Alexandrijská knihovna

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Alexandrijská knihovna byla založena kolem r. 295 př. n. l. Aristotelovým žákem Démétriem. Získala status nejvýznamnější knihovny starověku a současně plnila funkci hlavního centra antické vzdělanosti. V době největšího rozkvětu měla knihovna 500-700 tis. svitků (1) Historie Město Alexandrie, založené r. 332 př. n. l. Alexandrem Velikým, bylo jedním z největších kulturních i hospodářských center a zároveň hlavním městem Egypta po dobu více než tisíc let. (8-bakalářka). Právě sem byl povolán Démétrios z Faléry, aby po vzoru knihovny vybudované Aristotelem v Athénách vytvořil návrh stavby dvou institucí oslavujících lidské vědění – Museia a knihovny. (3) Cílem ambiciózního projektu bylo shromáždění písemností veškerého lidstva. Knihovna vznikla jako součást domu Múz – Múseionu, což byla jedna z prvních státních starověkých univerzit. Múseion byl zasvěcený Múzám – božským ochránkyním umění a věd.(1) Komplex byl dokončen až za vlády Ptolemaia I. Sótera nástupce Alexandrova. Důvody založení jsou dodnes otázkou odborných diskuzí. Je ale pravděpodobné, že osvícený panovník dospěl k moudrému poznání, že zbudovat intelektuální centrum je výhodnější než neustálé bitvy a využil jej jako prostředek upevnění moci. Podobné jednání je možné vysledovat i u dalších vládců helénistických států. (7)

Provoz knihovny a fond V budovách žili písaři, kteří přepisovali zapůjčené rukopisy z jiných knihoven. Paláce v Alexandrii poskytly útočiště mnohým spisovatelů a vědců. Těm zde bylo zdarma poskytnuto bydlení, byli osvobozeni od daní a služeb a jejich jedinou povinností bylo oslavování krále a rozmnožování vědění ve prospěch knihovny. (1) Povolaní vzdělanci měli za úkol nakupovat nebo opisovat co nejvíce knih, které se jim v oblasti Středomoří podařilo sehnat. Knihy pro Alexandrijskou knihovnu sbírali i další králové Egypta. Ti nejslavnější pak byli jmenováni knihovníky a učiteli králových dětí a okruhu přátel. Funkce knihovníka byla velmi prestižní a příslušníci této profese patřili k předním zástupcům helénistického písemnictví. (1) . Díky jejich práci sloužila knihovna již po roce existence jako úložiště 200 tisíc svitků(3). V systematizaci svitků sehrál klíčovou roli Kallimachos z Kyrény (asi 310-240 př. n.l.)“otec literární historie“ (1) . Je autorem souboru 120 knih, tzv. pinakes - Seznamy všech ve vědě a vzdělání významných mužů a toho, co napsali. Až na nepatrné pozůstatky se bohužel nedochovaly a rekonstrukce Kallimachova klasifikačního systému se dá zrekonstruovat jen z části. Bylo zde 6 hlavních básnických oddílů (epos, elegie, jamby, melos - zpěv, tragédie, komedie) a 5 oddílů prozaických: dějepisectví, řečnictví, filozofie, lékařství a právo. Závěrečný oddíl seznamů tvořili rozmanitosti. Jedná se o první vědecky zpracovaný katalog v dějinách lidstva. Katalog neuváděl pouze názvy děl, ale i podrobné informace o autorech, jejich dílech a analýzu textů (1)

Zánik Alexandrijské knihovny O dalším vývoji AK toho víme s jistotou málo. Byla sice částečně dotčena požárem v r. 48 př. n.l. během vojenského tažení Ceasara do Egypta, ale ve své činnosti pokračovala. Rok jejího definitivního zániku se různí. Mnoho badatelů soudí, že knihovna byla zničena až v r. 642 n. l. po dobytí Egypta Araby. (8bak.ú. Ve 13. století se objevila pověst, že svitky z Alexandrijské knihovny sloužili Arabům jako topivo v lázních. (1)