Kant - přínos pro psychologii: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „k“)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
k
+
== Immanuel Kant (1724—1804) ==
 +
* Univerzitní profesor v Královci ve východním Prusku (dnes Kaliningrad, Rusko).
 +
* Mezi jeho významná díla patří ''Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti a Základy metafyziky mravů''
 +
* V díle ''Prolegomena ke každé příští metafyzice'' vyložil své myšlenky populárnějším způsobem.
 +
* Kant se ve své teorii poznání pokusil o syntézu stanovisek '''empirismu a racionalismu (imanentismu)'''.
 +
* Podle jeho názoru jsou senzorické imprese surovinou pro poznání, která je dále zpracovávána intelektem.
 +
* Je třeba odlišit '''poznání a priori''', které je částečně nebo zcela nezávislé na zkušenosti od '''poznání a posteriori''', v němž hraje hlavní roli empirie.
 +
* Mají-li smyslová data vést k určitému poznání, musí k nim člověk přistupovat z hlediska svých '''apriorních forem nazírání''', k nimž patří vedle '''''prostoru a času také způsob vnímání a myšlení'''''.
 +
* V tomto smyslu je poznání vysoce subjektivní; každý člověk si vytváří svůj specifický obraz světa. Člověk má možnost poznávat pouze svět jevů (fenoménů). Vnější realitu neboli věc o sobě, jaká je, bez zřetele na možnosti našeho poznání, neznáme<ref>Scruton, R. (1996). Kant. Praha: Argo.</ref>.
 +
* Na psychologii vztahuje výše uvedený axiom, že můžeme poznávat pouze jevy, a těmi jsou vnitřní děje, které lze třídit na poznávání, cítění a chtění
 +
* Psal dále o ''citech'', které odlišoval od intelektu, ''vůli'' (=rozumem určované chtění), ''temperamentu'' a ''charakteru''
 +
* '''Charakter''' dělí na '''''a) empirický''''' (=jednání vázané na smyslové dojmy a '''''b) inteligibilní''''' (=výrazem svobodné vůle)<ref>Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.</ref>.
 +
 
 +
== Odkazy ==
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
* Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.

Aktuální verze z 27. 4. 2017, 22:24

Immanuel Kant (1724—1804)

  • Univerzitní profesor v Královci ve východním Prusku (dnes Kaliningrad, Rusko).
  • Mezi jeho významná díla patří Kritika čistého rozumu, Kritika praktického rozumu, Kritika soudnosti a Základy metafyziky mravů
  • V díle Prolegomena ke každé příští metafyzice vyložil své myšlenky populárnějším způsobem.
  • Kant se ve své teorii poznání pokusil o syntézu stanovisek empirismu a racionalismu (imanentismu).
  • Podle jeho názoru jsou senzorické imprese surovinou pro poznání, která je dále zpracovávána intelektem.
  • Je třeba odlišit poznání a priori, které je částečně nebo zcela nezávislé na zkušenosti od poznání a posteriori, v němž hraje hlavní roli empirie.
  • Mají-li smyslová data vést k určitému poznání, musí k nim člověk přistupovat z hlediska svých apriorních forem nazírání, k nimž patří vedle prostoru a času také způsob vnímání a myšlení.
  • V tomto smyslu je poznání vysoce subjektivní; každý člověk si vytváří svůj specifický obraz světa. Člověk má možnost poznávat pouze svět jevů (fenoménů). Vnější realitu neboli věc o sobě, jaká je, bez zřetele na možnosti našeho poznání, neznáme[1].
  • Na psychologii vztahuje výše uvedený axiom, že můžeme poznávat pouze jevy, a těmi jsou vnitřní děje, které lze třídit na poznávání, cítění a chtění
  • Psal dále o citech, které odlišoval od intelektu, vůli (=rozumem určované chtění), temperamentu a charakteru
  • Charakter dělí na a) empirický (=jednání vázané na smyslové dojmy a b) inteligibilní (=výrazem svobodné vůle)[2].

Odkazy

Reference

  1. Scruton, R. (1996). Kant. Praha: Argo.
  2. Nakonečný, M. (1995). Průvodce dějinami psychologie. Praha: SPN.

Použitá literatura

  • Greenwood, J. D. (2015). A conceptual history of psychology: exploring the tangled web. Cambridge University Press.