Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů

Definice dlouhodobé ochrany digitálních dokumentů

Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů (DODD), anglicky digital preservation zahrnuje širokou škálu definic lišících se úhlem pohledu na danou problematiku. Jedna z definic vytvořená H. M. Gladneym říká, že DODD je: „organizované opatření k zajištění dlouhodobé použitelnosti digitálních objektů; zásadní je, že digitální objekty nebudou nikdy ztraceny nebo poškozeny, jsou důvěryhodné, je možné je vždy najít, rozumět jim a to i přes problémy zastarávání technologií.“

Ochranu digitálních dokumentů je možné rozdělit na:

• ochranu dat nyní i v budoucnu neboli ochranu bit-streamu
• ochranu použitelnosti dat v budoucnu tzv. ochranu logickou, která je podstatou dlouhodobé ochrany

Logická ochrana zahrnuje procesy, které digitálním objektům dávají do budoucna záruku:

• snadné vyhledatelnosti
• zpřístupnění
• opakované využitelnosti
• smysluplnosti
• autentičnosti

DODD spadá pod širší rámec konceptu digital curation. Zájmem digital curation je směřovat k dlouhodobému uchování a použitelnosti celého životního cyklu digitálního dokumentu. Tento proces začíná ještě před samotným vznikem digitálního dokumentu, kdy dochází ke klíčovým rozhodnutím o jeho formátu, způsobu vzniku a výběru vhodných metadat. Následuje uchováním, správou a kontrolou integrity a autenticity tohoto dokumentu. Cílem je zajistit zpřístupnění dokumentu pro budoucí uživatele.

Cíle DODD

Cílem DODD je zabezpečit věčnou udržitelnost digitálních dat, tj. trvalý přístup k informacím, který nebude závislý na degradaci nosičů a na technologických změnách a udržet jejich srozumitelnost a využití.

K dosažení těchto cílů by měly být digitální objekty pochopeny a řízeny na čtyřech úrovních:

• jako fyzikální jevy
• jako logické kódování
• jako koncepční objekty, které mají význam pro člověka
• jako sady základních prvků

Cílem knihoven a dalších zainteresovaných institucí je dlouhodobě chránit obsahově cenné digitální dokumenty jako součást kulturního dědictví. Kulturní a paměťové instituce tak mají za úkol vyvíjet a následně zavést nové strategie v oblasti ochrany pro trvalé zajištění digitálního kulturního bohatství.

Problémy dlouhoudobé ochrany digitálního dědictví

Elektronické informace nejsou člověku přímo přístupné. Jsou neodmyslitelně svázány s informačním prostředím, jako je hardware, síťové technologie, software apod. Na nich jsou zase postaveny komunikační procesy závislé na počítačové konfiguraci, které převádějí počítačový jazyk do lidem srozumitelné podoby. Hlavním problémem je fakt, že se tyto technologie stále rychleji enormně mění. Dochází k zastarávání hardwaru a softwaru, tím pádem je téměř nemožné udržet digitální informace věčné prostřednictvím neustálého kopírování na nové nosiče, a to i v případě, že původní nosič má dlouhou životnost. Další potíží je nebezpečí změny dokumentu nepotřebným způsobem, a to buď omylem, nebo jako výsledek úmyslného poškození. Je potřeba zachovat původní podobu dokumentu, respektive jeho intelektuální obsah. Tyto a řada dalších rizik vyvstává při řešení dlouhodobé ochrany digitálních dokumentů.