Hypertext a hypermedia: Porovnání verzí
m |
|||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | + | (viz také [[Hypertextové teorie]] ) | |
| − | + | === Hypertext === | |
| − | |||
| − | === | ||
'''Vznik''' | '''Vznik''' | ||
| − | Za zakladatele myšlenky hypertextu se považuje Vannevar Bush, který v roce 1945 ve článku As We May Think vytvořil koncepci nového informačního média, které by svou strukturou více | + | Za zakladatele myšlenky hypertextu se považuje [[Vannevar Bush]], který v roce 1945 ve článku ''As We May Think'' vytvořil koncepci nového informačního média, které by svou strukturou více odpovídalo lidskému myšlení. Oproti klasickému lineárnímu textu postavil asociativní model, kde jedna každá položka odkazuje k jiné libovolné položce. Realizací této teorie by byl hypotetický přístroj MemEx. |
'''Definice''' | '''Definice''' | ||
| − | Roland Barthes definuje ideální text, ztotožněný později s konceptem hypertextu jako text složený z bloků slov (nebo obrazů) elektronicky spojených vícero cestami, | + | [[Roland Barthes]] definuje ideální text, ztotožněný později s konceptem hypertextu jako text složený z bloků slov (nebo obrazů) elektronicky spojených vícero cestami, řetězci nebo stopami v otevřenou, trvale nedokončenou textualitu. |
| − | V | + | V současnosti se jako hypertext obvykle označuje počítačem zobrazovaný text, který obsahuje odkazy na jiné texty, tzv. hyperlinky, ke kterým má uživatel okamžitý přístup (typicky kliknutím). V hypertextu se nedělí na hlavní a vedlejší, okrajové texty; jednotlivé jeho součásti jsou si rovnocenné a jejich řazení závisí na čtenáři, jehož role se tak posouvá blíže roli autora. Hypertext je základním stavebním prvkem sítě [[Počítačová síť - internet, včetně www|WWW]]. |
'''Typy hypertextu''' | '''Typy hypertextu''' | ||
Hypertext se dá dělit podle struktury do tří kategorií; nicméně je třeba zdůraznit, že podle běžných definic by měl mít vždy strukturu sítě. Ostatní dvě zmiňované struktury se týkají spíše textů s prvky hypertextu. Nejlépe se toto dělení uplatní na interaktivní literaturu. | Hypertext se dá dělit podle struktury do tří kategorií; nicméně je třeba zdůraznit, že podle běžných definic by měl mít vždy strukturu sítě. Ostatní dvě zmiňované struktury se týkají spíše textů s prvky hypertextu. Nejlépe se toto dělení uplatní na interaktivní literaturu. | ||
| − | * Axiální struktura je nejjednodušší - jednotlivé části textu jsou seřazené podle lineární osy a čtenáři dovolují jen minimální vybočení. | + | * '''Axiální struktura''' je nejjednodušší - jednotlivé části textu jsou seřazené podle lineární osy a čtenáři dovolují jen minimální vybočení. |
| − | * Stromové uspořádání je komplexnější, z jednoho začátečního bodu se větví na do mnoha možných konců. Příkladem takové struktury mohou být tzv. gamebooky. | + | * '''Stromové uspořádání''' je komplexnější, z jednoho začátečního bodu se větví na do mnoha možných konců. Příkladem takové struktury mohou být tzv. gamebooky. |
| − | * Síťová struktura je nejsložitější. Skládá se z rovnocenných, vzájemně propojených částí bez dominantního směru čtení; nemá začátek ani konec. | + | * '''Síťová struktura''' je nejsložitější. Skládá se z rovnocenných, vzájemně propojených částí bez dominantního směru čtení; nemá začátek ani konec. |
=== Hypermédia === | === Hypermédia === | ||
| Řádek 27: | Řádek 25: | ||
=== Kybertext === | === Kybertext === | ||
| − | Příbuzným termínem je i kybertext. Jeho průkopník Espen Aarseth ho definuje jako „složitý systém zpětné vazby, jenž existuje v určitých specifických typech textu, které jsou charakteristické svou mechanickou organizací a integrovaným čtenářem“ (Aarseth 1997). Kybertext lze chápat jako další vývojový stupeň hypertextu, hlavním rozdílem je schopnost kybertextu přizpůsobovat se čtenáři v závislosti na jeho postupu textem a také zvýšené nároky na čtenáře; Aarseth mluví o ergodicitě textu. Příklady kybertextu nejlépe najdeme mezi elektronickou literaturou a digitálními hrami. | + | Příbuzným termínem je i kybertext. Jeho průkopník [[Espen Aarseth]] ho definuje jako ''„složitý systém zpětné vazby, jenž existuje v určitých specifických typech textu, které jsou charakteristické svou mechanickou organizací a integrovaným čtenářem“'' (Aarseth 1997). Kybertext lze chápat jako další vývojový stupeň hypertextu, hlavním rozdílem je schopnost kybertextu přizpůsobovat se čtenáři v závislosti na jeho postupu textem a také zvýšené nároky na čtenáře; Aarseth mluví o ergodicitě textu. Příklady kybertextu nejlépe najdeme mezi elektronickou literaturou a digitálními hrami. |
| − | Literatura | + | === Literatura === |
LANDOW, George P. Hypertext 3.0: critical theory and new media in an Era of Globalization. [3rd ed.]. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2006, xviii, 436 p. Parallax (Baltimore, Md.). ISBN 08-018-8257-5. | LANDOW, George P. Hypertext 3.0: critical theory and new media in an Era of Globalization. [3rd ed.]. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2006, xviii, 436 p. Parallax (Baltimore, Md.). ISBN 08-018-8257-5. | ||
| Řádek 40: | Řádek 38: | ||
AARSETH, Espen J. Cybertext: perspectives on ergodic literature. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, c1997, 203 p. ISBN 08-018-5579-9. | AARSETH, Espen J. Cybertext: perspectives on ergodic literature. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, c1997, 203 p. ISBN 08-018-5579-9. | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie: informační studia a knihovnictví]] | ||
| + | [[Kategorie:Hesla k opravě UISK]] | ||
Aktuální verze z 18. 5. 2017, 15:30
(viz také Hypertextové teorie )
Hypertext
Vznik
Za zakladatele myšlenky hypertextu se považuje Vannevar Bush, který v roce 1945 ve článku As We May Think vytvořil koncepci nového informačního média, které by svou strukturou více odpovídalo lidskému myšlení. Oproti klasickému lineárnímu textu postavil asociativní model, kde jedna každá položka odkazuje k jiné libovolné položce. Realizací této teorie by byl hypotetický přístroj MemEx.
Definice
Roland Barthes definuje ideální text, ztotožněný později s konceptem hypertextu jako text složený z bloků slov (nebo obrazů) elektronicky spojených vícero cestami, řetězci nebo stopami v otevřenou, trvale nedokončenou textualitu. V současnosti se jako hypertext obvykle označuje počítačem zobrazovaný text, který obsahuje odkazy na jiné texty, tzv. hyperlinky, ke kterým má uživatel okamžitý přístup (typicky kliknutím). V hypertextu se nedělí na hlavní a vedlejší, okrajové texty; jednotlivé jeho součásti jsou si rovnocenné a jejich řazení závisí na čtenáři, jehož role se tak posouvá blíže roli autora. Hypertext je základním stavebním prvkem sítě WWW.
Typy hypertextu
Hypertext se dá dělit podle struktury do tří kategorií; nicméně je třeba zdůraznit, že podle běžných definic by měl mít vždy strukturu sítě. Ostatní dvě zmiňované struktury se týkají spíše textů s prvky hypertextu. Nejlépe se toto dělení uplatní na interaktivní literaturu.
- Axiální struktura je nejjednodušší - jednotlivé části textu jsou seřazené podle lineární osy a čtenáři dovolují jen minimální vybočení.
- Stromové uspořádání je komplexnější, z jednoho začátečního bodu se větví na do mnoha možných konců. Příkladem takové struktury mohou být tzv. gamebooky.
- Síťová struktura je nejsložitější. Skládá se z rovnocenných, vzájemně propojených částí bez dominantního směru čtení; nemá začátek ani konec.
Hypermédia
Termín hypermédia se dá chápat jako rozšíření konceptu hypertextu směrem k komplexnějšímu audiovizuálnímu obsahu. Jde o nelineární médium, které obsahuje jak text, tak například video, audio, obrázky a různou grafiku, vše propojené hyperlinky. Důležité je vymezení oproti širšímu označení "multimédia". Hypermédia sice pod multimédia spadají, ale za multimédia můžeme označit i neinteraktivní, lineární audivizuální prezentace.
Kybertext
Příbuzným termínem je i kybertext. Jeho průkopník Espen Aarseth ho definuje jako „složitý systém zpětné vazby, jenž existuje v určitých specifických typech textu, které jsou charakteristické svou mechanickou organizací a integrovaným čtenářem“ (Aarseth 1997). Kybertext lze chápat jako další vývojový stupeň hypertextu, hlavním rozdílem je schopnost kybertextu přizpůsobovat se čtenáři v závislosti na jeho postupu textem a také zvýšené nároky na čtenáře; Aarseth mluví o ergodicitě textu. Příklady kybertextu nejlépe najdeme mezi elektronickou literaturou a digitálními hrami.
Literatura
LANDOW, George P. Hypertext 3.0: critical theory and new media in an Era of Globalization. [3rd ed.]. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2006, xviii, 436 p. Parallax (Baltimore, Md.). ISBN 08-018-8257-5.
BOLTER, Jay David. Writing space: computers, hypertext, and the remediation of print. 2nd ed. Mahwah: Lawrence Erlbaum Associates, Publishers, 2001, xiv, 232 s. ISBN 08-058-2919-9.
BUSH, Vannevar. As We May Think. The Atlantic Monthly [online]. July 1945, 7 [cit. 2014-06-10]. Dostupný z URL: http://www.theatlantic.com/magazine/archive/1969/12/as-we-may-think/3881/1/
AARSETH, Espen J. Cybertext: perspectives on ergodic literature. Baltimore, Md.: Johns Hopkins University Press, c1997, 203 p. ISBN 08-018-5579-9.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
