Gramatika: Porovnání verzí
m |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádek 6: | Řádek 6: | ||
Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).<ref name="Wikipedia">Gramatika. Gramatika. Wikipedia [online]. 1. 1. 2016 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramatika</ref> | Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).<ref name="Wikipedia">Gramatika. Gramatika. Wikipedia [online]. 1. 1. 2016 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramatika</ref> | ||
− | Nauka o slovní zásobě a významu slov, mluvnice (gramatika), nauka o slohu a nauka o spisovné výslovnosti a pravopis jsou hlavními složkami jazykovědy (lingvistiky.<ref name="DUMY">SÁLOVÁ, : Mgr. Radmila. Jazykověda a její složky [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://dumy.cz/stahnout/98799</ref> | + | Nauka o slovní zásobě a významu slov, mluvnice (gramatika), nauka o slohu a nauka o spisovné výslovnosti a pravopis jsou hlavními složkami jazykovědy (lingvistiky).<ref name="DUMY">SÁLOVÁ, : Mgr. Radmila. Jazykověda a její složky [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://dumy.cz/stahnout/98799</ref> |
Řádek 64: | Řádek 64: | ||
== Citáty == | == Citáty == | ||
− | ''„Mám nad českým jazykem takovou moc, že když to nařídím, tak se od zítřka bude psát | + | ''„Mám nad českým jazykem takovou moc, že když to nařídím, tak se od zítřka bude psát p**a s tvrdým y“'' akademik František Trávníček, ÚJČ ČSAV |
Řádek 87: | Řádek 87: | ||
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] | [[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]] | ||
+ | [[Kategorie:Hesla k opravě UISK]] |
Aktuální verze z 17. 5. 2017, 13:08
Gramatika (mluvnice) je organizovaný úhrn pravidel jazykového systému.[1]
Gramatika je nauka o stavbě jazyka, o jazykových prostředcích spojujících slova ve věty bez přihlížení k věcnému obsahu.[2]
Každý jazyk má svou vlastní gramatiku, svou gramatiku mají však i všechny strukturní útvary jazyka (dialekty).[3]
Nauka o slovní zásobě a významu slov, mluvnice (gramatika), nauka o slohu a nauka o spisovné výslovnosti a pravopis jsou hlavními složkami jazykovědy (lingvistiky).[4]
Obsah
Vznik a současnost
V antickém Řecku vznikla jako součást filozofie ("umění psát") nejprve morfologie (Dionýsios Thráx), později syntax (Apollónios Dyskolos), která nabyla přibližně dnešní podoby až v 19.století. V nejširším pojetí dnes gramatika zahrnuje hláskosloví (fonetika - nauka o tvoření hlásek, fonologie – nauka o významotvornosti hlásek), tvarosloví (morfologie), skladba (syntax) a nauka o slovní zásobě (lexikologie). Výběr a uspořádání jazykových prostředků je náplní slohu, stylu (stylistika).[2]
Mluvnice (gramatika)
a) Hláskosloví – zabývá se zvukovou složkou jazyka a jejím grafickým (písemným) zaznamenáním. Patří sem mj.
- fonetika – zajišťuje, jak se hlásky tvoří, jak je slyšíme a jak se obměňuj
- fonologie – zabývá se fonémy, tj. jednotkami schopnými rozlišit význam slova (mít x mýt)
b) Nauka o slovní zásobě (lexikologie) - zabývá se významy slov a vztahy mezi nimi. Patří sem např.
- slovotvorba – popisuje způsoby tvoření nových slov
- sémantika – nauka o významu slov
- etymologie – zkoumá původ slova
- frazeologie – ustálená slovní spojení
c) Tvarosloví (morfologie) - nauka o tvoření tvarů slov - o slovních druzích - vysvětluje mluvnické významy slov ohebných
d) Skladba (syntax) - nauka o stavbě vět a souvětí - zabývá se větnými členy, větami hlavními a vedlejšími, jejich druhy, …
e) Nauka o slohu (stylistika) - zabývá se způsobem výběru jazykových prostředků a jejich uspořádáním v jazykových projevech či textech podle jejich zaměření, cíle, situace a podmínek projevu mluveného či psaného[4]
Mluvnické kategorie
Mluvnické kategorie jsou kategorie vymezené mluvnickou stavbou jazyka. Vyjadřuje je tvar slova, samy vyjadřují vztah slova k jiným slovům ve větě. Jsou to : u jmen - rod, číslo a pád; u sloves – osoba, číslo, čas, slovesný rod, způsob, vid.[5]
Záměna s pravopisem
V běžném mluveném jazyce se v souvislosti s chybami v textu často zaměňuje gramatika a pravopis, kdy se pravopisná chyba nazývá chybou gramatickou. Jde o základní nepochopení samé podstaty věci: gramatická chyba je chyba systému jazyka, v praxi se s ní setkáváme hlavně u cizinců, neboť rodilý mluvčí se gramatických chyb zpravidla nedopouští.[3]
Podle metod zaměření se gramatika rozlišuje
- preskriptivní (normativní) gramatika – popisuje systém z hlediska snahy zachytit a předepsat správný úzus prostředků jazykového systému[1]
- deskriptivní (popisná) gramatika – ta realisticky popisuje vše, co v jazyce je
- diachronická (historická) gramatika – popisuje vývoj jazyka
- synchronická (deskriptivní) gramatika- popisuje jazyk určitého období
- komparativní gramatika - srovnávající dva či více různých jazyků
- formální gramatika - zkoumající pouze formálně vyjádřené, pozorovatelné jazykové jevy
- pojmová (filozofická) gramatika - založená na popisu významů
- (transformačně) generativní gramatika - tvořící obecnou teorii analýzy jazyka
- univerzální (obecná) gramatika - hledající mluvnické kategorie společné všem jazykům[2]
Citáty
„Mám nad českým jazykem takovou moc, že když to nařídím, tak se od zítřka bude psát p**a s tvrdým y“ akademik František Trávníček, ÚJČ ČSAV
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001, 340 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 9788024601540.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 Gramatika. Cojeco [online]. 1.10.2000 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=30630&s_lang=2&title=gramatika
- ↑ 3,0 3,1 Gramatika. Gramatika. Wikipedia [online]. 1. 1. 2016 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramatika
- ↑ 4,0 4,1 SÁLOVÁ, : Mgr. Radmila. Jazykověda a její složky [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://dumy.cz/stahnout/98799
- ↑ BRABCOVÁ, Radoslava a Simona PIŠLOVÁ. Přehled pojmů z českého jazyka a literatury. Jinočany: H & H, 1992. ISBN 8085467259.
Literatura
- ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001, 340 s. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 9788024601540.
- BRABCOVÁ, Radoslava a Simona PIŠLOVÁ. Přehled pojmů z českého jazyka a literatury. Jinočany: H & H, 1992. ISBN 8085467259.
- SÁLOVÁ, : Mgr. Radmila. Jazykověda a její složky [online]. [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://dumy.cz/stahnout/98799
- Gramatika. Wikipedia [online]. 1. 1. 2016 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Gramatika
- Gramatika. Cojeco [online]. 1.10.2000 [cit. 2016-01-04]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&id_desc=30630&s_lang=2&title=gramatika
Klíčová slova
Gramatika, Mluvnice, Jazykověda