velké korporace. Se svojí ženou Heidi Toffler napsali řadu děl, ve kterých se zabývají především přechodem společnosti z vlny industriální do vlny postindustriální. Mezi jejich nejznámější knihy patří Šok z budoucnosti (1970), Třetí vlna (1980), nebo Posun moci (1990). Oba manželé často poukazovali na problémy společnosti industriální a na odpor mnohých lidí k přechodu do společnosti industriální.

Použitá literatura

• BELL, Daniel. Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. Studie (Sociologické nakladatelství). ISBN 80-85850-84-2.

• TOFFLER, Alvin a Heidi TOFFLER. Nová civilizace: třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. Litera (Dokořán). ISBN 80-86569-00-4.

• SEMRÁD, Václav. Postindustriální společnost, postmoderna a Daniel Bell. Brno, 2006. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Katedra filozofie. Vedoucí práce: Ivana Holzbachová.

• ORAVCOVÁ, Markéta. Postindustriální společnost. Praha: 2003-2004. Referát. Univerzita Karlova. Fakulta humanitních studií.