|
|
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| − | '''Empirické přístupy''' (Empirical Approaches) neboli '''pragmatické přístupy''' jsou jedním z vývojových směrů managementu 20. století. „Vycházejí z rozboru a zobecnění kladných i záporných poznatků z manažerské praxe.“ <ref name="vod">VODÁČEK, Leo a Oľga VODÁČKOVÁ. <i>Moderní management v teorii a praxi</i>. 3., rozš. vyd. Praha: Management Press, 2013.</ref>
| |
| | | | |
| − | Podle '''Chungovy klasifikace dějin managementu''' se řadí k '''moderním směrům''', které navazují na směry klasické. Moderní směry se rozvíjejí od 40. do 70. let 20. st. a spolu s empirickými přístupy zde nalezneme [[sociálně-psychologické přístupy]] , [[systémové přístupy]] a [[procesní přístupy]].
| |
| − |
| |
| − | Ač podle dělení spadají empirické směry do období od 40. do 70. let 20. st., jejich plný rozvoj nastává především až v letech sedmdesátých a následně překračuje do let osmdesátých i dále.<ref name="koci"> KOCIANOVÁ, Renata. <i>Personální řízení: východiska a vývoj</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012.</ref>
| |
| − |
| |
| − | == Učit se od úspěšných ==
| |
| − | Empirické přístupy příliš nerozvíjejí teoretické koncepty vzniklé z předchozích období. Zaměřují se především na praxi a na '''převzetí know-how od úspěšných organizací a manažerů.'''
| |
| − | Zkušenosti a výsledky významných organizací a manažerů jsou '''analyzovány''', zkoumány pro identifikaci úspěšných i neúspěšných postupů a následně '''zobecňovány'''. Jsou vytvářena '''doporučení''' pro manažerská jednání tak, aby byla co nejefektivnější a přinášela co nejlepší výsledky a s tím spojený rozvoj a prosperitu organizace.<ref name="koci" />
| |
| − | Vzniklá doporučení mohou být dokonce až formě návodů.<ref name="vod" />
| |
| − |
| |
| − | Empirické přístupy jsou velmi rozmanité a rozsáhlé, obsahově poměrně těžce ukotvitelné. Patří sem například i autobiografická díla úspěšných manažerů, kteří popisují postupy a metody řízení ze své praxe.<ref name="blaž">BLAŽEK, Ladislav. <i>Management: organizování, rozhodování, ovlivňování</i>. 2., rozš. vyd. Praha: Grada, 2014.</ref>
| |
| − |
| |
| − | Hlavní oblasti, které jsou obsahem doporučení empirických přístupů:
| |
| − |
| |
| − | * „[[strategické řízení]]
| |
| − | * týmová práce
| |
| − | * spoluúčast na řízení
| |
| − | * podpora tvořivosti a inovace
| |
| − | * [[podniková kultura]]
| |
| − | * odklon od [[autoritativní styl řízení|autoritativního stylu řízení]] k neformálním stylům
| |
| − | * doporučení pro jednání se spolupracovníky: vytvářet prostředí otevřené diskuzím, aktivní účast podřízených, vítat nové nápady a iniciativu, spíše se ptát než poučovat, respektovat důstojnost a názory pracovníků“ <ref name="koci" />
| |
| − |
| |
| − | === Management jako umění řídit ===
| |
| − | Dochází se k přesvědčení, že management je '''velmi intuitivní''', že je uměním, a že záleží především na '''osobnosti a zkušenostech''' každého jednotlivého lídra. „Úspěchy manažerů spočívají v jejich způsobu řízení a organizace, v motivačním systému, ve stylu vedení.“ <ref name="koci" />
| |
| − |
| |
| − | == Kritika ==
| |
| − | Doporučení se mnohdy neopírají o teoretická východiska.
| |
| − | Je myšlenkově velmi rozmanitý, názory a doporučované přístupy si mohou vinou nedostatečného zobecnění protiřečit.<ref name="blaž" />
| |
| − |
| |
| − | == Významní představitelé ==
| |
| − | '''[[Peter F. Drucker]]''' je považovaný za zakladatele moderního managementu.
| |
| − |
| |
| − | Jeho přínos spočívá především v pojmech jako: diskontinuita, reprivatizace, znalostní pracovník, znalostní ekonomika a [[znalostní společnost]]. Vytvořil koncepci [[MBO]] (Management By Objectives), tedy řízení podle cílů. Definoval 5 základních činností manažera (stanovení cílů, organizace práce, motivace a komunikace, měření a hodnocení, kvalifikační rozvoj pracovníků). Pojmenoval sedm nových úkolů manažera budoucnosti.<ref><i>Peter Ferdinand Drucker</i>. Management Mania, 2016. Dostupné také z: https://managementmania.com/cs/peter-ferdinand-drucker</ref>
| |
| − |
| |
| − | '''[[Alfred D. Chandler]]''' studoval velké americké korporace (jako např. General Motors) a dospěl k závěru, že pokud chce být organizace úspěšná, měla by její organizační struktura odpovídat strategii.<ref><i>Alfred Chandler | The Economist</i> [online]. [cit. 2017-4-26]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/13474552</ref>
| |
| − |
| |
| − | '''[[Henry Mintzberg]]''' definoval pracovní role manažera:
| |
| − | * interpersonální – představitel organizace, lídr, spojovací článek
| |
| − | * informační – příjemce informací, šiřitel informací, mluvčí
| |
| − | * rozhodovací – podnikatel, řešitel problémů, alokátor zdrojů <ref name="koci" />
| |
| − |
| |
| − | '''[[Kae H. Chung]]''' rozšířil Mintzbergovy pracovní role manažera o tři další:
| |
| − | * administrátor
| |
| − | * pozorovatel a kontrolor úkolů
| |
| − | * správce rozpočtů <ref name="koci" />
| |
| − |
| |
| − | '''[[John P. Kotter]]''' se zajímal především o vrcholové řídící pracovníky. Rozlišuje přístup řízení oproti vedení. <ref name="koci" />
| |
| − |
| |
| − | '''[[Kenichi Ohmae]]''' představil japonské styly řízení Evropě. Zabýval se strategií organizace, kde dle japonských zvyklostí se strategie tvoří s mnohem delším výhledem do budoucna, než jak je tomu v Evropě. Popisoval také japonské stratégy, kteří úspěch firmy vybudovali na vizi a intuici.
| |
| − | Dále např. představil metodu JIT (just-in time) užívanou v Toyotě.<ref><i>Kenichi Ohmae | The Economist</i> [online]. [cit. 2017-4-26]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/14031208</ref>
| |
| − |
| |
| − | Další představitelé:
| |
| − | T. J. Peters, R. H. Waterman, R. M. Kanterová, P. Kotler, M. E. Porter, H. I. Ansoff, J. Adair, M. Hammer, J. Champy<ref name="blaž" />
| |
| − |
| |
| − | == Zdroje ==
| |
| − |
| |
| − | === Reference ===
| |
| − |
| |
| − | <references/>
| |
| − |
| |
| − | === Klíčová slova ===
| |
| − | empirické přístupy, empirical approaches, pragmatické přístupy
| |
