Sémantika: Porovnání verzí

m
 
(Není zobrazeno 14 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
== {{Pracuje se}} ==
+
'''Sémantika''' je naukou o významech. Slovo je odvozeno z řeckého σημαντικός ''sémantikos'', od ''sémainó'', označuji a ''séma'', znak, znamení. Sám pojem sémantika je však v moderním kontextu poměrně nový. Obecně se má za to, že termín sémantika poprvé použil francouzský lingvista [[Michel Bréal ]] v díle ''Essai de sémantique'' z roku 1904. Právě jemu je tedy připisována zásluha za zavedení pojmu sémantika.
== Sémantika - Pracuji na tom. Jen vydržte :) ==
 
=== Úvod ===
 
Slovo je odvozeno z řeckého σημαντικός ''sémantikos'', od ''sémainó'', označuji a ''séma'', znak, znamení. Sám pojem sémantika je však v moderním kontextu poměrně nový. Obecně se má za to, že termín sémantika poprvé použil francouzský lingvista [[Michel Bréal ]] v díle ''Essai de sémantique'' z roku 1904. Právě jemu je tedy připisována zásluha za zavedení pojmu sémantika.
 
  
Zatímco etymologický původ tohoto termínu a jeho první použití v moderní vědě je zřejmý, samotný význam pojmu sémantika je podstatně problematičtější. Obecně lze řici, že sémantika je '''nauka o významech'''. Německý logik [[Rudolf Carna]] uvádí, že sémantika je nauka o vztazích mezi výrazy a tím, co označují. Klade tak sémantiku do protikladu k [[Pragmatika|pragmatice]], která pojednává o vztazích mezi výrazy a těmi, kdo je užívají, a k [[Syntaxe|syntaxi]], která má za předmět vztahy mezi výrazy.  
+
Zatímco etymologický původ tohoto termínu a jeho první použití v moderní vědě je zřejmý, samotný význam pojmu sémantika je podstatně problematičtější. Obecně lze řici, že sémantika je '''nauka o významech'''. Německý logik [[Rudolf Carnap]] uvádí, že sémantika je nauka o vztazích mezi výrazy a tím, co označují. Klade tak sémantiku do protikladu k [[Pragmatika|pragmatice]], která pojednává o vztazích mezi výrazy a těmi, kdo je užívají, a k [[Syntaxe|syntaxi]], která má za předmět vztahy mezi výrazy. . Také Charles W. Morris uvádí, že o sémantice hovoříme tehdy, jestliže uvažujeme o vztahu znaku k předmětu, zatímco syntaktika zkoumá vztahy mezi jednotlivými znaky, a jestliže klademe důraz na to, co je vyjadřováno ve vztahu k uživateli či interpretovi, pak se pohybujeme v rámci pragmatiky. Doubravová uvádí, že:„ ''Sémantika, syntaktika a pragmatika představují tři oblasti vzájemně závislé, avšak vzájemně neredukovatelné a odpovídající třem dimenzím sémiózy''“. (Doubravová 2008 s. 53)
  
 
Sémantika však není věda statická, neboť jak uvádí Peregrin „svět sémantiky“ se mění a vyvíjí. Vycházejí nové a nové knihy s novými myšlenkami. O složitosti definování tohoto pojmu svědčí například i rozsah publikace ''Handbook of Logic and Language'', kterou vydali '''J.van Benthem''' a '''A. ter Meulenová''' mající vice než tisíc stran.
 
Sémantika však není věda statická, neboť jak uvádí Peregrin „svět sémantiky“ se mění a vyvíjí. Vycházejí nové a nové knihy s novými myšlenkami. O složitosti definování tohoto pojmu svědčí například i rozsah publikace ''Handbook of Logic and Language'', kterou vydali '''J.van Benthem''' a '''A. ter Meulenová''' mající vice než tisíc stran.
  
 
=== Co je význam? ===
 
=== Co je význam? ===
To, že je sémantika naukou o významu, již bylo uvedeno.Problém nastává, chceme-li uspokojivě odpovědět na otázku co to je význam.Kdybychom chtěli hodně obecně vyjádřit, co termín '''význam''' znamená, pak bychom mohli říci, že je to určitý smysl slova ve srovnání s pouhým shlukem náhodných hlásek. Tak například seřadíme-li hlásky ř, e, k, a v tomto pořadí, nebude to pro uživatele českého jazyka již obyčejný shluk hlásek, ale bude to pro něj znamenat slovo řeka, tedy vodní tok. Avšak stačí, abychom pořadí hlásek přeměnili (např. k, a, ř, e), a zde již interpret žádný význam nenalézá. Když se na otázku po „substanciální“ povaze významu pokouší odpovědět Peregrin, dochází, ke čtyřem možným odpovědím, pri čemž u každé z těchto odpovědí lze vznést pochybovačné „ale“. V zásadě se v těchto teoriích o tom, že význam je „hmatatelným“ předmětem buď fyzického světa, nebo je předmětem myšlenkového světa mluvčího jazyka, nebo předmětem světa objektivních abstrakt, anebo není předmětem vůbec. Někteří totiž docházejí závěru, že „ ''považovat význam za skutečný předmět není rozumné''“ (Peregrin 2003 s. 5)
 
  
Z výše uvedeného by mohlo vyplývat, že sémantika se týká výhradně (přirozeného) jazyka. Ale není tomu tak, jak je patrné například i z práce Ladislava Tondla. Podle něj je toto (sémantické) zkoumání podstatně širší, když se zmiňuje o sémantice lingvistické, logické, ale i o sémantice v umění či v estetice. Ve všech těchto oborech pak nacházíme širokou problematik přesného vymezení a chápání jednotlivých termínů. Například logik Gottlob Frege si vypomáhá pojmy ''smysl'' (Sinn) a ''význam'' (Bedeutung) s tím, že mohou existovat výrazy, které mají smysl, ale nemají význam. Pro názornost takového příkladu uvádí Peregrin jméno „současný král Čech“ (Peregrin 2003 s. 18) Na tento způsob uvažování navázal i Rudolf Carnap, pouze výrazy smysl a význam nahradil termíny ''extenze'' a ''intenze''. Tyto jeho myšlenky nakonec vedly k vytvoření ''intenzionální logiky'', čímž došlo k dalšímu posunu v chápání sémantiky, neboť se tak definitivně sblížily teorie sémantiky přirozeného jazyka a teorie sémantiky jazyků formálních. (Peregrin 2003 s. 19-20)
+
To, že je sémantika naukou o významu, již bylo uvedeno.Problém nastává, chceme-li uspokojivě odpovědět na otázku co to je význam.Kdybychom chtěli hodně obecně vyjádřit, co termín '''význam''' znamená, pak bychom mohli říci, že je to určitý smysl slova ve srovnání s pouhým shlukem náhodných hlásek. Tak například seřadíme-li hlásky ř, e, k, a v tomto pořadí, nebude to pro uživatele českého jazyka již obyčejný shluk hlásek, ale bude to pro něj znamenat slovo řeka, tedy vodní tok. Avšak stačí, abychom pořadí hlásek přeměnili (např. k, a, ř, e), a zde již interpret žádný význam nenalézá. Když se na otázku po „substanciální“ povaze významu pokouší odpovědět Peregrin, dochází, ke čtyřem možným odpovědím, pri čemž u každé z těchto odpovědí lze vznést pochybovačné „ale“. V zásadě se v těchto teoriích tvrdí, že význam je „hmatatelným“ předmětem buď fyzického světa, nebo je předmětem myšlenkového světa mluvčího jazyka, nebo předmětem světa objektivních abstrakt, anebo není předmětem vůbec. Někteří totiž docházejí závěru, že „ ''považovat význam za skutečný předmět není rozumné''“ (Peregrin 2003 s. 5)
 +
 
 +
Z výše uvedeného by mohlo vyplývat, že sémantika se týká výhradně (přirozeného) jazyka. Ale není tomu tak, jak je patrné například i z práce Ladislava Tondla. Podle něj je toto (sémantické) zkoumání podstatně širší, když se zmiňuje o sémantice lingvistické, logické, ale i o sémantice v umění či v estetice. Ve všech těchto oborech pak nacházíme širokou problematik přesného vymezení a chápání jednotlivých termínů. Například logik [[Gottlob Frege]] si vypomáhá pojmy ''smysl'' (Sinn) a ''význam'' (Bedeutung) s tím, že mohou existovat výrazy, které mají smysl, ale nemají význam. Pro názornost takového příkladu uvádí Peregrin jméno „''současný král Čech''“ (Peregrin 2003 s. 18) Na tento způsob uvažování navázal i Rudolf Carnap, pouze výrazy smysl a význam nahradil termíny ''extenze'' a ''intenze''. Tyto jeho myšlenky nakonec vedly k vytvoření ''intenzionální logiky'', čímž došlo k dalšímu posunu v chápání sémantiky, neboť se tak definitivně sblížily teorie sémantiky přirozeného jazyka a teorie sémantiky jazyků formálních (logika). (Peregrin 2003 s. 19-20)
  
 
== Sémantika a logika ==
 
== Sémantika a logika ==
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že kromě pojmu význam má pro sémantiku zásadní význam i pojem pravdivosti a tudíž provázání sémantiky s [[Logika|logikou]]. '''Katz''' rozlišuje mezi '''sémantickou pravdivostí''' a '''pravdivostí sémanticky nedeterminovanou'''. Rozdíl spočívá v tom, je-li pravdivost nějaké věty dána čistě významem slov, je-li tedy pravdivá jednou pro vždy. Naopak pravdivost věty je sémanticky nedeterminovaná tehdy, je-li tato věta pravdivá jen za určitých okolností, a při změně těchto okolností se věta může stát nepravdivou. Pro lepší představu si to ukážeme na příkladu dvou vět, jak je použil Peregrin) Věta sémanticky pravdivá by zněla:  
+
 
 +
Zřejmě nikoho nepřekvapí, že kromě pojmu význam má pro sémantiku zásadní význam i pojem pravdivosti a tudíž provázání sémantiky s [[Portál:Logika|logikou]]. '''Katz''' rozlišuje mezi '''sémantickou pravdivostí''' a '''pravdivostí sémanticky nedeterminovanou'''. Rozdíl spočívá v tom, je-li pravdivost nějaké věty dána čistě významem slov, je tedy pravdivá jednou pro vždy. Naopak pravdivost věty je sémanticky nedeterminovaná tehdy, je-li tato věta pravdivá jen za určitých okolností, a při změně těchto okolností se věta může stát nepravdivou. Pro lepší představu si to ukážeme na příkladu dvou vět (jak je použil Peregrin). Věta sémanticky pravdivá by zněla:  
 
  Hlavní město České republiky je město.  
 
  Hlavní město České republiky je město.  
 
Z uvedené věty jasně vyplývá, že jestliže má česká republika nějaké hlavní město, pak to logicky bude město. Význam této věty se za žádných okolností nemůže změnit. Když však uvedeme větu:  
 
Z uvedené věty jasně vyplývá, že jestliže má česká republika nějaké hlavní město, pak to logicky bude město. Význam této věty se za žádných okolností nemůže změnit. Když však uvedeme větu:  
 
  Hlavní město České republiky je Praha.
 
  Hlavní město České republiky je Praha.
Pak máme větu, jejíž pravdivost je sémanticky nedeterminovaná a tedy za určitých okolností by se mohla stát i nepravdivou. Takové případy v historii opravdu máme. Například v bývalém sovětském svazu bylo hlavním městem Kyrgyzské republiky město Frunze (podle jednoho z velitelů rudé armády). Po rozpadu sovětského svazu a vzniku nezávislého Kyrgyzstánu Bylo jméno Frunze přejmenováno a vrátilo se ke svému původnímu názvu Biškek. A kromě přejmenování téhož města může dojít ke změně okolností (v námi uvedeném případu hlavního města) i ke změně tohoto města. Jako příklad můžeme použít Kazachstán, kde bývalé hlavní město Alma-Ata bylo nahrazeno současným hlavním městem Astanou.
+
Pak máme větu, jejíž pravdivost je sémanticky nedeterminovaná a tedy za určitých okolností by se mohla stát i nepravdivou. Takové případy v historii opravdu máme. Například v bývalém sovětském svazu bylo hlavním městem Kyrgyzské republiky město Frunze (podle jednoho z velitelů rudé armády). Po rozpadu sovětského svazu a vzniku nezávislého Kyrgyzstánu Bylo jméno Frunze přejmenováno a vrátilo se ke svému původnímu názvu Biškek. A kromě přejmenování téhož města může dojít ke změně okolností (v námi uvedeném případu hlavního města) i ke změně tohoto města. Jako příklad můžeme použít Kazachstán, kde bývalé hlavní město Alma-Ata bylo nahrazeno současným hlavním městem Astanou.
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
 +
 
=== Zdroje ===
 
=== Zdroje ===
  
 +
* DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7367-493-9.
 +
* PEREGRIN, Jaroslav. Úvod do teoretické sémantiky: principy formálního modelování významu. 2., aktualiz. vyd. Praha: Karolinum, 2003, v, 193 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0635-6.
 +
* TONDL, Ladislav a Bohumil PALEK (ed.). Problémy sémantiky. Praha: Karolinum, 2006, 413 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 4. ISBN 80-246-1075-2.
  
DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7367-493-9.
+
=== Klíčová slova ===
  
PEREGRIN, Jaroslav. Úvod do teoretické sémantiky: principy formálního modelování významu. 2., aktualiz. vyd. Praha: Karolinum, 2003, v, 193 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0635-6.
+
Sémantika, význam, logika
 
 
TONDL, Ladislav a Bohumil PALEK (ed.). Problémy sémantiky. Praha: Karolinum, 2006, 413 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 4. ISBN 80-246-1075-2.
 
 
 
=== Klíčová slova ===
 
Sémantika, význam, logika
 

Aktuální verze z 1. 1. 2017, 17:09

Sémantika je naukou o významech. Slovo je odvozeno z řeckého σημαντικός sémantikos, od sémainó, označuji a séma, znak, znamení. Sám pojem sémantika je však v moderním kontextu poměrně nový. Obecně se má za to, že termín sémantika poprvé použil francouzský lingvista Michel Bréal v díle Essai de sémantique z roku 1904. Právě jemu je tedy připisována zásluha za zavedení pojmu sémantika.

Zatímco etymologický původ tohoto termínu a jeho první použití v moderní vědě je zřejmý, samotný význam pojmu sémantika je podstatně problematičtější. Obecně lze řici, že sémantika je nauka o významech. Německý logik Rudolf Carnap uvádí, že sémantika je nauka o vztazích mezi výrazy a tím, co označují. Klade tak sémantiku do protikladu k pragmatice, která pojednává o vztazích mezi výrazy a těmi, kdo je užívají, a k syntaxi, která má za předmět vztahy mezi výrazy. . Také Charles W. Morris uvádí, že o sémantice hovoříme tehdy, jestliže uvažujeme o vztahu znaku k předmětu, zatímco syntaktika zkoumá vztahy mezi jednotlivými znaky, a jestliže klademe důraz na to, co je vyjadřováno ve vztahu k uživateli či interpretovi, pak se pohybujeme v rámci pragmatiky. Doubravová uvádí, že:„ Sémantika, syntaktika a pragmatika představují tři oblasti vzájemně závislé, avšak vzájemně neredukovatelné a odpovídající třem dimenzím sémiózy“. (Doubravová 2008 s. 53)

Sémantika však není věda statická, neboť jak uvádí Peregrin „svět sémantiky“ se mění a vyvíjí. Vycházejí nové a nové knihy s novými myšlenkami. O složitosti definování tohoto pojmu svědčí například i rozsah publikace Handbook of Logic and Language, kterou vydali J.van Benthem a A. ter Meulenová mající vice než tisíc stran.

Co je význam?

To, že je sémantika naukou o významu, již bylo uvedeno.Problém nastává, chceme-li uspokojivě odpovědět na otázku co to je význam.Kdybychom chtěli hodně obecně vyjádřit, co termín význam znamená, pak bychom mohli říci, že je to určitý smysl slova ve srovnání s pouhým shlukem náhodných hlásek. Tak například seřadíme-li hlásky ř, e, k, a v tomto pořadí, nebude to pro uživatele českého jazyka již obyčejný shluk hlásek, ale bude to pro něj znamenat slovo řeka, tedy vodní tok. Avšak stačí, abychom pořadí hlásek přeměnili (např. k, a, ř, e), a zde již interpret žádný význam nenalézá. Když se na otázku po „substanciální“ povaze významu pokouší odpovědět Peregrin, dochází, ke čtyřem možným odpovědím, pri čemž u každé z těchto odpovědí lze vznést pochybovačné „ale“. V zásadě se v těchto teoriích tvrdí, že význam je „hmatatelným“ předmětem buď fyzického světa, nebo je předmětem myšlenkového světa mluvčího jazyka, nebo předmětem světa objektivních abstrakt, anebo není předmětem vůbec. Někteří totiž docházejí závěru, že „ považovat význam za skutečný předmět není rozumné“ (Peregrin 2003 s. 5)

Z výše uvedeného by mohlo vyplývat, že sémantika se týká výhradně (přirozeného) jazyka. Ale není tomu tak, jak je patrné například i z práce Ladislava Tondla. Podle něj je toto (sémantické) zkoumání podstatně širší, když se zmiňuje o sémantice lingvistické, logické, ale i o sémantice v umění či v estetice. Ve všech těchto oborech pak nacházíme širokou problematik přesného vymezení a chápání jednotlivých termínů. Například logik Gottlob Frege si vypomáhá pojmy smysl (Sinn) a význam (Bedeutung) s tím, že mohou existovat výrazy, které mají smysl, ale nemají význam. Pro názornost takového příkladu uvádí Peregrin jméno „současný král Čech“ (Peregrin 2003 s. 18) Na tento způsob uvažování navázal i Rudolf Carnap, pouze výrazy smysl a význam nahradil termíny extenze a intenze. Tyto jeho myšlenky nakonec vedly k vytvoření intenzionální logiky, čímž došlo k dalšímu posunu v chápání sémantiky, neboť se tak definitivně sblížily teorie sémantiky přirozeného jazyka a teorie sémantiky jazyků formálních (logika). (Peregrin 2003 s. 19-20)

Sémantika a logika

Zřejmě nikoho nepřekvapí, že kromě pojmu význam má pro sémantiku zásadní význam i pojem pravdivosti a tudíž provázání sémantiky s logikou. Katz rozlišuje mezi sémantickou pravdivostí a pravdivostí sémanticky nedeterminovanou. Rozdíl spočívá v tom, je-li pravdivost nějaké věty dána čistě významem slov, je tedy pravdivá jednou pro vždy. Naopak pravdivost věty je sémanticky nedeterminovaná tehdy, je-li tato věta pravdivá jen za určitých okolností, a při změně těchto okolností se věta může stát nepravdivou. Pro lepší představu si to ukážeme na příkladu dvou vět (jak je použil Peregrin). Věta sémanticky pravdivá by zněla:

Hlavní město České republiky je město. 

Z uvedené věty jasně vyplývá, že jestliže má česká republika nějaké hlavní město, pak to logicky bude město. Význam této věty se za žádných okolností nemůže změnit. Když však uvedeme větu:

Hlavní město České republiky je Praha.

Pak máme větu, jejíž pravdivost je sémanticky nedeterminovaná a tedy za určitých okolností by se mohla stát i nepravdivou. Takové případy v historii opravdu máme. Například v bývalém sovětském svazu bylo hlavním městem Kyrgyzské republiky město Frunze (podle jednoho z velitelů rudé armády). Po rozpadu sovětského svazu a vzniku nezávislého Kyrgyzstánu Bylo jméno Frunze přejmenováno a vrátilo se ke svému původnímu názvu Biškek. A kromě přejmenování téhož města může dojít ke změně okolností (v námi uvedeném případu hlavního města) i ke změně tohoto města. Jako příklad můžeme použít Kazachstán, kde bývalé hlavní město Alma-Ata bylo nahrazeno současným hlavním městem Astanou.

Odkazy

Zdroje

  • DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7367-493-9.
  • PEREGRIN, Jaroslav. Úvod do teoretické sémantiky: principy formálního modelování významu. 2., aktualiz. vyd. Praha: Karolinum, 2003, v, 193 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-0635-6.
  • TONDL, Ladislav a Bohumil PALEK (ed.). Problémy sémantiky. Praha: Karolinum, 2006, 413 s. Prameny k dějinám českého myšlení, 4. ISBN 80-246-1075-2.

Klíčová slova

Sémantika, význam, logika